Připravte dvě kompletní sady lůžkovin: prostěradlo, povlak na polštář a přikrývku, případně lehkou deku navíc. Děti se v noci odkryjí a jedna vrstva nestačí. Zkontrolujte, že matrace není proležená a že přikrývka není příliš těžká – malý host se pod ní může cítit stísněně. Na noční stolek dejte malou lampičku s teplým světlem, kterou lze snadno zhasnout bez vstávání. Úplná tma může jednomu z dětí vadit, ale jasné světlo zase brání usnutí. Kompromisem je tlumené světlo nebo žárovka s nízkým výkonem.<br>
<br>
<br>
<br>
Prvním krokem je výběr, co vůbec přezimovat. Jednoletky jako bazalka, koriandr nebo majoránka v truhlíku zimu venku nepřežijí. Buď je vezměte dovnitř na světlé místo s teplotou kolem 15 °C, nebo je nechte dojít a na jaře zasejte nové. Trvalky — tymián, šalvěj, oregano, máta, rozmarýn — mají šanci, pokud jim dáte správné podmínky. U rozmarýnu počítejte s tím, že je citlivější a potřebuje chráněné stanoviště.<br>
<br>
<br>
<br>
Z těch opakujících se odstínů postavte základní paletu. Praktické je vybrat dvě neutrální barvy, které k sobě ladí, a k nim jednu až dvě barvy, které vás baví. Neutrální neznamená jen černá a bílá — patří sem i tmavě modrá, šedá, béžová, olivová nebo tmavě hnědá. Trik je v tom, že každý svrchní i spodní díl by měl sedět aspoň ke dvěma dalším kusům v šatníku. Když to neplatí, kus tam nemá co dělat, ať je sebekrásnější.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 900;">Prvním krokem je důsledné</span> využití svislých ploch. Místo nočních stolků použijte úzké police připevněné ke zdi ve výšce, která odpovídá poloze ruky vleže. Nad postelí místo obrazů pověste otevřené police nebo mělké skříňky, kam se vejdou knihy, brýle a sklenice vody. Skříň volně stojící na zemi zabírá drahocennou podlahu – nahraďte ji vestavěnou skříní nebo alespoň skříní s posuvnými dveřmi, které se neotevírají do prostoru. Na dveře pak můžete přidělat věšák nebo úzkou organizační kapsu.<br>
<br>
<br>
<br>
Na závěr stačí naučit je poznávat stromy podle kůry a listů. Každé dítě si vybere jeden strom, obejme ho, prohlédne si kůru a zapamatuje si, čím se liší od sousedního. Cestou zpět pak stromy hledají znovu. Les se tím promění v místo, které znají, a příště se do něj budou vracet s vlastními nápady. Žádná pomůcka k tomu není potřeba.<br>
<br>
<br>
<br>
Čím se les liší od hřiště Hřiště má daná pravidla a jeden účel. Les je otevřený a nutí děti přemýšlet, co s ním. Zkuste hru na schovávání zvuků: jeden se schová a ostatní ho hledají podle tleskání nebo šeptání. Pozor na mladé smrčky a houští – dítě by se mělo vždy držet na dohled a nemělo by se plazit do hustých porostů, kde snadno ztratí orientaci. Také nekřičte na celý les, stačí krátké zvukové znamení.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 800;">Teplota rozhoduje víc než</span> poměr surov<br>
<br>
<br>
<br>
Další možností je stopařská hra. Děti dostanou za úkol najít pět přírodnin: šišku, kámen, list s výraznou žilnatinou, kousek březové kůry a suchou větev. Kdo je najde první, ukáže je ostatním a řekne, kde je vzal. Učí se tak všímat si detailů. Chybou je sbírat všechno, co se najde – mech se nesmí trhat, kde roste, tam zůstává. Stejně tak se nedotýkejte hub, pokud je neznáte.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Začněte u cest</span>. Nechte děti, aby si samy našly klacek, který jim sedne do ruky. Dlouhý, rovný, s vidličkou na konci. Větvička se stane mečem, rybářským prutem nebo praporkem. Když jich mají několik, mohou si postavit branku mezi dvěma stromy a hrát přesnost. Důležité je nestavět branku na hlavní pěšině, kde chodí lidé s kočárky a pejsky.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 900;">Les nabízí dětem víc</span> <span style="font-weight: 800;">podnětů než většina</span> hraček z obchodu. Klacky, kameny, listí, šišky a mech se mění v cokoli, co je zrovna napadne. Děti se učí odhadovat vzdálenost, vážit riziko, spolupracovat a hlavně se nudit tak, že si zábavu vymyslí samy. Není k tomu potřeba žádná pomůcka ani batoh plný vybavení.<br>
<br>
<br>
<br>
Když je dětí víc, osvědčí se stavba přístřešku. Dvě vidlice zabodnuté do země, přes ně položený klacek a na něj naházené větve. Děti zjistí, že je lepší stavět na závětrné straně a že silnější klacky patří dolů. Dospělý dohlíží, aby nikdo nezvedal těžké kmeny a nestál pod suchým stromem. Typická chyba je chtít stavět příliš velký přístřešek – menší vydrží a děti ho snáz dokončí.
