<img src="https://picography.co/page/1/600" style="max-width:400px;float:right;padding:10px 0px 10px 10px;border:0px;">Běžná chyba je trestat psa za tahání až pozdě, když už je napětí velké. Pes nespojí trest s tahem, ale s vámi. Stejně tak nepomáhá držet vodítko neustále napnuté a jen korigovat směr. Pes pak nikdy nezažije stav, kdy je vodítko volné, a nemá se co učit. Další častou chybou je měnit stranu, po které pes jde. Vyberte si jednu stranu, obvykle tu, kde máte silnější ruku, a tu dodržujte. Pes potřebuje jasný řád.<br>
<br>
<br>
<br>
Prevence není jednorázový úkon. Je to rutina: správně zvolený přípravek, dodržený čas podání, kontrola srsti po každé procházce a sledování změn na kůži. Pes, který je unavený, odmítá jíst nebo má teplotu, může mít onemocnění přenesené klíštětem. V takovém případě nečekej a jdi k veterináři. Čím dřív se začne léčit, tím větší je šance na plné uzdravení.<br>
<br>
<br>
<br>
Během čekání na návrat chuti k jídlu dodržujte pitný režim. Nabízejte čerstvou vodu v několika miskách po bytě, případně přidejte do vody trochu vývaru bez soli, aby byla lákavější. Pokud štěně nepije vůbec, zkuste podávat vodu stříkačkou po malých dávkách do koutku tlamy – nikdy ne silou a nikdy velký objem najednou. Nedávejte mléko, tučné zbytky ani lidské sladkosti, ty stav jen zhorší.<br>
<br>
<br>
<br>
Kočka s volným přístupem ven potřebuje odčervení každé tři měsíce, tedy čtyřikrát ročně. Stejný režim platí pro kočky, které sice žijí doma, ale dostávají syrové maso, loví hmyz nebo mají kontakt s kočkami z okolí. Kotě se odčervuje častěji – první dávku dostává ve věku kolem tří týdnů a poté opakovaně v intervalu dvou až tří týdnů až do odstavení, následně každé tři měsíce do jednoho roku. U březích a kojících koček se postup konzultuje s veterinářem, protože ne všechny přípravky jsou v tomto období vhodné.<br>
<br>
<br>
<br>
Posledním krokem je zkouška v praxi. Položte pelíšek na místo, kde pes obvykle usíná, a nechte ho, ať si ho sám přivlastní. Pokud do něj během dvou dnů neleze, zkuste ho přesunout o půl metru jinam, mimo průvan a přímé topení. Když ani pak pes nejeví zájem, problém nebývá v barvě, ale v tom, že pelíšek nemá správnou hloubku okraje nebo je příliš velký. Vrácení a výměna za menší a hlubší variantu vyřeší víc než jakákoli deka navíc.<br>
<br>
<br>
<br>
Většina majitelů psů a koček řeší zuby, až když zvíře začne zapáchat z tlamy nebo přestane žrát. Do té doby se tváří, že ústní hygiena domácích mazlíčků je cosi nadstandardního. Není. Zubní kámen, zánět dásní a paradentóza patří k nejčastějším zdravotním problémům, které veterináři u psů a koček vidí. A téměř vždy se jim dalo předejít pravidelným čištěním.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak čistit, aby to mělo smysl Kartáček se nasadí pod úhlem asi 45 stupňů k dásni a krouživými pohyby se čistí vnější plocha zubů. Vnitřní strana se čistí hůř, ale jazyk a sliny ji do značné míry samočistí, takže se jí stačí věnovat krátce. Důležité je dostat se až k posledním stoličkám, kde se kámen tvoří nejvíc. Celé čištění nemá trvat déle než minutu až dvě. Frekvence je podstatnější než délka: ideálně každý den, reálně alespoň třikrát až čtyřikrát týdně. Jedno důkladné sobotní čištění nestačí, plak se začne mineralizovat během několika dní.<br>
<br>
<br>
<br>
Začít se má co nejdřív, ideálně už u štěněte nebo kotěte. Zvíře si musí na manipulaci v tlamě zvyknout postupně. Nejprve stačí prstem přejet po vnější straně zubů a dásní, klidně jen pár sekund. Teprve potom se přidá kartáček. Pro psa se hodí kartáček s dlouhou rukojetí a měkkými štětinami, pro kočku menší hlavička, která se vejde do tlamy. Zubní pasta musí být výhradně pro zvířata — lidská obsahuje fluoridy a xylitol, které jsou pro psy a kočky toxické.<br>
<br>
<br>
<br>
Varovné signály, které by měly vést k veterináři, jsou trvalý zápach z tlamy, krvácení dásní, uvolněné zuby, slinění, jednostranné žvýkání nebo nechuť k tvrdé stravě. Zápach z tlamy není normální a rozhodně se nemá maskovat osvěžovači vzduchu či aromatickými pamlsky. Zdravá tlama bez zánětu je pro zvíře otázkou komfortu i délky života — bakterie z dásní se dostávají do krevního oběhu a zatěžují srdce, játra a ledviny. Pravidelné čištění je proto levnější a šetrnější než opakované narkózy a extrakce zubů.<br>
<br>
<br>
<br>
Mezi typické chyby patří čištění nasucho, bez navlhčení štětin, a přílišné tlačení, které dásně podráždí a zvíře si tak vytvoří odpor. Další častá chyba je používat jen žvýkací pamlsky nebo dentální hračky jako náhradu čištění. Ty plak částečně odstraní, ale kámen neodstraní. Také se nevyplácí čistit zuby hned po jídle, kdy jsou dásně překrvené a citlivější; vhodnější je počkat půl hodiny.
