Než začnete cokoli vrtat, zjistěte, kudy vedou rozvody a jak je na tom stropní deska. V paneláku se často setkáte s dutinami, ve kterých jsou uložené elektrické trasy nebo rozvody topení. Vrtání naslepo do nosné desky může znamenat poškození výztuže, což je problém nejen technický, ale i statický. Použijte detektor kovu a hledejte spáry mezi panely – tam je riziko poškození menší. Zároveň si změřte, kolik místa vám zbývá nad dveřmi a okny.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec zkontrolujte těsnění oken. Po letech tvrdne a přestává doléhat, nebo naopak drží tak dobře, že okno nejde otevřít. Promažte panty a zkontrolujte, zda křídlo doléhá rovnoměrně. Mikroventilace není náhrada větrání, pouze snižuje průnik vody zvenčí. Pokud máte v ložnici dlouhodobě problém s vlhkostí i po úpravě větrání a teploty, zavolejte odborníka na stavební fyziku. Může jít o tepelný most ve zdivu, který sami nevyřešíte.<br>
<br>
<br>
<br>
Samolepicí fólie je rychlá, ale neodpouští křivé dveře. Povrch musí být hladký, čistý a bez prachu, jinak fólie po měsíci povolí. Odlepte ji postupně, přitlačujte měkkou stěrkou od středu k okrajům a vzduchové bubliny vytlačujte k okraji, ne naopak. Na členité výplně se fólie špatně tvaruje, tam je lepší nátěr. Fólie nesnáší přímé teplo a vlhko, takže do koupelny se příliš nehodí. Nátěr vydrží déle, dá se opravit lokálně, ale schnutí a zápach znamenají, že dveře musí být dva až tři dny otevřené.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější volbou je dřevotříska s laminem. Je levná, snadno se řeže a dobře se udržuje, ale nesnáší stojící vodu. Do koupelny nebo k oknu, kde se sráží vlhkost, patří spíš masivní dřevo, kamenina nebo plný plast s uzavřenou hranou. Umělý kámen a kompozit vypadají nejlépe a snesou horké předměty, ale hůř se opracovávají a při řezání potřebují přesné nářadí. Dřevo je příjemné na dotek, ovšem musí být ošetřené olejem nebo lakem odolným proti vodě. Deska z tvrzeného skla je elegantní, ale každý otisk a vodní kámen na ní zůstane vidět.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec si ujasněte, co od stěny chcete. Galerie fotek je osobní kronika, ale na schodech potřebuje jednotný formát a barvu rámů, jinak vznikne chaos. Menší počet větších obrazů působí klidněji a lépe se kotví. Pokud si nejste jistí, začněte jedním obrazem ve výšce očí na podestě. Zbytek přidávejte postupně — schodišťová stěna není výstavní síň, má se s ní chodit.<br>
<br>
<br>
<br>
Výměna vchodových dveří v bytě se často začne plánovat od ceny dveří. To je první a nejčastější chyba. Rozpočet musí pokrýt cestu od zaměření přes demontáž až po úklid, a teprve uprostřed této cesty stojí samotné dveře. Pokud si nejdřív vyberete konkrétní model a teprve pak zjišťujete, co všechno obnáší montáž, s velkou pravděpodobností narazíte na náklady, které původní představa vůbec neobsahovala.<br>
<br>
<br>
<br>
Běžná chyba je kotvení do malby nebo tapety bez přípravy. Vrut projde, ale barva se odštípne a oprava je vidět. Místo vrtání přelepte papírovou páskou, vyvrtejte skrz ni a okraje se neobtisknou. Další chyba je příliš nízko umístěný obraz — na schodech do něj zakopáváte pohledem, ne si ho užíváte. A třetí: zapomenutá údržba. Prach na rámech ve výšce přehlédnete, ale při každém průchodu ho vidíte. Stačí hadřík z mikrovlákna jednou za čas.<br>
<br>
<br>
<br>
Kotvení do schodišťové stěny Upevnění je nejcitlivější část. Schodišťová stěna bývá zděná, ale také sádrokartonová nebo sendvičová. Do plného zdiva stačí hmoždinka a vrut, do sádrokartonu potřebujete kotevní prvek, který se rozepře za deskou. Pokud jde o těžší obraz nebo zrcadlo, použijte dvě kotvy místo jedné — rozloží váhu a zabrání vytržení. Vždy se vyhněte vrtání do míst, kde pod omítkou vedou rozvody. Zjistíte to levným hledačem kovů a kabelů, ne odhadem.<br>
<br>
<br>
<br>
Závěsný systém volte podle váhy. Drátěné lanko na jednom háčku je rychlé, ale obraz se časem naklání. Pro delší formáty je lepší dva háčky do rámu a pevná lanka. U bezrámových obrazů nebo pláten na blindrámu dejte pozor na napětí plátna — příliš utažený závěs ho zdeformuje. Šikmá stěna u schodů navíc znamená, že obraz musí viset svisle, i když stěna svislá není. Zkontrolujte to vodováhou, ne okem.<br>
<br>
<br>
<br>
Schodišťová stěna v bytě je specifická tím, že ji nikdo nevidí v klidu. Prochází se kolem ní, často z boku, po schodech nahoru nebo dolů. Obrazy proto musí fungovat z pohybu, ne z pohodlí gauče. Než začnete vrtat, projděte si trasu, kterou po schodech chodíte. Stoupněte si na první a poslední schod a podívejte se na zeď. Zjistíte, že ideální výška pro obrazy je jiná než v obýváku — obvykle výš, protože je pozorujete při chůzi a z podhledu.
