Jak si to ověřit doma nebo v přírodě Stačí jednoduchý pokus. Vezměte sklenici vody a pár kapek mléka. Posviťte baterkou ze strany. Uvidíte, že z boku je světlo namodralé, zatímco proti světlu prochází nažloutlé až oranžové. Mléko simuluje molekuly vzduchu. Stejný princip vysvětluje, proč je obloha modrá, ale při západu slunce červená – světlo prochází delší cestou atmosférou, modrá se rozptýlí pryč a zbývá červená.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy reflektor vyhraje a kdy vás dosta<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Základní dělení je na</span> širokopásmové (snižující světelné znečištění), úzkopásmové (UHC, OIII) a čárové pro specifické emise. Širokopásmový filtr pomůže na okraji města u emisních mlhovin, ale u galaxií a hvězdokup s spojitým spektrem spíš ubere jas. Úzkopásmový OIII je nejúčinnější na planetární mlhoviny a zbytky supernov, kde propouští jen dvě vlnové délky. UHC je kompromis, který zvládne většinu emisních objektů. Na Měsíc a planety potřebujete úplně jinou kategorii: neutrální šedý nebo polarizační filtr, který jen sníží oslnění.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktický postup je jednoduchý. Najděte si několik známých hvězd s publikovanými magnitudami a použijte je jako referenci. Zapamatujte si rozdíly: Vega je přibližně 0, Polárka 2, slabší hvězdy v souhvězdí Velkého vozu se pohybují mezi 2 a 3. Když odhadujete jasnost nového objektu, porovnávejte ho s těmito referenčními body a ne s vlastním dojmem z předchozí noci. Podmínky se mění a lidská paměť je nespolehlivá.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak si spočítat příliv bez tabul<br>
<br>
<br>
<br>
Nejprve zapomeňte na digitální zoom. Přiblížení výřezem zmenšuje obraz a přidává šum. Měsíc je malý, ale dost jasný na to, aby stačilo optické přiblížení – pokud ho telefon nemá, použijte malý triedr nebo dalekohled před objektivem. Telefon pak přiložte k okuláru tak, aby byl měsíční kotouč uprostřed. Chce to trpělivost, ale funguje to lépe než jakékoli softwarové zvětšování.<br>
<br>
<br>
<br>
Ostření a expozice rozhodují víc než přiblížení Automatické ostření na Měsíc často selže, protože obloha je černá a telefon neví, na co zaostřit. Přepněte na manuální režim, pokud ho telefon má, a ostřete ručně, dokud nejsou okraje kráterů co nejostřejší. Když manuální režim chybí, klepněte na Měsíc prstem a podržte, dokud se ostření nezamkne. Potom stáhněte expozici – jasný Měsíc při automatickém měření přepálí na bílou plochu bez detailů. Tmavší snímek s viditelnými krátery je vždy lepší než přesvícený.<br>
<br>
<br>
<br>
Proč je tedy vesmír černý? Protože ve vesmíru není atmosféra, která by světlo rozptylovala. Paprsky letí přímo a my je vidíme jen jako jasné body – hvězdy. Modrá obloha je vlastně důkaz, že vzduch existuje a že rozptyluje světlo. Bez něj by byl den stejně černý jako noc.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec počítejte s tím, že jeden snímek nestačí. Udělejte jich dvacet, třicet za sebou a doma vyberte nejostřejší. I bez skládání více snímků bývá rozdíl mezi nejlepším a průměrným záběrem znát. První astrofoto není o technice, ale o trpělivosti – když ji vydržíte, Měsíc krátery oplatí.<br>
<br>
<br>
<br>
Modrá obloha není způsobena tím, že by vzduch byl modrý, ani odrazem moří a oceánů. Jde o optický jev zvaný Rayleighův rozptyl. Sluneční světlo je složeno ze všech barev spektra. Když prochází atmosférou, naráží na molekuly plynů – hlavně dusíku a kyslíku. Tyto molekuly jsou mnohem menší než vlnová délka světla, a proto rozptylují krátké vlnové délky (modrou a fialovou) mnohem silněji než dlouhé (červenou a oranžovou). Modrá se tedy rozptýlí do všech směrů a my ji vidíme, ať se podíváme kamkoli.<br>
<br>
<br>
<br>
Vyberte správný okamžik. Úplněk je sice nejjasnější, ale postrádá plasticitu – krátery splývají. Nejlepší detaily získáte dva až čtyři dny před nebo po úplňku, kdy je terminátor, tedy hranice mezi světlem a stínem, nízko nad povrchem a vrhá dlouhé stíny. Fotografujte, když je Měsíc vysoko nad obzorem, ne nízko u horizontu, kde ho rozostřuje hustá atmosféra.<br>
<br>
<br>
<br>
Měsíc je nejvděčnější cíl pro první astrofotografii. Je dostatečně velký, výrazně jasný a najdete ho i z města. Přesto většina prvních pokusů s mobilem skončí jako bílá rozmazaná skvrna. Důvodem nebývá špatný telefon, ale způsob, jakým ho použijete. Tři věci rozhodují o výsledku: zaostření, stabilita a správná expozice. Všechny se dají zvládnout i s běžným mobilem bez drahého vybavení.<br>
<br>
<br>
<br>
Stabilita je druhá polovina úspěchu. Držení v ruce přinese rozmazání, i když se vám zdá, že se netřesete. Opřete lokty o pevnou podložku, telefon položte na stativ nebo ho přitiskněte k rám okna. Ideální je použít samospoušť s několika sekundami zpoždění, aby otřes po stisknutí tlačítka odezněl. Fotografujte vždy s vypnutým bleskem a pokud možno v režimu, který ukládá snímky bez agresivního doostřování.
