Když se Slunce rozzáří, ukáže skvrny i svou náladu

<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:440px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Nejčastější chybou je podcenit přesnost vstupních dat. Starší pozorování mají větší chyby a mohou výsledek zkreslit. Další pastí je zanedbání perturbací od velkých planet, zejména Jupiteru a Saturnu. Pokud je nezahrnete, rezidua nezmizí. Také je nutné počítat s tím, že řešení není jednoznačné: dvě různé kombinace hmotnosti a vzdálenosti mohou dát podobné odchylky. Rozhoduje až pozorování. Nakonec počítejte s tím, že za tmou se prostě jezdí. I půl hodiny cesty za město znamená výrazně lepší podmínky než balkon v paneláku. Naplánujte cestu tak, abyste dorazili za světla, rozložili techniku a teprve pak začali pozorovat. Vezměte si červené světlo, teplé oblečení a něco na přisednutí. Když lokalitu najdete a osvědčí se, udělejte si z ní pravidelný bod – známé místo šetří čas i nervy a dovolí vám soustředit se na to, co je na obloze skutečně vidět. Pro praktické pozorování si veďte deník alespoň po dobu jednoho měsíce. Uvidíte rotaci Slunce a změny ve tvaru skvrn. Některé se rozpadnou, jiné se spojí. Pokud si nejste jisti bezpečností své metody, použijte projekci – je nejlevnější a nejbezpečnější. A pamatujte: i malý dalekohled ukáže skvrny, ale jen s filtrem před objektivem nebo s projekcí na papír. Slunce je nejbližší hvězda a její skvrny jsou oknem do jejího magnetického života. Naopak galaxie a mlhoviny zůstanou jen jako slabé mlhavé skvrnky. Triedrem neuvidíte barvy ani spirální ramena, i když si to někteří pořizují právě kvůli tomu. Nesnažte se zvětšovat nad 10×, obraz se rozklepe a ztratíte světlo. Zvětšení 7× až 10× s objektivem 40 až 50 mm je pro oblohu optimální. Čím větší objektiv, tím lépe, ale pozor na váhu – těžký triedr bez stativu je k ničemu. Pro praktické pozorování je důležité vědět, že střed galaxie leží v souhvězdí Střelce. Je tam hodně hvězd a tmavých mlhovin, které brání výhledu. Přesto se dá malým dalekohledem za tmavé oblohy vidět hustá hvězdná pole. Naopak směrem od středu, tedy k Orionu a dál, je hvězd méně. Pokud chceš pochopit strukturu, zkus si na papír nakreslit kruh, doprostřed tečku a na spojnici mezi středem a okrajem udělat křížek. Ten křížek jsi ty. Pak si představ, že ramena jsou jen hustší místa v tom kruhu. Žádná pevná čára, ale oblast, kde je víc hvězd. Pozorování slunečních skvrn vyžaduje jedinou zásadní věc: nikdy se na Slunce nedívat nechráněným okem ani dalekohledem bez filtru. Trvalé poškození sítnice vzniká během zlomku sekundy a nebolí. Bezpečná je projekce: dalekohledem promítněte obraz Slunce na bílý papír za okulárem. Nikdy se přitom nedívejte do okuláru. Alternativou je astronomický filtr před objektivem, který propouští jen nepatrný zlomek světla a tepla. Filtr našroubovaný na okulár se zahřeje a praskne – to je nejčastější a nejnebezpečnější chyba. Co skvrny prozrazují o Slunci? Jejich počet, rozložení a magnetická polarita ukazují, v jaké fázi cyklu se Slunce nachází. V maximu jich bývá desítky, v minimu často žádná. Skvrny vznikají v aktivních oblastech, které produkují erupce a výrony plazmatu. Velké skvrny s komplikovanou penumbrou jsou častěji zdrojem geomagnetických bouří. Ty mohou ovlivnit družice, navigaci i elektrické sítě. Sledováním skvrn tedy získáváte přehled o tom, kdy může přijít zajímavá polární záře nebo rušení rádiového spojení. Mlhovinové filtry jsou nejčastější volba pro pozorování emisních mlhovin, jako jsou M42, M8 nebo NGC 7000. Používají se ve šroubovacím provedení do okuláru nebo do hvězdicového diagonálu. Filtr typu UHC propustí jen dvě úzké spektrální čáry, čímž potlačí světelné znečištění i přirozený svit oblohy. OIII filtr je ještě selektivnější a hodí se pro planetární mlhoviny a některé supernové zbytky. Rozdíl poznáte hlavně při velkém zvětšení a na tmavé obloze. Naopak na galaxie nebo reflexní mlhoviny tyto filtry nepomohou, protože ty září spojitým spektrem. Sluneční skvrny jsou nejznámější projev sluneční aktivity, který lze pozorovat i malým dalekohledem. Jsou to chladnější oblasti ve fotosféře, kde silné magnetické pole brzdí proudění plazmatu. Teplota tam klesá zhruba na 4000 K oproti okolním 5800 K, a proto se jeví tmavší. Nejsou to díry ani stíny, ale skutečné útvary na povrchu Slunce. Jejich počet a velikost se mění v jedenáctiletém cyklu. Jak si skvrny zapsat a co z toho plyne Když už máte bezpečný obraz, zakreslujte skvrny na předtištěný kotouč Slunce. Stačí bílý papír, kružítko a tužka. Kreslete denně ve stejnou dobu, ideálně dopoledne, kdy je vzduch klidnější. Zaznamenejte datum, čas a počasí. První den si všimnete několika tmavých jader s šedým obalem, kterému se říká penumbra. Během několika dnů zjistíte, že se skvrny posouvají zleva doprava – Slunce se otáčí přibližně za 27 dní. Z pohybu lze odhadnout heliografickou šířku, tedy zeměpisnou šířku místa na Slunci.

Войдите, чтобы оставлять комментарии