Důležité je také hlídat teplotu světla. V obýváku často svítíte jasněji a neutrálně, v ložnici potřebujete teplejší a slabší zdroje. Stejná barva pak může vypadat jinak, než jste zvyklí. Než začnete cokoli kupovat, zkuste si večer stávající doplňky z obýváku do ložnice jen půjčit. Položte je na postel, na noční stolek, pověste látku přes opěradlo. Uvidíte, které odstíny skutečně ladí a které se v tlumeném světle rozpadnou.<br>
<br>
<br>
<br>
Kvalita spánku se neřídí jen tím, kdy si lehnete. Rozhoduje o ní prostředí, ve kterém strávíte třetinu života. Ložnice plná rušivých podnětů dokáže rozbít i jinak slušný spánkový režim. Stačí přitom několik cílených úprav, které zvládnete během jednoho odpoledne.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 800;">Samotné spaní je potřeba</span> vyřešit prakticky. Pokud máte jen jednu postel, připravte druhou variantu na zemi – karimatku, nafukovací matraci nebo složenou deku. Dítě by mělo mít pocit, že má stejně pohodlné místo jako kamarád, jinak vzniká zbytečná rivalita a nespokojenost. Povlečte obě lůžka čistým povlečením, přidejte dvě přikrývky a dvě polštáře. Myslete na to, že děti se v noci odkopávají, takže tenká deka nestačí.<br>
<br>
<br>
<br>
Postel zabere nejvíc plochy, takže rozhoduje o všem ostatním. Položte ji delší stranou k jedné stěně, ne doprostřed. Ušetříte průchozí prostor a získáte místo pro noční stolek jen na jedné straně. Pokud to dispozice dovolí, dejte postel čelem ke dveřím, ale ne přímo proti nim – vznikne klidnější zóna. Vyhněte se postelím s vysokým čelem a masivním rámem. Nízká postel bez zbytečných obrysů opticky zvětší místnost víc než jakýkoli zrcadlový trik.<br>
<br>
<br>
<br>
Obývák a ložnice mají v bytě úplně jinou funkci, a proto se v nich přirozeně používají jiné barvy. Jenže přechod z jedné místnosti do druhé nemá působit jako skok do jiného světa. Pokud vás ruší, že ložnice působí chladně nebo nesourodě, nemusíte hned malovat celý pokoj. Stačí přenést barevné ladění po vrstvách a s ohledem na to, jak se v ložnici skutečně svítí, spí a odpočívá.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte tím, že si v obýváku vytipujete dvě až tři barvy, které tam skutečně nesou náladu. Nemusí jít o výmalbu. Může to být odstín čalounění, koberce, závěsů nebo i velkého obrazu. Tyto barvy si zapište a vezměte s sebou do ložnice jako vzorník látek nebo vzorky barev. V ložnici pak hledejte předměty ve stejném odstínu, ale v jiné intenzitě. Tmavě zelený obývák snese v ložnici světlejší, šedozelený nátěr na nočním stolku. Tmavě modrá pohovka se v ložnici promítne do modrošedého povlečení.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak přenést barvy, aniž by ložnice ztratila klid Ložnice potřebuje méně kontrastu než obývák, protože v ní trávíte čas se zavřenýma očima a v šeru. Přeneste proto především podtón, ne přesnou sytost. Pokud má obývák teplé okrové doplňky, v ložnici použijte krémovou nebo pískovou na stěnách a okrovou jen na malé ploše. Naopak studené šedé ladění z obýváku se v ložnici dobře doplní dřevem a textilem, jinak začne působit ústavně. Praktické je otestovat vzorek barvy přímo na zdi u postele a večer při stejném osvětlení, jaké v ložnici běžně máte. Barva, která ve dne vypadá jako obývák, může být večer úplně jinde.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud si nejste jistí, držte se jednoduchého pravidla: v ložnici použijte stejný barevný základ jako v obýváku, ale o jeden stupeň světlejší a o jeden materiál měkčí. Podlaha a stěny mohou zůstat neutrální, barvu nesou textilie a drobné doplňky. Výsledek nebude kopie obýváku, ale plynulé pokračování, které vás večer uklidní místo aby vás rušilo.<br>
<br>
<br>
<br>
Pro první výstup na umělé stěně se hodí měkkčí bota s plochou špičkou. Tvrdé boty s výrazným zahnutím jsou určené na převisy a malé stupy, kde už potřebuješ přesnost. Na začátku ti ale spíš pomůže cit v chodidle a možnost stát na stupu celou plochou. Měkká konstrukce také méně tlačí na prsty při smyku, což je technika, kterou budeš na stěně používat pořád.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Výška, sklon a vzdálenost</span> ruky Noční stolek, který je příliš nízký, nutí k předklonu a krátce vydrží. Ideální je výška zhruba v úrovni matrace nebo o pár centimetrů níž, aby se ruka při odkládání knihy nemusela zvedat nad rameno. Pokud je stolek vysoký, pomůže čtecí klín, do kterého knihu postavíte. Klín drží stránky otevřené a odpadá držení oběma rukama, což je při čtení na boku nepříjemné. Pozor na tlusté knihy: klín pro malý formát je při 600 stranách přetížený a kniha klouže. Vyberte takový, který má pevnou zadní desku a nastavitelný sklon. Pro měkké brožované knihy se hodí spíš podložka s okrajem než klín s hladkým povrchem.<br>
<br>
<br>
<br>
Prostor na stolku rozdělte na tři zóny. Dozadu patří lampa a nabíječka, doprostřed kniha nebo čtečka, dopředu jen to, co potřebujete mít po ruce: brýle, záložku, případně sklenici vody. Sklenici stavte na podtácek s protiskluzovou úpravou, jinak při natažení po knize snadno sklouzne. Kabely veďte za stolkem a svažte páskem, aby se nemotaly do nohou. Pokud používáte čtečku, nastavte jemnější podsvícení a teplejší tón; ostré bílé světlo z displeje unavuje oči víc než slabá lampa. Knihu i čtečku odkládejte na stejné místo, ať je po tmě nahmatáte bez rozsvěcení velkého světla.
