Velikost a tvar hrají roli v tom, jak pes pelíšek používá. Pes, který rád hrabe a „vyrovnává" podložku, potřebuje pelíšek s pevnými zvýšenými okraji, které drží tvar. Pokud kope, je lepší nižší a širší varianta, která se nepřevrhne. Vyhněte se pelíškům s volně visícími stuhami, bambulkami nebo aplikacemi. Pes je nejdřív okusuje a pak strhne i kus obalu. Stejně tak pozor na tenké dno, které se při hrabání protrhne o podlahu.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba: loučení a vítání s velkými emocemi Rozloučení typu „ještě mě kousni, neboj, brzy budu zpátky" pes vnímá jako potvrzení, že něco není v pořádku. Stejně tak nadšené vítání po návratu ho utvrzuje, že odchod byl dramatická událost. Cílem je, aby odchody a příchody byly nudné. Deset minut před odchodem si klidně sedněte, vezměte si kávu, jděte do jiné místnosti. Pak odejděte bez pohledu do očí a bez slov. Po návratu psa ignorujte, dokud se sám neuklidní, a teprve pak ho pozdravte klidně a krátce.<br>
<br>
<br>
<br>
Otevírání, větrání a materiál rozhodují víc než vzhled U přepravek se vyplatí sledovat, jak se otevírají. Ideální je model, který má dvířka zepředu a zároveň odnímatelný horní díl. Zepředu kočku vytáhnete, když je klidná, shora ji dostanete ven, když se zaklíní nebo když odmítá spolupracovat. Kovové mřížky musí být dost husté, aby jimi neprostrčila tlapku, a zároveň takové, aby jimi šel vzduch. Plastové přepravky s málo otvory se v horkém dni mění na pec. Látkové přepravky jsou lehké a skladné, ale nehodí se pro kočky, které se bojí a škrábou – látku snadno prokousnou nebo roztrhnou zip.<br>
<br>
<br>
<br>
Častou chybou je kombinovat dva obojky nebo obojek s dalším přípravkem bez rozmyslu. Účinné látky se mohou sčítat a zvířeti způsobit podráždění kůže, zvracení nebo ospalost. Pokud chcete obojek doplnit, poraďte se s veterinářem, jaké kombinace jsou bezpečné. Stejně tak neplatí, že silnější nebo dražší obojek vydrží déle – rozhoduje složení a podmínky, ve kterých zvíře žije. U koček nikdy nepoužívejte obojek určený psům, látky pro psy mohou být pro kočky toxické.<br>
<br>
<br>
<br>
Než začnete porovnávat konkrétní modely, změřte psa ve spánkové pozici. Položte ho na zem, nechte ho přirozeně se stočit a změřte obě vzdálenosti: od špičky čumáku k ocasu a přes ramena. Průměr pelíšku by měl odpovídat zhruba vnitřnímu průměru, který je o třetinu větší než šířka stočeného psa. Příliš velký pelíšek nutí psa hledat oporu u stěn, příliš malý ho tlačí do nepřirozené polohy a po pár nocích ho přestane používat.<br>
<br>
<br>
<br>
Na delší cestu autem pořiďte přepravku, která se vejde na podlahu za přední sedadla nebo do kufru tak, aby neklouzala. Před cestou kočku nekrmte těsně před odjezdem, ale dejte jí pít. Během jízdy dělejte přestávky, přepravku neotvírejte na dálnici, ale na bezpečném místě. Po příjezdu ji nechte v přepravce, dokud se okolí neuklidní. Pokud kočka cestu zvládá špatně, poraďte se s veterinářem o možnostech zklidnění. Přepravka, která sedí velikostí, větráním i manipulací, udělá z cesty snesitelnou záležitost pro kočku i pro vás.<br>
<br>
<br>
<br>
Postupujte po malých krocích. Nejdřív trénujte odchody na pár sekund, kdy jen vezmete klíče a zůstanete doma. Poté skutečně odejděte na minutu, postupně přidávejte. Pes se musí naučit, že odchod je předvídatelný a vždycky skončí. Pomáhá také úprava prostředí: nechte puštěné rádio, zatáhněte žaluzie, dejte psovi ohlodávací hračku s pamlskem, kterou dostane jen při odchodu. Pokud se problém nedaří zvládnout během několika týdnů, obraťte se na veterináře nebo behavioristu. Separační úzkost je zdravotní stav, ne výcviková neposlušnost, a v těžkých případech je vhodná i medikace.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 900;">Druhou chybou je trestání</span>. Pes, který zničil sedačku, netrpí výčitkami. Pokud ho potrestáte po návratu, spojí si trest s vaším příchodem, ne s činem. Úzkost se tím prohloubí. Stejně kontraproduktivní je pořizovat druhého psa jako „společníka" bez předchozí práce na samotě. Dva psi s úzkostí mohou problém znásobit.<br>
<br>
<br>
<br>
Odchod musí být nudný, návrat taky Nejčastější chyba je teatrální loučení. Dlouhé hladění, uklidňování a smutný hlas psovi říkají, že se děje něco zlého. Stejně škodí nadšené vítání po návratu. Cílem je, aby odchod i příchod byly naprosto všední. Vezměte klíče, ale neodejděte. Nazujte boty, pak si sedněte k televizi. Tyto krátké „falešné odchody" opakujte několikrát denně, dokud pes nepřestane reagovat. Teprve pak prodlužujte dobu, kdy jste skutečně za dveřmi – nejdřív pár sekund, postupně minuty.<br>
<br>
<br>
<br>
Nezapomínejte na vlastní klid. Pes čte vaše napětí. Pokud sami nejste v pohodě, těžko ho naučíte, že samota je bezpečná. Buďte důslední, trpěliví a nechte psa zvykat si postupně. Vyhnete se tak dlouhým měsícům zbytečného trápení.
