Nejrozšířenější je mechanismus s vytažením dopředu a sklopením opěradla. Bývá nejjednodušší na obsluhu, ale potřebuje volný prostor před sedačkou. Další variantou je rozklad směrem dozadu, kdy se opěradlo položí za zadní hranu. Ušetří místo vpředu, ale nesmí stát u zdi. Třetí skupinou jsou sedačky s výklopným lůžkem z úložného prostoru, kde se vysune celá deska s matrací. Bývají pohodlnější na spaní, ale těžší a dražší na údržbu. Poslední možností je rozklad do tvaru „L", vhodný do delších místností, ne do úzkých.<br>
<br>
<br>
<br>
Montáž začíná zaměřením. Měří se ve třech bodech na šířku i na výšku, protože starší byty mají křivé zdi a rozdíl klidně přesáhne centimetr. Podle nejmenšího rozměru se objednává sklo, zbytek se vyrovná profilem nebo podložkou. Do betonu se kotví hmoždinkami, do sádrokartonu se hledá nosný profil nebo se použije chemická kotva. Vruty do obyčejné sádrokartonové desky příčku neudrží – časem se vytrhne i s kusem desky. Po osazení se příčka nesmí opřít o strop napevno, potřebuje dilatační vůli, jinak při sedání domu praskne.<br>
<br>
<br>
<br>
Při zkoušení v prodejně nespěchejte. Rozložte a složte sedačku alespoň třikrát za sebou. Sledujte, jestli jde mechanismus ztuha, jestli drhne látka a jestli se plechové díly neohýbají. Sedněte si na kraj, doprostřed i do rohu. Zhodnoťte, zda se opěradlo nepropadá a zda jsou nohy dostatečně masivní. U výklopného lůžka zkontrolujte tloušťku matrace. Tenká vrstva pěny pod 8 cm znamená, že po několika nocích budete cítit rám.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejúčinnější je oddělit ložnici od obýváku předsazenou konstrukcí, která se společné stěny vůbec nedotýká. Na stávající zeď se nepokládá nic lepivého; místo toho se postaví samostatný rošt z tenkých profilů, do něj se vloží minerální vlna o vyšší hustotě a přes to se přišroubují dvě vrstvy sádrokartonu. Rošt nesmí být přišroubovaný ke společné zdi, jinak se vibrace přenesou dál. Mezi obvodové profily a podlahu, strop a boční stěny se vkládá pružná podložka. Tím vznikne vzduchová mezera, která hluk výrazně utlumí. Pozor na chybu: dvě desky sádrokartonu nalepené přímo na zeď bez izolace a bez oddělení fungují jen minimálně.<br>
<br>
<br>
<br>
Než začnete cokoli vrtat, změřte si tloušťku dvířek a zjistěte, jaký typ uchycení výrobce předpokládá. U masivních dvířek potřebujete delší šrouby, u tenkých laminovaných desek hrozí, že se vruty vytrhnou. Zkontrolujte také, jestli jsou v čelech předvrtané otvory. Pokud ne, vrtejte z vnitřní strany, ať na viditelné ploše neodštípnete laminát. Vždy si naznačte osu budoucího madla izolepou a vrták veďte kolmo, jinak úchytka sedí křivě a dvířka nedoléhají.<br>
<br>
<br>
<br>
Typy podle konstrukce a podle toho, co unesou Nejčastější je rámová příčka: hliníkový profil, do kterého se osazuje sklo. Umožňuje posuvné i pevné provedení a snadno se napojuje na stěnu i podlahu. Bezrámová varianta vypadá čistěji, ale vyžaduje tvrzené sklo o větší tloušťce a přesné vyvrtání otvorů pro kování – chyba v rozteči se už nedá opravit. Pevná dělicí stěna ze skla bez otvorů je vhodná tam, kde se neočekává pohyb osob, tedy třeba mezi halou a obývacím prostorem. Posuvný systém potřebuje dost místa pro kolejnici a musí mít doraz, jinak sklo narazí do rámu.<br>
<br>
<br>
<br>
Madlo, knoflík, nebo nic Madlo je praktičtější tam, kde je potřeba pevný úchop – u těžkých zásuvek, myčky, velkých dvířek pod dřezem. Knoflík zase stačí na malé skříňky a horní dvířka, kam saháte jen špičkami prstů. Bezúchytka, tedy dvířka s integrovanou hranou nebo profilem, vypadá čistě a snadno se utírá. Má ale dvě nevýhody: hrana se zašpiní od prstů rychleji a u zásuvek dole si špičkou boty odíráte čelo. Také nesmí být v dosahu malých dětí, protože otevřít je zvládnou příliš snadno.<br>
<br>
<br>
<br>
Montáž dělte na dvě části: nejdřív vyzkoušejte kryt nasucho bez připevnění, změřte teplotu nad mřížkou a pod ní po dvaceti minutách topení. Pokud je rozdíl větší než 10 °C, kryt vyměňte nebo upravte štěrbiny. Teprve pak vrtejte do zdi. Konzoly umísťujte mimo proudění vzduchu, nikdy ne přes nasávací otvor. Typická chyba je přišroubovat kryt přímo k radiátoru — vzniká hluk, přenos tepla do zdi a kryt se nedá sundat na čištění.<br>
<br>
<br>
<br>
Výběr úchytek se zdá jako detail, který se dá vyřešit za pět minut. Jenže právě madla a knoflíky rozhodují o tom, jak se kuchyň používá každý den. Špatně zvolený typ znamená, že se při vaření pořád něčeho chytáte, otíráte dvířka od mastnoty nebo si přiskřípnete prsty. Nejde o vzhled, ale o to, jestli se k tomu dostanete rukou, když držíte horký hrnec.<br>
<br>
<br>
<br>
Bezpečnost nestojí na tom, že je sklo „silné". Rozhoduje druh skla. Tvrzené sklo se při rozbití rozpadne na tupé úlomky, zatímco obyčejné plavené sklo vytvoří velké ostré střepy. Do výšky, kam dosáhne dítě nebo kde se chodí bosky, patří tvrzené nebo vrstvené sklo. Vrstvené sklo drží pohromadě i po prasknutí, protože ho spojuje fólie. Hrany musí být zabroušené, ne ostré. U posuvných systémů se kontroluje i to, jestli kolejnici nelze vykolejit tlakem z boku.<img src="https://picography.co/page/1/600" style="max-width:430px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">
