Co rozhoduje v play-off o postup na mistrovství světa?

<img src="https://live.staticflickr.com/3788/11696090784_667f385d9d.jpg" alt="Rekonstrukce bytu 003" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Nejdřív si ujasněte, co se za hru rukou vůbec považuje. Faul vzniká, když se míč dotkne ruky nebo paže od špičky ramene dolů. Zásah do ramene, hlavy nebo trupu hra rukou není. Stejně tak se neposuzuje úmysl – rozhoduje poloha paže a to, zda byla v přirozené pozici pro pohyb těla, nebo ji hráč zvětšil. Právě tady vzniká nejvíc omylů: hráči se brání slovy „já jsem to nechtěl", ale to pro posouzení nestačí. Užitečné je také sledovat změny v pravidlech postupu ze skupin. Systém třetích týmů, dodatečná kritéria a různé varianty play-off se v jednotlivých ročnících lišily. Pokud sestavujete přehled nebo se připravujete na diskusi o historických úspěších, udělejte si nejprve tabulku: ročník, počet účastníků, počet zápasů vítěze, formát vyřazovací fáze. Teprve pak porovnávejte. Vyhnete se tak typické chybě, kdy se dva ročníky hodnotí, jako by měly stejná pravidla. Pro trenéry je užitečné nacvičovat obranný postoj s pažemi u těla a učit hráče, aby míč nechali odrazit od trupu. Pro hráče platí jednoduché pravidlo: když nejste v souboji, mějte paže tam, kde by byly při běhu. Jakmile začnete paži zvedat nebo roztahovat, riskujete odpískání. V tréninku si zahrajte situace, kdy míč letí na hráče zblízka – tam se hra rukou píská nejčastěji, protože není čas reagovat a paže zůstávají v nepřirozené pozici. Regenerace je stejně důležitá jako samotný trénink. Presinkové úseky by neměly být na programu každý den. Optimální je zařadit je dvakrát až třikrát týdně, mezi tím lehčí běh nebo kompenzační cvičení. Po každém presinkovém bloku je nutné zařadit výklus a protažení. Pokud hráč cítí tuhost ve svalech i druhý den, měl by vynechat další intenzivní zátěž. Tělo si jinak vytvoří obranný mechanismus a hráč bude v zápase působit pomaleji, i když má dobrou kondici. Dalším častým omylem je zaměňování kvalifikace a závěrečného turnaje. Mnoho lidí si plete výsledky z předkol s výsledky ze závěrečné fáze a vznikají jim nesmyslné závěry. Když narazíte na zápis z roku 1964, ověřte si nejdřív, zda jde o kvalifikační dvojzápas, nebo o samotný turnaj. Bez tohoto rozlišení se snadno stane, že přičtete zápas, který se do oficiální bilance nepočítá. Presink není jen taktická disciplína. Je to fyzická zátěž, která se výrazně liší od běžného napadání. Hráč, který presuje, neběhá jen tak pro radost – běhá v nepravidelných intervalech, často na krátkou vzdálenost, ale s maximální intenzitou. To má přímý dopad na to, jak musí vypadat jeho fyzická příprava. Pokud ji podcení, projeví se to nejen v zápase, ale i v tréninku. Hra rukou patří k nejčastějším důvodům rozporů na hřišti. Rozhodčí zapíská kontakt, hráč se ohradí, že šlo o rameno, a než se dohodnete, hra je pryč. Přitom stačí znát několik pravidel a situaci číst dřív, než k míči přiletí. Následující postup pomůže jak hráčům, tak trenérům, kteří chtějí předcházet zbytečným ztrátám. První věc, kterou je potřeba pochopit, je los. Ten rozhoduje o tom, kdo bude hrát první zápas doma a kdo venku. Nasazení se odvíjí od žebříčku, takže silnější týmy mají výhodu domácího prostředí v odvetě. To je zásadní detail. Domácí zápas v prvním utkání znamená, že tým hraje pod tlakem, ale odvetu má venku. Naopak tým, který začíná venku, může doma dohnat případnou ztrátu. Rozhodčí posuzuje i vzdálenost a rychlost míče. Z několika metrů nemá hráč šanci uhnout, a pokud paže zůstane u těla, faul se často nehlásí. Naopak z větší dálky má hráč čas paži odtáhnout, a když to neudělá, píská se. Sledujte, jestli se míč od paže odrazil, nebo se jen dotkl – odraz znamená, že paže byla aktivní. Praktický trénink: postavte hráče proti sobě a nechte je hrát pouze tělem, bez paží. Po pár minutách zjistí, kde je hranice mezi přirozeným pohybem a faulem. Závěrem: fyzická příprava pro presink není o tom uběhnout co nejvíce kilometrů. Je o schopnosti zrychlit, zpomalit, změnit směr a znovu zrychlit. Kdo to zvládne, ten v zápase vydrží presovat celých 90 minut. Kdo ne, ten bude střídat ve 60. minutě. Rozdíl je jen v tom, jak trénujete. Přihrávka hlavou má také svá pravidla. Nepoužívej čelo jako kladivo, ale pracuj s celým tělem. Míč udeř čelem, ne temenem, a směruj ho do strany nebo dopředu. Oči měj otevřené, dokud míč nedopadne. Po přihrávce se okamžitě vrať do pohybu, protože statický hráč je pro tým zbytečný. Žluté karty se sčítají i napříč zápasy. Ve většině soutěží platí, že po určitém počtu žlutých karet (obvykle dvou nebo třech) následuje jednozápasový distanc. Ten se týká jen dané soutěže, takže hráč může nastoupit v poháru, pokud dostal trest v lize. Trest za červenou kartu je obvykle delší, často jeden až tři zápasy, a může být prodloužen, pokud šlo o hrubé nesportovní chování.

Войдите, чтобы оставлять комментарии