Častou chybou je vyměnit matraci dřív, než vyloučíte rošt a roštový rám. Pružné lamely, které se neprohýbají, nebo naopak příliš měkký rošt, dokážou zničit i kvalitní matraci. Zkontrolujte, zda lamely nejsou popraskané a zda sedí v držácích. Další častou chybou je spát na matraci položené přímo na zemi nebo na pevné desce. Tím se tvrdost výrazně zvýší a tělo nemá kam ustoupit. Pomoci může i otočení matrace, pokud ji výrobce doporučuje obracet, a její provětrání.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Malý byt a domácí</span> <span style="font-weight: 700;">kancelář se nemusí</span> <span style="font-weight: 700;">vylučovat</span>. Rozhoduje především to, kde člověk pracuje a jak daleko má od pracovního místa k odpočinku. Pokud byt nemá samostatnou místnost, je nutné najít místo, které lze snadno oddělit od zbytku bytu, a to jak pohledem, tak zvukem. Nejde o to mít velký stůl, ale o to mít místo, které se dá rychle uklidit a které neruší, když se v něm nepracuje.<br>
<br>
<br>
<br>
<strong>Rozmístění nábytku řešte</strong> <strong>v metrech, ne v dojmech</strong>. Mezi kuchyňskou linkou a protější stěnou nechte aspoň 90 cm, lépe 120 cm, jinak se nedostanete k otevřeným dvířkům. Před postelí potřebujete alespoň 70 cm na každé straně, kde se vstává. U jídelního stolu počítejte 60 cm na osobu a 75 cm volného prostoru za židlí. Světlo mějte vždy nad pracovní deskou a nad stolem, ne jen uprostřed stropu. Jeden lustr v místnosti znamená, že budete pracovat ve vlastním stínu.<br>
<br>
<br>
<br>
Důležité je také vědět, co kam nepatří. Do plastu nepatří žádné obaly od olejů a barev, které jsou nebezpečným odpadem. Ty patří do sběrného dvora. Stejně tak léky a chemikálie nepatří do žádné barevné popelnice. Sklo se třídí podle barvy, ale v bytě obvykle stačí jedna nádoba na bílé a jedna na barevné. Kovové obaly, jako jsou plechovky od nápojů nebo konzervy, patří do šedé nádoby, pokud ji máte k dispozici. Pokud ne, sbírejte je zvlášť a odvezte do sběrného dvora. Není to pohodlné, ale je to lepší než je míchat do směsného odpadu.<br>
<br>
<br>
<br>
Bolest zad po probuzení nevzniká přes noc. Vzniká tím, že páteř několik hodin držíte v poloze, kterou si sama nevybrala. Když spíte na boku, je páteř vystavena jinému zatížení než při spaní na zádech. Matrace musí vyplnit prostor mezi ramenem a pánví tak, aby páteř zůstala v jedné linii. Pokud to nedokáže, rameno se vytlačí nahoru nebo se pánev propadne dolů. Ráno se to projeví jako tupá bolest v bedrech nebo mezi lopatkami.<br>
<br>
<br>
<br>
Pravidla, která rozhodují o každodenním pochodu kuchyní 1. Zóna přípravy patří mezi dřez a sporák. Nejužitečnější plocha v kuchyni je ta mezi mytím a vařením. Sem položte prkénko, misky a nůž. Kdo ji zastaví mikrovlnkou nebo odkládací deskou na klíče, ten si při každém vaření obchází vlastní kuchyni.<br>
<br>
<br>
<br>
5. Světlo patří před vás, ne za vás. Stojíte-li zády k oknu, krájíte si stín vlastního těla. Pod kuchyňskou linku patří osvětlení, které osvítí desku, ne podlaha. Totéž platí pro zásuvky: umístěte je tam, kde skutečně stojí mixér a rychlovarná konvice, ne tam, kam se šňůra sotva natáhne.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je kopírovat cizí linku. Délka kroků se mění podle toho, kdo vaří a co vaří. Než začnete cokoli předělávat, zkuste si týden psát, kolik kroků uděláte při přípravě běžného jídla. Uvidíte, které pravidlo vám doma chybí nejvíc.<br>
<br>
<br>
<br>
3. Co používáte denně, dejte do výšky očí až ramen. Nad sporákem a dřezem se často plýtvá místem na věci, které vytáhnete třikrát do roka. Plechy, formy a velké hrnce patří dolů, koření a oleje nahoru nad pracovní desku, ale jen to, co skutečně používáte při vaření. Zbytek je zásobárna, ne kuchyň.<br>
<br>
<br>
<br>
2. Dodržte sled mytí – příprava – vaření – servírování. Lednice, dřez, sporák a odpadkový koš mají tvořit jednu logickou trasu. Ideálně tak, aby se při přesunu mezi nimi neprocházelo kolem pracovní plochy někoho jiného. Když to nejde, dejte alespoň odpadkový koš pod pracovní desku do zóny přípravy, ne na opačný konec linky.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 600;">Většina kuchyňských linek</span> je poskládaná podle toho, jak vypadají v katalogu, ne podle toho, jak se v nich skutečně vaří. Přitom stačí sedm pravidel a počet kroků při běžné večeři klesne klidně o třetinu. Nejde o estetiku, jde o vzdálenosti a výšky.<br>
<br>
<br>
<br>
4. Nechte pracovní desku prázdnou v pruhu, kde krájíte. Kuchyňská linka nemá být skladiště. Malé spotřebiče, které nepoužíváte několikrát týdně, patří do skříně, i kdyby vypadaly hezky. Prázdná deska není luxus, je to místo, kam položíte hrnec, aniž byste něco přemisťovali.<br>
<br>
<br>
<br>
6. Jedna zásuvka, jeden účel. Příbory, nože, kuchyňské náčiní a víčka mají mít své místo. Míchat je dohromady znamená každý den přeskládat obsah. Do zásuvky dejte vložku, do ní jen to, co k sobě patří, a zbytek přemístěte tam, kde ho hledáte méně často.
