Korek se prodává v pásech nebo deskách o různé tloušťce a v několika úpravách povrchu. Tenké samolepicí pásy do 2 mm jsou vhodné na čistě vizuální úpravu nábytku nebo dveří, akustiku však neřeší. Pokud chcete skutečně tlumit zvuk, potřebujete tloušťku alespoň 4–6 mm, ideálně v kombinaci s korkovou podložkou nebo akustickou vrstvou. Hladký přírodní korek vypadá střídmě, reliéfní a mozaikové varianty působí výrazněji, ale v malé místnosti mohou působit přeplácaně. Vždy si vezměte vzorek domů a přiložte ho ke zdi za denního i umělého světla – barva korku se mění stejně jako dřevo.<br>
<br>
<br>
<br>
Lití vypadá jednoduše, ale chyby se dělají právě tady. Vodu odměřuj přesně podle návodu, ne od oka. Směs mích ej pomalu, aby se do ní nedostal vzduch. Potom ji nech odležet a znovu krátce promíchej. Nalévej ji v pruzích a rozetři hladítkem nebo válečkem s hroty, abys uvolnil bubliny. Pracuj v jednom tahu a teplotu v místnosti drž mezi 15 a 25 °C. Průvan a přímé slunce způsobí, že povrch zaschne dřív než vnitřek a vzniknou mapy.<br>
<br>
<br>
<br>
Příprava podkladu rozhoduje víc než samotná poklád<br>
<br>
<br>
<br>
Podklad musí být suchý, čistý, odmaštěný a rovný. Na čerstvě vymalovanou zeď se nelepí – nechte ji vyzrát alespoň týden. Staré tapety strhněte, uvolněnou omítku opravte a povrch přebruste. Prach po broušení důkladně vysajte, jinak lepidlo chytne jen na prach a po čase se obklad odlepí. Pokud je zeď sádrokartonová, zkontrolujte, zda v ní nejsou skryté rozvody, a před vrty si udělejte značky.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba při výběru komody vzniká ještě před odchodem do obchodu: člověk si změří jen místo, kam má komoda stát, ale zapomene na to, jak se kolem ní bude pohybovat. Komoda není obraz, potřebuje prostor na otevírání zásuvek, na manipulaci s prádlem a na úklid. Před cestou do obchodu si změřte šířku stěny, ale také vzdálenost k protějšímu nábytku nebo dveřím. Pokud plánujete komodu umístit do úzké chodby, je lepší volit nižší a hlubší kus než vysoký a široký – hluboká komoda v úzkém prostoru působí jako bariéra a každé otevření zásuvky se stane překážkou.<br>
<br>
<br>
<br>
Hotovou polici osaďte až po úplném vytvrdnutí nátěru, obvykle po dvou dnech. Zatížení zvyšujte postupně, první den na ni nedávejte nic těžkého. Pokud police vrže nebo se prohýbá, povolte šrouby, podložte konzoly a utáhněte znovu. Raději si práci rozložte do dvou dnů než spěchat a předělávat. Výsledek bude pevný a přesně podle vašich potřeb.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Polička na zeď vypadá jako</span> jednoduchá věc, dokud se člověk nerozhodne ji skutečně vyrobit. Nejde o to ušetřit, ale o to, že hotová police z obchodu málokdy sedí na místo, kam ji potřebujete. Výroba vlastní police je zvládnutelná i s ručním nářadím, pokud se dodrží několik zásad. Prvním krokem je změřit prostor, kde má police viset. Ne jen šířku, ale i hloubku a výšku nad podlahou. Police nesmí kolidovat s vypínačem, zásuvkou ani okenním parapetem. Změřte také vzdálenost mezi nosnými prvky ve zdi, pokud jde o zděnou stěnu. U sádrokartonu je situace jiná, tam je nutné najít nosné profily nebo použít speciální hmoždinky.<br>
<br>
<br>
<br>
Materiál volte podle účelu. Na knihy stačí laminovaná dřevotříska o tloušťce 18 mm, na těžší předměty je lepší masiv nebo překližka. Desku nechte nařezat v dílně, sami doma těžko dosáhnete rovného řezu. Hrany přebruste jemným brusným papírem, jinak se vám časem odloupne dekor a budete se o ně řezat. Pokud chcete polici natírat, použijte nejdříve základní nátěr, pak dvě vrstvy vrchní barvy. Mezi vrstvami vždy lehce přebruste. U polic do vlhkých prostor, jako je koupelna, zvolte spíše plast nebo kov.<br>
<br>
<br>
<br>
Před vrtáním si tužkou označte všechny otvory a zkontrolujte vodováhou vodorovnost. Stačí dva milimetry odchylky a police bude křivá. Vrtejte pomalu, zejména do obkladů, abyste nepraskli dlaždici. Do betonu použijte příklepovou vrtačku a vrták s tvrdokovovým hrotem. Prach odsávejte průběžně, jinak se vám ucpou hmoždinky.<br>
<br>
<br>
<br>
Upevnění rozhoduje o tom, zda police spadne Nejčastější chyba je podcenění upevnění. Police se nevepírá do zdi jen tak, drží na konzolách nebo skrytých nosnících. Konzoly musí být přišroubované do hmoty, ne jen do omítky. Vruty do hmoždinek utahujte pevně, ale nepřetahujte, ať nevytrhnete materiál. U delších polic nad jeden metr počítejte se třemi nosnými body, ne dvěma. Prostřední konzola zabrání prohnutí. Do sádrokartonu použijte kovové hmoždinky, které se po utažení roztáhnou za deskou. Pokud police ponese těžší zátěž, najděte nosný profil a šroubujte přímo do něj.
