Čtvrtým krokem je financování. Rekonstrukce se obvykle neplatí jednou platbou, ale po etapách, takže je výhodné mít peníze na první dvě etapy a zbytek dofinancovat později. Půjčka má smysl jen tehdy, když je jasné, kolik bude stát dokončení a kdy se vrátí návratnost. U paneláku se návratnost počítá obtížně, protože hlavní přínos je kvalita bydlení, ne tržní zhodnocení. Proto je lepší plánovat podle hotovosti a rezervy než podle odhadu budoucí ceny bytu.<br>
<br>
<br>
<br>
Páté řešení je kombinace předchozích: úzká skříňka, věšák na liště, zrcadlo, světlo a pořádek. Rozložte funkce tak, aby se lidé v předsíni nepotkávali na jednom místě. Boty u dveří, kabáty na protější stěně, zrcadlo na konci. Užší předsíň neznamená horší bydlení, jen vyžaduje přesnější rozhodnutí. Když se prostor nepřetěžuje, vydrží fungovat i v panelákovém bytě.<br>
<br>
<br>
<br>
Pátým krokem je kontrola a předání. Po každé etapě si vyžádejte protokol, fotky rozvodů před zaklopením a potvrzení o revizích. Bez toho se při další opravě nevyznáte ve vlastních zdech. Poslední chybou bývá zaplacení celé částky před dokončením. Postupné platby podle skutečně provedené práce drží rozpočet pod kontrolou a dávají prostor řešit odchylky dřív, než se stanou neřešitelnými.<br>
<br>
<br>
<br>
<strong>Rezerva a časový plán jako</strong> součást rozpočtu Druhým krokem je rezerva. U paneláku se vyplatí držet ji vyšší než u novostavby, protože se často objeví vlhkost, koroze armování nebo nerovné podklady. Rezerva není položka na konci, ale součást rozpočtu od začátku. Současně je nutné sladit časový plán s možnostmi domu: hlučné práce mají povolené hodiny, stoupačky se vypínají po domluvě a elektřinu nelze dělat před výměnou rozvodů. Kdo plánuje po etapách, ušetří na provizorním bydlení i na opravách po řemeslnících.<br>
<br>
<br>
<br>
Předsíň v paneláku bývá často to nejmenší, co byt má. Často se do ní sotva vejde botník a věšák, a přesto musí zvládnout boty, kabáty, klíče, tašky a ještě působit jako vstupní prostor. Nejde o to mít dokonalý interiér, ale o to, aby se v něm dalo pohodlně obout a odložit věci, aniž byste zakopávali. Následujících pět řešení vychází z běžných dispozic panelákových předsíní a klade důraz na to, co skutečně funguje.<br>
<br>
<br>
<br>
Třetím krokem je rozdělení prací na ty, které zvládnete sami, a na ty, které musí udělat odborník. Malování, demontáž nábytku nebo pokládka plovoucí podlahy jsou zvládnutelné. Elektro, plyn, vodu a nosné zásahy svěřte profesionálům s oprávněním. Typická chyba je najmout jednoho „hodinového manžela" na všechno, protože pak chybí revize a záruky. U paneláku se navíc nevyplatí šetřit na hydroizolaci koupelny a na kvalitě spojů vody, kde jediná netěsnost znamená zásah do sousedova stropu.<br>
<br>
<br>
<br>
Rekonstrukce panelákového bytu začíná dřív, než přijdou řemeslníci. První fází je rozpočet, který stojí na dvou číslech: co je uvnitř bytu a co patří domu. Uvnitř řešíte bytové jádro, elektřinu, vodu, odpady, podlahy, okna a povrchy. Venku jde o stoupačky, rozvody v šachtách a nosné konstrukce, kde rozhoduje družstvo nebo společenství vlastníků. Bez schválení těchto zásahů se rozpočet rozpadne, i když je uvnitř naplánovaný sebepečlivěji.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Když je prostor nízký a</span> široký, lepší než skříň je lavice s úložným prostorem. Vznikne místo na přezouvání a pod sedákem zůstane prostor na sezónní věci. Sedák stačí z lamina nebo masivu, pod ním stačí dvě výklopné desky. U dřevěných schodišť se dá využít i prostor mezi stupni — takzvané šuplíky do schodů. Jsou nenápadné, ale unesou jen lehké věci, maximálně pár kilogramů. Na těžké nářadí nebo zavařeniny se nehodí, protože nosná konstrukce schodů na to není dimenzovaná.<br>
<br>
<br>
<br>
Prvním krokem je pasport stavby, tedy zjištění skutečného stavu. Panelákový byt má často jiné rozvody, než ukazuje projekt, a původní elektroinstalace nemusí odpovídat dnešním požadavkům. Do rozpočtu proto patří průzkum stěn, podlah a stropů, revize rozvodů a ověření, které příčky jsou nenosné. Typická chyba je začít bourat podle dojmu a teprve pak zjistit, že za zdí vede stoupačka nebo že nosný panel nelze zasáhnout. Každý neplánovaný zásah znamená jak práci navíc, tak i nový posudek.<br>
<br>
<br>
<br>
Prostor pod schody bývá nejčastěji slepou uličkou, kde končí koště, kbelík a krabice s věcmi, které nikdo nepotřebuje. Přitom jde o plochu, která může mít klidně dva až tři metry čtvereční. Rozhoduje tvar schodiště, výška podhledu a to, jestli je konstrukce zděná, nebo dřevěná. Než začnete cokoli kupovat, změřte si třikrát: světlou výšku v nejužším místě, hloubku a šířku vstupu. Právě výška pod prvními stupni bývá past — naměříte 90 cm, ale po započtení prahu a podlahy zbyde 70 cm a běžná skříň se tam nevejde.<img src="http://www.rgbstock.com/cache1UiMBK/users/x/xy/xymonau/600/uM6IRRi.jpg" style="max-width:410px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">
