Typická chyba je věšet obrazy přímo nad sebe bez ohledu na sklon schodiště. Řada by měla kopírovat stoupání schodů jen mírně, ne přesně – jinak galerie působí jako nakloněná. Další častá chyba je příliš mnoho malých rámů na malé ploše. Na schodech vynikne spíš několik větších formátů než dvacet malých fotek.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://i.ytimg.com/vi/qGKVOgxsWdg/hq720.jpg" alt="Náš život v paneláku - 7.díl | Koupelna a WC | Petr Říbal \u0026 Míša Hávová" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Zásadní chyba je regál přitlačený ke zdi. Mezi zadní hranou regálu a stěnou nechte mezeru alespoň pět centimetrů. Stejně tak nenechávejte police úplně u podlahy – spodní deska by měla být alespoň deset centimetrů nad zemí, ideálně na nohách nebo na nízkém roštu. Vzduch pak může proudit kolem všech stran a vlhkost se nevrací do polic. Další častá chyba: regál umístěný přímo proti dveřím tak, že blokuje průvan. Pokud kóje větrá jen dveřmi, musí zůstat průchozí prostor.<br>
<br>
<br>
<br>
Polici na zeď nevěšte na háčky. Musí být přišroubovaná do nosné konstrukce minimálně dvěma vruty do hmoždinek, u delší police třemi. Nosnost police závisí na kotvení, ne na polici samotné. Pokud si nejste jistí, raději zvolte konzoly přišroubované do zdi skrz sádrokarton do profilu.<br>
<br>
<br>
<br>
Základ je jednoduchý: nahoře má být otevřeno co nejvíc. Doporučuje se, aby horní výdech měl alespoň stejnou plochu jako čelní vstup dole. Když je vstup i výstup stejně velký, vzduch projde plynule. Lamely nahoře nedělejte hustší než 8–10 mm mezeru, jinak se proud vzduchu přeruší a teplo zůstane uvnitř. Svislé lamely v čelní desce mají být řídké, ideálně s mezerou 20–30 mm, aby nasávaný vzduch měl kudy jít.<br>
<br>
<br>
<br>
Spára mezi rámem a ostěním se nevyplňuje pouze montážní pěnou. Pěna izoluje, ale sama o sobě není parotěsná ani vodotěsná. Ze strany interiéru musí být spára vzduchotěsná, ze strany exteriéru vodotěsná a zároveň paropropustná, aby mohla vlhkost odcházet ven. V praxi to znamená: interiérovou stranu přelepte parotěsnou páskou přes rám i ostění, exteriérovou stranu opatřete paropropustnou páskou nebo těsnicím profilem. Pěnu neřežte nožem do ztracena – vznikne tenká vrstva, která ztrácí vlastnosti. Přebytek odřízněte až po vytvrzení a spáru zapravte.<br>
<br>
<br>
<br>
U těžkých obrazů a polic na schodišti platí, že kotvení musí být do nosné konstrukce, ne do omítky. Omítka se časem vydrolí a kotva povolí. Pokud si nejste jistí, co je za zdí, udělejte zkušební vrt malým vrtákem a podívejte se, co vypadne – prach z cihel je červený, ze sádry bílý, z betonu šedý.<br>
<br>
<br>
<br>
U panelu je klíčové najít hustou výztuž. Zvuková zkouška poklepem napoví, ale jistotu dá až vyhledávač kovu nebo původní stavební výkres. Vrtačka s příklepem do železobetonu ničí vrták i dílec, pokud narazíte na ocelovou výztuž. V takovém případě posuňte držák o několik centimetrů. Do betonu použijte hmoždinky určené pro plné materiály, ne univerzální. Šroub musí jít do hmoždinky plynule, bez rázů. Pokud se hmoždinka po utažení protáčí, je díra příliš velká a je nutné ji přesunout nebo vyplnit chemickou maltou.<br>
<br>
<br>
<br>
2. Rozvržení galerie na schodech Schodišťová stěna se prohlíží zespodu a ze strany, takže obrazy musí být výš, než byste čekali. Oko je vnímá v perspektivě, a co se zdá na rovině, na schodech působí nízko. Střed galerie umístěte přibližně ve výšce očí člověka stojícího na prostředním schodu – orientačně 150 až 160 cm nad podlahou příslušného schodu, ne nad podlahou celého patra. Mezi rámy nechte stejné rozestupy, obvykle 5 až 8 cm. Menší rozestupy působí přeplácaně, větší rozbíjejí celek.<br>
<br>
<br>
<br>
Pro paneláky se hodí decentralizované jednotky s rekuperací, které se montují přímo do obvodové stěny. Nemají rozvody, takže odpadá sekání. Jejich nevýhodou je menší výměna vzduchu a nutnost instalovat jednu až dvě jednotky na byt. Centrální systém je účinnější, ale vyžaduje více místa na rozvody. Rozhodně se vyplatí nechat si zpracovat projekt a ověřit, zda nejste v památkově chráněné zóně – tam je vrtání fasády podmíněno souhlasem.<br>
<br>
<br>
<br>
Poslední věc: před vrtáním zkontrolujte, jestli ve zdi nevedou rozvody elektřiny nebo vody. Na schodišti bývají často kabely ke světlům nebo vypínačům. Vrtejte mimo ně, případně použijte detektor vedení.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 700;">Schodišťová stěna bývá</span> jednou z mála velkých souvislých ploch v bytě. Láká k zavěšení obrazů, fotografií nebo polic. Jenže právě tady se nejčastěji chybuje: do sádrokartonu se zatluče hřebík, rám spadne a ve zdi zůstane díra. Aby galerie na schodech vydržela roky a při pohledu zdola nic neviselo křivě, je potřeba vyřešit pět věcí ještě před prvním vrtáním.<br>
<br>
<br>
<br>
U sádrokartonu je klíčové najít profily. Hledejte je magnetem nebo poklepem – místa, kde zvuk zní ploše a tvrdě, jsou profily. Vrtejte přímo do nich, vždy dvěma vruty nad sebou. Pokud profil nenajdete, použijte šrouby do sádrokartonu s velkým závitem, které se při utahování rozepřou za deskou. Nikdy nepoužívejte plastové hmoždinky do sádrokartonu na těžší rámy – vydrží jen pár kilogramů.
