U detektoru kouře rozhoduje princip snímání. Ionizační reaguje rychleji na plamenné hoření, optický zase na doutnající. Pro byt je praktičtější optický, protože méně falešně alarmuje. U detektoru CO se vyhýbej levným kusům bez certifikace, které mají tendenci selhat právě ve chvíli, kdy jde o život. Hledej označení, že odpovídá příslušné normě, a u obou typů možnost testu tlačítkem. Napájení řeš baterií s dlouhou výdrží, nebo pevným připojením na 230 V. Kombinované přístroje šetří místo, ale při poruše jednoho čidla přijdeš o obě funkce.<br>
<br>
<br>
<br>
Rozměry se odvíjejí od dvou věcí: od průměru odpadního potrubí a od výšky sedátka, které chcete mít. Výška horní hrany keramiky se nastavuje podle rám u modulu, obvykle se počítá 40 až 42 cm od hotové podlahy. Kdo to splete, bude mít WC vysoko nebo nízko a předělávka znamená bourat obklad. U paneláku se také ověřuje, jestli jde odpad dozadu do stoupačky, nebo do boku. Modul s odbočkou dozadu a do boku nejsou zaměnitelné.<br>
<br>
<br>
<br>
Měřte vždy ve třech úrovních: u podlahy, uprostřed a u nadpraží. U skládacích dveří stačí naměřené hodnoty vynést tak, aby nejmenší šířka byla směrodatná – jinak se křídla zablokují. U výšky odečítejte nejnižší bod, obvykle u prahu. Zjistěte také hloubku ostění a to, zda je stěna kolmá. U posuvných systémů si označte, na kterou stranu se bude křídlo skládat, a zkontrolujte, že tam nepřekáží radiátor, vypínač nebo nábytek.<br>
<br>
<br>
<br>
Skříňka musí být stavěná na akvárium, ne na knihy. Důležité je, aby seděla na podlaze celou plochou, byla z masivního materiálu a měla rovnou desku. Když se deska prohne, akvárium praskne v rozích. Zkontrolujte vodováhou rovinnost podlahy – v panelácích bývá mírný sklon. Vyrovnejte skříňku klíny, ne podkládáním papíru. Mezi akvárium a skříňku dejte měkkou podložku, která vyrovná drobné nerovnosti.<br>
<br>
<br>
<br>
Údržba je jednoduchá, ale musí být pravidelná. Mechanické vložky měňte podle objemu protečené vody, obvykle po třech až šesti měsících. Uhlíkové bloky po půl roce, membránu u osmózy po dvou až třech letech. Datum výměny si napište fixem na tělo filtru — papírové kartičky se ztratí. Jednou za rok zkontrolujte těsnění a hadičky, zda nejsou ztvrdlé. Pokud voda začne zapáchat nebo klesne průtok, vyměňte vložku okamžitě, i když je „ještě v intervalu".<br>
<br>
<br>
<br>
Přehřívání bytu přes okna je fyzikální jev, který se nedá vyřešit závěsem ani klimatizací, pokud okna zůstanou hlavním zdrojem tepla. Sluneční záření prochází sklem, pohlcuje se v podlaze, nábytku a stěnách a mění se na teplo, které už oknem neodchází. Fólie na okna tento proces přeruší tím, že část záření odrazí nebo pohltí ještě předtím, než vstoupí do místnosti. Rozhodnutí, zda fólii pořídit, by mělo vycházet z orientace oken, počtu slunečných hodin a toho, jak moc se byt v létě skutečně přehřívá.<br>
<br>
<br>
<br>
Měření je důležitější než samotné lepení Rozměry se berou vždy na sklo, nikoli na rám. Upevňovací plocha musí být dokonale čistá, suchá a zbavená prachu, mastnoty a zbytků těsnicích materiálů. Měření se provádí dvakrát, nejlépe v různých dnech, protože okenní rám může být mírně zkroucený. Šířka a výška se zaznamenávají s přesností na milimetry. Fólie se nelepí na celou plochu okna, ale s přesahem jeden až dva centimetry na každé straně, který se po nalepení odřízne. Pokud se okno otevírá, je nutné naplánovat, kde ponese fólie pohyb křídla, a případně ji přerušit v místě pantů. U velkých oken je vhodné fólii nejprve položit na rovnou podložku a nechat ji srovnat, aby se při lepení netvořily vzduchové bubliny.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="http://www.imageafter.com/image.php?image=b5scripts026.jpg&dl=1" style="max-width:420px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;"><span style="font-weight: 600;">Fólie proti přehřívání</span> nejsou univerzálním řešením a v některých případech mohou být zbytečným výdajem. U oken, která jsou většinu dne ve stínu, nebo v bytech s kvalitní vnější stínicí technikou nemusí přinést měřitelný rozdíl. Před nákupem se vyplatí změřit teplotu v místnosti během několika horkých dnů a zjistit, kdy a odkud teplo skutečně přichází. Teprve potom má smysl vybírat typ fólie a řešit její instalaci.<br>
<br>
<br>
<br>
Pro výběr fólie je klíčové rozlišit tři základní typy. Reflexní fólie odrážejí velkou část slunečního spektra, ale při pohledu zvenčí vytvářejí zrcadlový efekt a v noci naopak umožňují vidět dovnitř. Tónované fólie snižují prostup světla i tepla, ovšem za cenu tmavšího interiéru. Bezbarvé nízkoemisní fólie propouštějí denní světlo a přitom blokují infračervené záření; jsou vhodné tam, kde je důležitý přirozený jas. Před koupí je nutné zjistit, zda jde o fólii určenou na vnitřní nebo vnější stranu skla. Vnější fólie lépe odvádějí teplo, ale bývají dražší a náchylnější k poškození. U dvojskel a trojskel hrozí při nevhodné fólii tepelné pnutí a prasknutí skla, proto je bezpodmínečně nutné ověřit kompatibilitu s konkrétním zasklením.
