Energie se nešetří tím, že se běhá méně, ale tím, že se běhá chytřeji. Krátké sprinty na pět až deset metrů jsou energeticky výhodnější než dlouhé výpady přes půl hřiště. Hráči by měli mít jasně daný signál, kdy presink spouštět. Může to být špatná přihrávka, přihrávka na slabší nohu nebo zpětná přihrávka gólmanovi. Bez signálu vzniká chaos a každý běhá podle sebe.<br>
<br>
<br>
<br>
Další chybou je trénovat presink pouze ve skupině. Hráč se naučí běhat, ale ne korigovat tělo v souboji. Proto alespoň jednou týdně zařaďte cvičení jeden na jednoho s cílem udržet míč pod tlakem. Fyzicky to znamená neustálé změny těžiště a odolávání strkání. To posílí hluboký stabilizační systém. Bez něj se hráč v zápase po pár presinkových akcích svalí a ztratí rovnováhu.<br>
<br>
<br>
<br>
Kam mířit a čeho se vyvarovat Rohový kop mějte nacvičený jako signál. Pokud nemáte výškovou převahu, zahrajte nakrátko na spoluhráče u rohu a ihned se přesuňte do vápna. Dlouhý centr na zadní tyč je nejčastější, ale obránci ho čtou. Překvapit lze nízkým míčem před brankáře. Vyhněte se centru do prostoru, kde stojí jen soupeř. U přímého kopu záleží na vzdálenosti. Do dvaceti metrů mířte přes zeď na bližší tyč, delší kop posílejte do vápna s rotací od branky.<br>
<br>
<br>
<br>
Zapamatujte si jednu věc: volej i hlavička jsou o kontaktu, ne o síle. Kdo zvládne čistý zásah v pravý čas, ten nemusí do míče bušit. Kdo se snaží jen tlačit a mávat, ten bude mířit mimo. Zpomalte, dívejte se na míč a nechte tělo pracovat jako celek. Výsledek se dostaví rychleji, než když budete do balonu mlátit hlava nehlava.<br>
<br>
<br>
<br>
Při obou kopách platí, že rozhoduje komunikace. Před rohem si řekněte, kdo nabíhá na přední tyč, kdo zůstává vzadu a kdo kryje případný protiútok. U přímého kopu určete jednoho kopajícího a jednoho, kdo může sehrát signál. Nikdy nestůjte v ofsajdu při rozehrávce – rozhodčí to vidí. Pokud se míč odrazí od zdi nebo brankáře, nejnebezpečnější je okamžitý doraz, ne další přihrávka.<br>
<br>
<br>
<br>
Dres a trenýrky by měly být z prodyšného materiálu, který odvádí pot. Bavlna se nasákne a těžkne, proto se hodí spíš na trénink než na zápas. Kraťasy nesmí být příliš volné, aby se do nich nezachytil soupeřův prst nebo míč. Pod dres patří funkční tričko, v chladném počasí přidejte termoprádlo s dlouhým rukávem. Na holeně si vždy vezměte návleky, bez nich riskujete pořezání nebo otlaky.<br>
<br>
<br>
<br>
Přímý kop ze střední vzdálenosti je největší past pro začátečníky. Mnozí chtějí vystřelit přímo, i když stojí dvacet pět metrů od branky a zeď je vysoká. Místo rány zvolte nahrávku na nabíhajícího hráče nebo rotovaný centr. Další chybou je přílišný důraz na efekt – přehnaná rotace míč zpomalí. Trénujte opakovaně stejný typ kopu, dokud nebudete vědět, kam přesně míč poletí.<br>
<br>
<br>
<br>
<strong>Největší rozdíl mezi rohem</strong> a přímým kopem je v čase. Roh trvá pár vteřin a obrana je zformovaná, přímý kop často přichází v pohybu a neorganizovaně. Proto u přímého kopu hrajte rychle, dokud soupeř nestihl postavit zeď. U rohu naopak klidně počkejte, než se spoluhráči rozestaví. Kdo tohle pochopí, ten získá výhodu v každém zápase.<br>
<br>
<br>
<br>
Základní dělení vychází ze vzdálenosti a výšky míče. Krátká přihrávka na pět až patnáct metrů se hraje po zemi, vnitřní stranou nohy. Je nejbezpečnější, protože míč letí rychle a soupeř ho těžko zachytí. Střední přihrávka do třiceti metrů vyžaduje větší razanci a přesnost – často se hraje nártem nebo vnějším nártem, aby měl míč potřebnou rychlost a přesto zůstal na zemi. Dlouhá přihrávka nad třicet metrů už letí vzduchem a používá se hlavně při změně těžiště hry nebo na nabíhajícího útočníka.<br>
<br>
<br>
<br>
Kopačky musí sedět na šířku i délku. Příliš těsné boty způsobí puchýře a modřiny na nehtech, volné boty zase nedrží stabilitu. Při zkoušení mějte na sobě stejné ponožky, ve kterých budete hrát. Po každém tréninku kopačky očistěte od bláta a nechte je volně uschnout, nikdy ne na topení. Vlhká kůže ztvrdne a popraská, což vede k předčasnému opotřebení.<br>
<br>
<br>
<br>
U rohového kopu rozhoduje postavení těla a čistý kontakt s míčem. Míč se pokládá přesně do oblouku, aby nepřekážel. Rozběhněte se ze dvou kroků, poslední krok je delší, stojná noha vedle míče. Kopnete vnitřní stranou nohy pro ostrý centr, nebo nártem pro rychlý míč k bližší tyči. Nikdy netrefujte míč špičkou – ztratíte přesnost. Typická chyba je příliš dlouhý rozběh, který rozhodí stabilitu.<br>
<br>
<br>
<br>
Rohový kop a přímý kop mají společné jen to, že se zahrávají z místa přestupku. Způsob provedení, možnosti i rizika jsou úplně jiné. Zatímco roh se hraje z rohu hřiště a míč letí do vápna, přímý kop může být odkudkoli mimo vápno a často rozhoduje o výsledku. Fotbalista, který nezná rozdíl, zbytečně ztrácí míče i body.
