Pes, který skáče na lidi, to často nedělá proto, že by byl agresivní. Snaží se získat pozornost, přivítat se nebo uvolnit nahromaděnou energii. Vodítko proti tahání, tedy postroj nebo obojek s vodítkem, které působí proti tahu, samo o sobě skákání nevyřeší. Je to ale účinná pomůcka, která vám dá kontrolu nad vzdáleností mezi psem a člověkem. Právě vzdálenost je při řešení skákání klíčová.<br>
<br>
<br>
<br>
Než začnete, ujasněte si, co vlastně chcete. Cílem není psa trestat, ale naučit ho, že skákání ho k člověku nepřiblíží. Vodítko proti tahání používejte tak, že ho necháte volně viset a zasáhnete jen v momentě, kdy pes zvedá přední tlapy nebo se napřimuje k výskoku. Tah nemá být trvalý. Pokud budete vodítko napínat pořád, pes si na tlak zvykne a přestane na něj reagovat.<br>
<br>
<br>
<br>
Typické projevy se dělí na dvě skupiny. První přichází ještě před odchodem: pes vás sleduje z místnosti do místnosti, odmítá žrát, třese se, slintá. Druhá se objevuje v prvních třiceti minutách po odchodu: štěkot, vytí, škrábání na dveře, močení nebo kakání i u jinak čistotného psa, pokusy o útěk. Klíčové je, že pes nereaguje na okolní hluk ani na hračky, které jindy miluje. Když se vrátíte, je přehnaně vzrušený a dlouho se nemůže uklidnit. Tyto znaky odlišují separační úzkost od běžné nudy.<br>
<br>
<br>
<br>
Kvásek nikdy nepodávejte zvířeti, které má sklon k hypoglykémii, například malým plemenům štěňat nebo koťat. Fermentační proces může krátkodobě ovlivnit hladinu cukru v krvi. Stejně tak se vyhněte kvásku, který obsahuje přidaný cukr, med nebo jiné sladidlo. Čistý kvásek z vody a mouky je základ, ale i ten může být pro některá zvířata příliš kyselý. Pokud zvíře po kvásku sliní nebo mlaská, dejte mu dostatek čisté vody a přerušte krmení.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Štěně po očkování často</span> prospí celý den, je mírně unavené a nejeví o misku zájem. To samo o sobě nemusí znamenat problém. Vakcína spustí imunitní reakci a organismus se s ní vyrovnává podobně jako s lehkou virózou. Pokud štěně jinak dýchá klidně, nemá průjem ani opakované zvracení, obvykle stačí počkat do druhého dne a nabízet jídlo v menších dávkách.<br>
<br>
<br>
<br>
Posledním krokem je zkouška v praxi. Položte pelíšek na místo, kde pes obvykle usíná, a nechte ho, ať si ho sám přivlastní. Pokud do něj během dvou dnů neleze, zkuste ho přesunout o půl metru jinam, mimo průvan a přímé topení. Když ani pak pes nejeví zájem, problém nebývá v barvě, ale v tom, že pelíšek nemá správnou hloubku okraje nebo je příliš velký. Vrácení a výměna za menší a hlubší variantu vyřeší víc než jakákoli deka navíc.<br>
<br>
<br>
<br>
Většina majitelů poprvé zaregistruje problém, když si sousedé stěžují na vytrvalé vytí, nebo když se vrátí domů a najdou rozkousaný rám dveří. Separační úzkost není neposlušnost ani pomsta za to, že jste odešli. Je to stav paniky, ve kterém pes prožívá odloučení od člověka jako ohrožení života. Rozpoznat ji znamená sledovat vzorec: pes začne být nervózní už při vašich přípravách na odchod — bere si klíče, oblékáte si bundu, nazouváte boty. Pokud se tyto signály opakují pokaždé, nejde o náhodu.<br>
<br>
<br>
<br>
Když se stav nezlepší ani po několika týdnech tréninku, je na místě konzultace s veterinářem nebo odborníkem na chování. Separační úzkost může mít zdravotní příčinu, například bolest nebo problémy se štítnou žlázou. V některých případech je nutná kombinace behaviorální terapie a krátkodobé medikace. Počítejte s tím, že zlepšení nebývá lineární — přijdou lepší i horší dny. Důležité je nevzdat to po prvním neúspěchu a nesrovnávat svého psa s jinými.<br>
<br>
<br>
<br>
Častou chybou je trestat psa po návratu domů. Pes si nespojí rozkousaný nábytek s vaším hněvem, protože mezi činem a trestem uplynuly hodiny. Naučí se jen, že příchod je nebezpečný. Stejně chybný je i přehnaný soucit při odchodu — dlouhé loučení typu „neboj, brzy přijdu" úzkost jen prohlubuje. Vyhněte se také tomu, abyste psa brali všude s sebou. Pes, který nikdy nezůstane sám, se nikdy nenaučí samotu zvládat.<br>
<br>
<br>
<br>
Postup, který skutečně funguje Základem je postupné zvykání na odchod. Začněte tím, že budete opakovaně brát klíče, oblékat se a zase se svléknout, aniž byste odešli. Tím se signály odchodu stanou nudnými. Potom odcházejte na pár sekund, vraťte se dřív, než pes začne panikařit, a klidně ho ignorujte při příchodu i odchodu. Prodlužujte dobu na minutu, pět minut, půl hodiny. Nefunguje to ze dne na den, ale opakováním se práh tolerance posouvá. Během nepřítomnosti nechte psovi něco, co ho zaměstná — například mraženou potravu v hračce, která se uvolňuje pomalu. Nepomáhá televize ani rádio, pokud pes nereaguje na konkrétní zvuk.
