Gumové dlaždice jsou nejjednodušší na montáž, ale mají svá omezení. Kladou se na suchý, rovný a čistý podklad, nejčastěji na beton nebo na terasovou fólii. Spojují se pomocí zámků nebo se lepí. Pokud se lepí, musí být lepidlo určené pro venkovní použití a mrazuvzdorné. Gumové dlaždice mají malou výšku, takže se hodí tam, kde nejsou dveře s velkým prahem. Voda odtéká spárami mezi dlaždicemi, ale při velkém dešti se může zvednout hladina a voda zůstane na povrchu. Proto i u gumy platí, že podklad musí mít spád alespoň jedno procento.<br>
<br>
<br>
<br>
Kondenzace na vnitřní straně skla nemusí znamenat vadné okno. Vzniká, když je vlhkost v bytě vysoká a povrch skla studený. Pomůže krátké intenzivní větrání několikrát denně, odstranění sušáků na prádlo z obytných místností a kontrola, zda není zakrytý odtokový otvor v rámu. Zanikne-li odtok, voda zůstává v rámu a postupně poškodí těsnění i kování.<br>
<br>
<br>
<br>
U žlábku se často chybuje ve dvou věcech. První je malý průměr odtoku — do sprchy patří DN 50, ne univerzální DN 40, jinak se voda při větším průtoku zastavuje. Druhá je umístění: žlábek nemá být přímo pod nohama, ale u zdi, kam voda steče sama. Zápachová uzávěra musí být přístupná kvůli čištění, takže ji nezakládejte dlažbou. U vaničky zase hlídejte, aby její okraj přesahoval obklad alespoň o dva centimetry a aby silikonový spoj byl zvenku i zevnitř.<br>
<br>
<br>
<br>
Odvodnění je místo, kde většina balkonů selhává. Odpad v rohu musí být nejníže. Pokud je uprostřed, voda se rozlévá do stran. U dlažby na terčích se odpad řeší vrstvou pod dlažbou, u WPC a gumy stačí povrchový odtok. Nikdy nezakrývejte odpad dlaždicí bez otvoru. Před montáží vyzkoušejte spád tak, že na balkon vylijete kýbl vody. Sledujte, kam teče a kde se zastaví. Pokud voda stojí u zdi, přidejte spád nebo odpad posuňte.<br>
<br>
<br>
<br>
Po montáži se zkontroluje, zda lišta dosedá po celé délce. Projet prstem po hraně odhalí i půl milimetru vůle. Pokud lišta drží jen na koncích, prostředek se prohne a při chůzi vydává zvuk. Řešením je přidat šroub doprostřed nebo lištu vyměnit za tužší profil. U dřevěných lišt se doporučuje je před montáží navlhčit a nechat vyschnout, aby se přizpůsobily vlhkosti v místnosti. U PVC lišt se vyhněte montáži v chladu, materiál je křehký a praská.<br>
<br>
<br>
<br>
U každého mechanismu sledujte tři věci: jak daleko se vysune, v jaké výšce je lehací plocha a kolik váží obsluha. Lehací výška nad 45 cm je pro běžné použití vysoká, pod 35 cm se zase špatně vstává. Pokud má sedačka fungovat jako trvalé lůžko, počítejte s tím, že tenká vrstva pěny v sedáku po pár měsících proleží. U levnějších konstrukcí se navíc po opakovaném rozkládání uvolní kloub a sedák začne v rozloženém stavu klouzat. To se v prodejně pozná tak, že si sedačku rozložíte a zatlačíte na ni rukou v místě, kde se tělo opírá.<br>
<br>
<br>
<br>
V prodejně udělejte čtyři úkony. Rozložte a složte mechanismus alespoň třikrát po sobě a poslouchejte, jestli něco nedře. Lehněte si na plnou plochu a zkuste se přetočit na bok — pokud vás tlačí příčka, je to špatná konstrukce, ne otázka matrace. Zkontrolujte, jestli se sedák po složení vrací do roviny sám, nebo ho musíte dorovnávat. A nakonec změřte metrem skutečnou lehací plochu, ne jen tu udávanou v popisu.<br>
<br>
<br>
<br>
Rozměry si noste napsané. Uváděné šířky jsou vnější, ale lehací plocha je vždy užší kvůli bočnicím a madlům — u dvousedačky se rozdíl pohybuje mezi 10 a 20 cm. Hloubka sedu nad 60 cm nutí k podložení nohou, pod 50 cm se naopak nedá opřít zády. U rozkládacích variant ověřte, jestli jde lůžko rozložit i částečně, nebo jen do plné polohy; v malém bytě je částečné rozložení často jediná možnost, jak sedačku vůbec použít.<br>
<br>
<br>
<br>
Mechanismy: co který umí a kde selže Nejčastější jsou tři typy. Klasické „francouzské" rozkládání (výklopné lehátko) vytáhne lůžko dopředu a potřebuje volný prostor před sebou; hodí se, když je sedačka postavená kolmo ke stěně a nikdo přes ni neprochází. Systém se sklápěním sedáku dopředu (typu „klik-klak", ale i jiné pákové varianty) je úspornější na hloubku, zato mívá tvrdší a kratší lehací plochu. Výsuvné mechanismy s rošty na kolejnicích jsou nejpohodlnější, ale potřebují pevnou podlahu a přesně rovný povrch; na koberci s vysokým vlasem se často zadrhávají.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je koupit sedačku podle šířky, ale zapomenout na hloubku rozložení. Druhá je spoléhat na to, že se mechanismus „nějak" vejde, když se sedačka postaví jinam. Třetí je ignorovat hmotnost — u výsuvných systémů je nutné, aby podlaha nebyla kluzká a aby sedačka stála na všech nohách. Když si tyto věci ověříte předem, vydrží sedačka v malém bytě fungovat i jako každodenní lůžko.
