Nejčastější chyby se opakují: nátěr na vlhko, obklad na nerovnou zeď bez vyrovnání, vynechaná hydroizolace pod obkladem ve sprše a spárování příliš brzy. Kdo si na tyto kroky dá pozor, tomu povrch v koupelně vydrží roky bez oprav. Kdo je přeskočí, bude to samé dělat znovu za dva roky — a to i s dražším materiálem.<br>
<br>
<br>
<br>
Malý byt není problém, pokud každá věc má své místo. U úklidových potřeb to platí dvojnásob, protože koště, mop, kbelík a vysavač zaberou dohromady víc prostoru než skříň na oblečení. Prvním krokem je zbavit se toho, co nepoužíváte. Projděte všechny hadry, staré mopy a poloprázdné lahve od čisticích prostředků a nechte si jen to, co skutečně vezmete do ruky alespoň jednou za měsíc. Zbytek odneste do sběrného dvora nebo darujte. Ušetříte tím klidně polovinu místa, které jste dosud potřebovali.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:410px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Ruční praní není jen romantická vzpomínka na valchu. V některých situacích je to jediná rozumná volba, jindy zbytečná ztráta času, která prádlu spíš ublíží. Rozhoduje materiál, typ zašpinění a to, jak moc spěcháte. Než tedy napustíte vanu, zkuste zjistit, co vlastně držíte v ruce.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 800;">Většina lidí sype prášek</span> od oka nebo podle víčka. U tvrdé vody to nefunguje. Čím tvrdší voda, tím více pracího prostředku potřebujete, aby se nejprve vyvázaly minerály a teprve zbytek mohl čistit. Na obalu výrobku bývá tabulka dávek podle tvrdosti vody a stupně znečištění. Řiďte se jí, ne zvykem z měkké vody. Pokud máte vodu velmi tvrdou, použijte horní hranici doporučeného rozmezí, ale nepřekračujte ji. Nadměrné dávkování problém neřeší, naopak zanechává v prádle lepivé zbytky.<br>
<br>
<br>
<br>
Rozdělte hromadu na tři části podle barev, ne podle střihu. Do první dejte kousky, které tvoří základ – tmavě modrou, černou, šedou, béžovou, tmavě zelenou, hnědou. Do druhé ty, které k základu ladí, ale nejsou tak univerzální. Do třetí vše, co je výrazné, vzorované nebo světlé. Teď spočítejte, kolik kusů z první hromady tvoří alespoň polovinu vašeho šatníku. Pokud ne, máte problém. Většina lidí má totiž plnou skříň výrazných kousků a jen dva neutrální, které se ke všemu hodí.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejprve odstraňte přebytek. Polštářkem z čistého bílého hadříku nebo papírové utěrky přitlačte na skvrnu a nechte tuk vsáknout. Netřete! Třením zatlačíte mastnotu hlouběji a rozšíříte ji do stran. Utěrku měňte, jakmile se nasytí. U sedaček s odnímatelným potahem zkontrolujte etiketu, zda vůbec můžete použít vodu a jakou teplotu výrobce povoluje. U koženky a semiše je postup jiný – semiš se nesmí namočit a koženka nesnáší agresivní rozpouštědla.<br>
<br>
<br>
<br>
Kapslový šatník podle barev nevypadá jako sbírka neutrálních kousků, kterou si většina lidí představí. Funguje jen tehdy, když máte jednu hlavní barvu, jednu doplňkovou a jednu výraznou. Než začnete cokoli vyhazovat, projděte si oblečení, které skutečně nosíte. Ne to, které si necháváte pro případ, že zhubnete nebo že se vrátí nějaká móda. Vytáhněte ho z skříně a položte na postel. Uvidíte vzorec, který jste si dosud neuvědomovali.<br>
<br>
<br>
<br>
Doplňková barva má být o dva až tři stupně světlejší nebo tmavší než hlavní. Může to být světle šedá k tmavě modré, béžová k hnědé, olivová k černé. Výrazná barva patří jen na doplňky – šátek, tašku, boty, pásek. Nikdy nedělejte výraznou barvu hlavní jen proto, že se vám líbí. Výsledkem je šatník, kde se každý kousek hádá s každým. To je nejčastější chyba: lidé si pletou oblíbenou barvu s hlavní barvou.<br>
<br>
<br>
<br>
Než začnete nakupovat cokoli nového, složte si z toho, co máte, alespoň pět kombinací, které dávají smysl. Když to nedokážete, nový kousek vám problém nevyřeší. Zapište si, kolik kusů od každé barvy máte. Ideální poměr je zhruba šest až sedm kusů v hlavní barvě, tři až čtyři v doplňkové a jeden až dva výrazné. Pokud máte výrazných deset, vyřaďte ty, které jste si neoblékli za poslední rok. Neodkládejte je na později. Buď je noste, nebo jdou pryč.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud dodržíte zásadu "každá věc na svém místě, každé místo pro svou věc", zvládne i ta nejmenší garsoniera pojmout veškeré úklidové vybavení. Nejde o to mít dokonalý systém, ale o to, abyste při úklidu nesabotovali sami sebe hledáním. Začněte tím, že si uděláte inventuru, vyhodíte přebytky a zavedete balíčkový systém. Uvidíte, že se vám do bytu vrátí prostor i chuť uklízet.<br>
<br>
<br>
<br>
Kbelík na mop bývá zbytečně velký. Pokud máte malý byt, kupte skládací kbelík nebo místo něj používejte rovnou nádobu s mopem a výměnnými hlavicemi. Skladujte ho vyloženě nasucho, převrácený dnem vzhůru, aby uvnitř nezůstala voda. Vysavač bez sáčku je další prostorová past – hadice a nástavce se povalí všude. Držte je v jedné látkové tašce pověšené na háčku uvnitř skříně, kam se vysavač vejde. Tyčový vysavač pak postavte do stejného koutu jako mop, klidně i do sprchového koutu, pokud se tam vejde a nepřekáží při koupání.
