Před montáží si udělejte suchou zkoušku. Zavěste lampy na provizorní háčky nebo je podržte v požadované výšce a v podvečer si ke stolu sedněte. Zkontrolujte, jestli světlo nesvítí do očí, jestli jsou talíře osvětlené rovnoměrně a jestli mezi lampami nevzniká stín. Teprve potom vrtejte do stropu. Kabely veďte ideálně v jedné ose a ve stropě je schovejte do lišty nebo do stropního vývodu, aby přes jídelnu nevedly volně visící šňůry. U těžších těles použijte hmoždinky do betonu nebo do nosného trámu, ne do sádrokartonu bez výztuhy.<br>
<br>
<br>
<br>
U sklápěcích konzol se dvěma rameny platí, že horní a spodní vrty musí být v jedné svislici. Vodorovnost zkontrolujte vodováhou ještě před dotažením vrutů, po dotažení už s rámem nepohnete. Mezera mezi konzolami se volí podle šířky desky: u desky 80 cm dejte konzoly 60–70 cm od sebe, u 100 cm asi 80 cm. Menší rozteč zbytečně zatěžuje střed, větší nechá desku prohýbat.<br>
<br>
<br>
<br>
Dvě vrstvy, žádné zkratky Mikrocement se nanáší jako systém: podkladní penetrace, první vrstva, druhá vrstva a ochranný lak. V koupelně potřebujete hydroizolační membránu v rozích a u sprchy, v kuchyni stačí těsnění za dřezem a u sporáku. Druhá vrstva se nanáší křížem na první, nikdy ne ve stejných tazích. Mezi vrstvami nechte schnout podle teploty a vlhkosti, obvykle 4–12 hodin. Pokud spěcháte a druhou vrstvu dáte na mokrou, vzniknou bílé fleky a špatná přilnavost.<br>
<br>
<br>
<br>
Rozteč otvorů si vyznačte podle příruby věže, ne od oka. Stačí posunout o dva milimetry a věž se po montáži zasekne nebo nebude dosedat. Pokud deska zůstává na skříňkách, podložte si pod ni dřevěný hranol, ať ji vrtačka neprohrábne. Pozor na konce desky: tam je jádro často duté a šroub v něm nedrží. V takovém případě použijte průchozí šroub s maticí ze spodní strany, nebo věž přišroubujte k bočnici skříňky přes plechový úchyt.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je vždy pevný, rovný a savý podklad. Na sádrokarton v koupelně zapomeňte, pokud není impregnovaný a opláštěný deskami určenými do vlhka. Ideální je cementová stěrka nebo beton starý minimálně čtyři týdny. Před aplikací zkontrolujte vlhkost pomocí vlhkoměru – u kuchyně stačí povrchová, u koupelny se měří hloubkově. Staré obklady lze přelepit, ale jen pokud drží a jsou odmyté od mýdla a mastnoty. Penetrace musí být savá, ne filmotvorná, jinak mikrocement po pár týdnech zvlní.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:420px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Údržba je jednoduchá, ale ne bezpravidelná. V koupelně stačí pH neutrální čisticí prostředek, v kuchyni odmašťovač bez abraziv. Nikdy nepoužívejte octové ani chlorové čističe v koncentrované podobě, narušují ochranný film. Po dvou až třech letech v intenzivně používané koupelně je vhodné lak obnovit – stačí přebrousit a nanést novou vrstvu. Pokud se objeví prasklina, neřešte ji tmelem, ale vyříznutím a novým mikrocementem, jinak se šíří dál.<br>
<br>
<br>
<br>
Nekupujte hlavici, která nemá aretaci proti přetočení a značky pro nastavení. Bez nich se při každém otáčení ztratíte a přestanete rozumět tomu, co jste vlastně nastavili. Programovatelné hlavice mají smysl jen tam, kde topíte nepravidelně. V běžném bytě s pevným režimem přinese programování víc zmatku než úspory.<br>
<br>
<br>
<br>
Mikrocement vypadá v koupelně i v kuchyni stejně, ale zásadně se liší to, co je pod ním a jak se s ním dá pracovat. V koupelně řešíte hlavně trvalou vlhkost a stříkající vodu, v kuchyni zase mastnotu, teplo a časté otírání. Kdo zvolí jeden systém pro obě místnosti bez úpravy, dřív nebo později narazí na odlupování nebo mapy.<br>
<br>
<br>
<br>
U dvou a více těles dávejte pozor na společné stmívání. Pokud každé svítí jinak, vzniká na stole nerovnoměrná světla a jedna strana je v šeru. V ideálním případě je ovládejte jedním vypínačem nebo jednou skupinou. Barvu světla volte spíš teplejší, kolem 2700–3000 K, aby jídlo vypadalo přirozeně a ne podivně modře.<br>
<br>
<br>
<br>
Typické chyby: příliš mnoho vody v materiálu, silná vrstva v jednom tahu, chybějící penetrace do rohů a lakování příliš brzy. V koupelně se také podceňuje odvětrání – bez něj vlhkost zůstává v mikrocementu a ten časem ztmavne. V kuchyni lidé zapomínají na ochranu před mastnotou. Lak musí být polyuretanový nebo epoxidový, ne akrylátový. Mezi jednotlivými vrstvami laku se přebrušuje jemností 240–320, jinak je povrch hmatově nerovný a chytá špínu.<br>
<br>
<br>
<br>
Rozdíl mezi koupelnovým a kuchyňským provedením je tedy v podkladu, hydroizolaci a typu laku. Kdo to dodrží, získá povrch, který vydrží roky bez spár a bez plísní. Kdo to zkrátí, bude za rok opravovat.
