Botník volit podle toho, kolik párů skutečně potřebujete po ruce. Otevřená police s bočnicí je vzdušnější než uzavřená skříňka, ale boty na ní musí být srovnané čelem k sobě, jinak působí jako hromada. Uzavřený botník skryje nepořádek, ale v úzké chodbě ubírá světlo a opticky ji zužuje. Kompromisem je nízký botník s výškou do čtyřiceti centimetrů, který zároveň slouží jako lavice na nazouvání. Na tu se posadíte, aniž byste se museli opírat o zeď.<br>
<br>
<br>
<br>
Barvu a chuť podpoříte trochou kvalitního pistáciového másla nebo pasty, ale pozor na množství. Příliš mnoho ochucovací složky krém zředí a ten potom nedrží tvar při zdobení. Cukr přidávejte moučkový, ne krystalový, jinak bude krém zrnitý. Pokud potřebujete krém zpevnit, použijte želatinu rozpuštěnou a mírně zchlazenou, nikdy ne horkou, protože by mascarpone srazila.<br>
<br>
<br>
<br>
Většina lidí si bylinnou koupel dopřeje večer, když už jsou unavení, nebo ráno, když spěchají. Jenže účinnost bylinek nezávisí jen na tom, co nasypete do vody, ale také na tom, v jakém stavu do vany vstoupíte. Pokud před koupelí provedete krátké dechové cvičení, tělo se dostane do jiného režimu a látky z bylin se vstřebávají ochotněji. Nejde o žádnou mystiku, ale o fyziologii – změna dechového vzorce ovlivní cévy, krevní oběh i činnost nervové soustavy.<br>
<br>
<br>
<br>
<b>Když se v akváriu přestane</b> držet teplota, nemusí to hned znamenat, že topítko odešlo. Častěji selhává termostat, kabeláž nebo samotné umístění topítka vůči proudění vody. Prvním krokem je proto měření nezávislým teploměrem, který není součástí topítka. Umístěte ho na opačný konec nádrže, než kde visí topítko, a odečtěte hodnotu po dvaceti minutách. Pokud se údaj na teploměru topítka a nezávislém teploměru rozchází o více než jeden stupeň, máte podezření na vadné čidlo nebo na špatnou cirkulaci.<br>
<br>
<br>
<br>
Bylinky v truhlíku jsou na zimu zranitelnější než ty na záhoně. Kořeny mají nad zemí jen tenkou vrstvu substrátu, kterou mráz projde během jedné mrazivé noci. Nejčastější chybou je nechat truhlík na stejném místě až do prvních přízemních mrazíků a pak rychle jednat. Zazimování začíná už koncem září, kdy se rostliny ještě stačí připravit.<br>
<br>
<br>
<br>
Závěr je jednoduchý: Nové Město není jen dopravní tepna mezi dvěma body. Je to vrstvený text, který se dá číst pěšky a zdarma. Kdo se zastaví a podívá, uvidí víc než ten, kdo jen projde.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak číst fasádu a nespálit se u vchodu U vstupů platí jednoduché pravidlo: dívejte se na řešení schodiště, zábradlí a oken. Funkcionalisté nezdobili, ale řešili. Když uvidíte pásové okno, přemýšlejte, proč tam je a co osvětluje. Když narazíte na nárožní budovu s ustupujícím posledním podlažím, nejde o náhodu, ale o reakci na tehdejší stavební předpisy. Častá chyba je fotit jen celek a ignorovat detaily, které nesou nejvíc informací. Druhá chyba je vstupovat do dvora bez rozmyslu, i když je otevřený. V řadě případů jde o obytné domy a lidé tam bydlí.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Nové Město pražské není</span> jen Václavské náměstí a Národní třída. Mezi nimi leží ulice, kde se funkcionalistická čistota potkává s historickou zástavbou a kde se dá číst vývoj města doslova na fasádách. Procházka po těchto místech zabere dvě až tři hodiny a nepotřebujete k ní žádného průvodce ani vstupenku. Stačí se dívat nahoru i dolů a všímat si detailů, které na první pohled splývají s okolím.<br>
<br>
<br>
<br>
Na co si dát pozor: doprava a provoz. Většina trasy vede po rušných ulicích, takže se soustřeďte na přechody a ne na focení uprostřed silnice. Dále počítejte s tím, že některé budovy jsou v soukromém vlastnictví a jejich interiéry nejsou přístupné. Neplánujte návštěvu jako klasickou prohlídku s výkladem, ale jako pozorování. Pokud chcete mít z procházky něco víc, vezměte si zápisník a zapisujte si, co jste viděli. Po pár zastávkách začnete rozlišovat mezi tím, co je původní a co je pozdější úprava.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte u budovy, kde sídlila pěvkyně Ema Destinnová. Nejde o muzeum ani o památník, ale o běžný dům, do kterého se chodí za jiným účelem. Přesto si všimněte proporcí oken, jednoduchého rytmu fasády a toho, jak se stavba chová ke svému okolí. Typická chyba je projít kolem a myslet si, že funkcionalistická stavba musí být nutně skleněná a bílá. Ve skutečnosti jde často o střídmou geometrii, která se do historické ulice vklínila bez okázalosti.<br>
<br>
<br>
<br>
Směrem k řece narazíte na větší palácové stavby. I tady platí, že administrativní funkcionalismus má jiný jazyk než obytný. Všímejte si, jak se mění rytmus oken podle toho, co je uvnitř, a jak se do fasády propsala potřeba reprezentace. Praktický tip: vyberte si jedno místo a projděte ho dvakrát, jednou po ulici a jednou po protější straně. Získáte dva úplně různé pohledy a uvidíte, co autor zamýšlel a co se časem změnilo.
