Interval česání závisí na typu srsti. Kočky s hustou podsadou potřebují pročesat každý den, jedinci s řidší podsadou obden. V období línání, obvykle na jaře a na podzim, přidejte jedno česání navíc. Po každém sezení zkontrolujte kůži — zarudlá místa, strupy nebo drobné ranky znamenají, že jste tlačili příliš. Když kočka při česání vrčí, odchází nebo se ohání packou, přerušte práci a rozdělte ji na dvě kratší sezení. Trpělivost je tady důležitější než výkon.<br>
<br>
<br>
<br>
Pátý krok je trpělivost a konzistence. Výcvik na nočník trvá týdny, někdy měsíce. Nebude to hotové za tři dny. Pokud jeden den vynecháte venčení, štěně to nepochopí jako výjimku, ale jako nové pravidlo. Proto je lepší držet stejný režim i o víkendu. Šestý krok je úklid. Místo, kde štěně močilo, důkladně vyčistěte enzymatickým čističem, který odstraní pach. Běžný saponát pach jen překryje a štěně tam půjde znovu. Sedmý krok je klid. Když se nedaří, nezlobte se na sebe ani na psa. Zkontrolujte, zda jste neudělali některou z uvedených chyb, a upravte plán. Štěně se učí z vaší reakce, ne z trestu.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je česání nasucho a ve spěchu. Suchá srst se tře a láme. Rozprašovač s vodou nebo speciální kondicionér na srst situaci výrazně usnadní — vlákna po sobě kloužou a uzlíky se rozplétají snáz. Druhá častá chyba je stříhání plsti nůžkami. Nikdy ji nepřestřihujte napříč, vznikne ostrá hrana, srst se rozestoupí a kůže zůstane odkrytá. Pokud je plsť velká a tvrdá, rozstřihněte ji nůžkami na nehty po vláknech svisle a rozdělte na dvě menší části, které už hřeben zvládne. U rozsáhlého zacuchání je bezpečnější navštívit veterináře nebo groomera než riskovat poranění kůže.<br>
<br>
<br>
<br>
Přepravka není jen obal, do kterého kočku na cestě uklidíte. Je to prostor, ve kterém stráví celou cestu, ať už trvá deset minut k veterináři, nebo několik hodin autem. Když je malá, špatně větrá nebo se v ní kočka nedokáže postavit, zvíře se stresuje, může se pomočit, pokusit se o útěk nebo se zranit. Výběr se proto neřídí barvou ani tím, co zrovna mají v regálu, ale rozměry kočky, způsobem přepravy a tím, jak často ji budete přenášet.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy je kvásek pro zvíře skutečně nebezpečný Riziko stoupá s množstvím a s tím, jak dlouho kvásek před pozřením kvasil. Těsto, které už vyběhlo z mísy a je nakynuté, obsahuje víc ethanolu než čerstvě zadělané. Nebezpečný je i kvásek, do kterého někdo přidal rozinky, hroznové víno, xylitol nebo čokoládu. Tyto přísady jsou pro psy a kočky toxické samy o sobě a v kombinaci s kvasnicemi se účinek jen sčítá. Pozor také na solené kváskové chlebíčky nebo zbytky těsta na plechu.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejlepší prevence je jednoduchá: kváskové těsto a hotový kvásek nikdy nenechávejte na lince bez dozoru. Když pečete, dejte mísu do vyvýšené skříně nebo do zavřené spíže. Pes, který už jednou kvásek ochutnal, si na něj snadno zvykne a bude ho hledat. Proto ho po každém pečení ukliďte důkladně, včetně drobků na zemi. A když už k pozření dojde, nepodávejte zvířeti mléko ani žádné domácí „protijedy" – jen vodu a telefon veterináři.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 800;">Základem je správné</span> nářadí. Na dlouhou srst potřebujete dvě věci: kovový hřeben s dlouhými zuby zakončenými kuličkou a kartáč s přírodními nebo jemnými kovovými štětinami. Hřeben prochází až k podsadě, kartáč vyhlazuje svrchní srst. Gumové rukavice nebo masážní kartáče na dlouhosrsté kočky nestačí, jen shrnou srst na povrch a plsť zůstane pod nimi. Před každým česáním prohmatejte kočku rukama — nahmátnete tak začínající uzlíky dřív, než se spojí v jeden velký.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 600;">Spánková hygiena není jen</span> fráze z lékařských příruček pro lidi. U psů a koček rozhoduje o tom, jak rychle usnou, jak hluboce spí a jak se druhý den chovají. Rozdíl mezi oběma druhy je zásadní: pes je sociální spáč, který se přizpůsobí rytmu domácnosti, kdežto kočka je samotářský lovec s vnitřními hodinami nastavenými na soumrak a úsvit. Kdo to nerespektuje, bude mít doma unavené, podrážděné zvíře.<br>
<br>
<br>
<br>
Pes, který spí stočený do klubíčka, potřebuje jiný pelíšek než pes, jenž spí natažený na boku. Rozdíl není v módě ani v barvě. Jde o to, jestli pelech podepře hrudník a krk, nebo jestli ho zvíře jen vyplní tělem a zbytek prostoru zůstane prázdný. U stočeného spánku je klíčová vnitřní hloubka a tvar bočnic, ne celková šířka pelíšku.<br>
<br>
<br>
<br>
U obou druhů platí několik společných pravidel. Teplota v místnosti by měla být stabilní, bez průvanu. Světlo večer tlumte, ráno naopak otevřete závěsy, aby se synchronizovaly biologické hodiny. Vyhněte se budíku v podobě telefonu nebo televize v místnosti, kde zvíře spí. A hlavně: nikdy zvíře nebuďte jen proto, že vy nemůžete spát. Pes ani kočka nechápou, proč je budíte, a vzniká z toho úzkost.
