Katalogové skříně se šikmině přizpůsobují jen obtížně, protože mají pevný rám. Řešením je korpus z laminované desky na míru, kde se horní hrana seřezává podle sklonu. Desku je nutné nařezat s přídavkem a pak zabrousit do přesného úhlu přímo na místě. Typická chyba: lidé objednají skříň do pravoúhlého výklenku a zapomenou, že šikmina ubírá prostor i do hloubky. Vznikne mezera, kterou zakryjí lištou, a ta po roce popraská.<br>
<br>
<br>
<br>
Jaké typy úložných postelí existují a čím se liší Nejčastější jsou tři provedení: výklopná postel s plynovými vzpěrami, postel se zásuvkami a postel s úložným prostorem v čele. Výklopné dno se zvedá pomocí vzpěr, které práci usnadní, ale časem slábnou. Zásuvky jsou vhodné, pokud je postel přístupná z boku. Čelo s úložným prostorem se hodí do malých ložnic, protože nezasahuje do prostoru u nohou. Před koupí si u prodejce vyzkoušejte, jak těžké je dno zvednout – pokud to zvládnete jednou rukou, je to dobré znamení.<br>
<br>
<br>
<br>
Detektor kouře a detektor oxidu uhelnatého nejsou doplňky, které lze odložit na později. V bytě jde především o čas. Kouř i CO se šíří tiše a bez varování, takže čím dřív zazní signál, tím větší šance dostat se ven. Detektor kouře patří do každé obytné místnosti kromě koupelny a kuchyně, kde hrozí plané poplachy. Detektor CO se naopak umísťuje tam, kde je spalovací spotřebič – plynový kotel, karma, kamna nebo krb.<br>
<br>
<br>
<br>
Profil, difuzor a chlazení Pásek bez profilu na dřevěné desce nevydrží. Hliníkový profil odvádí teplo, chrání pásek před mastnotou a difuzor rozptyluje světlo. Mléčný difuzor vyhladí body, průhledný je levnější, ale díly LED uvidíte. Profil umístěte 40–60 cm nad deskou, mírně před její hranu, aby světlo nedopadalo na zeď za linkou. Pokud pásek lepíte přímo na desku, počítejte s tím, že lepicí páska časem povolí a pásek se ohne.<br>
<br>
<br>
<br>
Rozměry volte podle matrace a podle velikosti místnosti. Standardní šířky jsou 90, 140, 160 a 180 cm, délka bývá 200 cm. U úložných postelí se výška dna pohybuje mezi 30 a 40 cm, což stačí na deky a povlečení. Hlubší úložný prostor znamená vyšší rám a hůře se do něj dostává. Typická chyba: koupě příliš vysoké postele, do které se špatně nastupuje a která působí v malé ložnici těžkopádně.<br>
<br>
<br>
<br>
Montáž zvládne i jeden člověk, ale u velkých postelí se vyplatí druhý pomocník. Postupujte podle návodu: nejprve sestavte rám, pak připevněte dno a nakonec kování. Šrouby nedotahujte naplno, dokud není konstrukce srovnaná. Po dotažení zkontrolujte, zda dno sedí rovně a zda se víko nebo zásuvky pohybují plynule. Častá chyba: montáž na koberci, kde se ztrácejí šroubky. Pracujte na tvrdé podlaze a díly si rozložte podle pořadí.<br>
<br>
<br>
<br>
Gumové dlaždice jsou nejjednodušší na montáž, ale mají svá omezení. Kladou se na suchý, rovný a čistý podklad, nejčastěji na beton nebo na terasovou fólii. Spojují se pomocí zámků nebo se lepí. Pokud se lepí, musí být lepidlo určené pro venkovní použití a mrazuvzdorné. Gumové dlaždice mají malou výšku, takže se hodí tam, kde nejsou dveře s velkým prahem. Voda odtéká spárami mezi dlaždicemi, ale při velkém dešti se může zvednout hladina a voda zůstane na povrchu. Proto i u gumy platí, že podklad musí mít spád alespoň jedno procento.<br>
<br>
<br>
<br>
Nanášení probíhá nejlépe ve dvou lidech. Jeden míchá a druhý stírá, protože mikrocement začíná tuhnout během dvaceti až třiceti minut. Materiál se míchá přesně podle poměru uvedeného výrobcem, nikdy „od oka". Nanáší se nerezovým hladítkem nebo špachtlí v tenké vrstvě, první vrstva se nechá zaschnout a teprve pak se přejíždí druhou. Mezi vrstvami se brousí jemným brusivem, aby povrch nebyl hladký jako sklo. Pokud se stěrka nanáší na podlahu, dělá se po menších úsecích a vždy se dodržuje dilatační spára u stěn.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdo dodrží přípravu podkladu, oddělí mokré a suché zóny a nechá materiálu čas, získá povrch, který vypadá jako litý beton a vydrží roky. Kdo přeskočí jediný krok, bude ho opravovat brzy.<br>
<br>
<br>
<br>
Hydroizolace: kde je povinná a kde jen zbytečná V koupelně, na WC a v kuchyni za dřezem je hydroizolace nutná, a to i tehdy, když je mikrocement prezentovaný jako voděodolný. Samotná stěrka vodu odpuzuje, ale spáry, rohy a prostupy jsou slabá místa. Hydroizolační hmota se nanáší ve dvou vrstvách křížem, s armovací tkaninou v rozích a kolem odpadů. Vytvrzená vrstva se přetírá penetrací, aby na ní stěrka držela. Na suchých stěnách obývacích pokojů je hydroizolace zbytečná a může dokonce bránit difuzi páry.<br>
<br>
<br>
<br>
Podklad musí být pevný, suchý, čistý a bez prášku. Starou malbu, odlupující se omítku nebo zbytky lepidla je nutné odstranit až na nosnou vrstvu. Beton, cementový potěr i sádrokarton přijímají stěrku odlišně: savé podklady je třeba napustit penetrací, hladké a málo savé zdrsnit broušením. Prach po broušení se odsává, ne zametá. Vlhkost podkladu se měří vlhkoměrem, ne odhadem podle dotyku. U podlahy nesmí být zbytková vlhkost vyšší, než udává výrobce stěrky.
