Větrejte nárazově, ne celý den na ventila<br>
<br>
<br>
<br>
Akustika: co funguje a co je zbytečný výd<br>
<br>
<br>
<br>
Spára mezi rámem a ostěním se nevyplňuje pouze montážní pěnou. Pěna izoluje, ale sama o sobě není parotěsná ani vodotěsná. Ze strany interiéru musí být spára vzduchotěsná, ze strany exteriéru vodotěsná a zároveň paropropustná, aby mohla vlhkost odcházet ven. V praxi to znamená: interiérovou stranu přelepte parotěsnou páskou přes rám i ostění, exteriérovou stranu opatřete paropropustnou páskou nebo těsnicím profilem. Pěnu neřežte nožem do ztracena – vznikne tenká vrstva, která ztrácí vlastnosti. Přebytek odřízněte až po vytvrzení a spáru zapravte.<br>
<br>
<br>
<br>
Typy konstrukcí a co od nich čekat Základní dělení je na rámové a bezrámové. Rámová příčka má hliníkový nebo ocelový profil, do kterého se sklo vkládá s těsněním. Je levnější, snáze se montuje a lépe se do ní skryje kování. Bezrámová příčka drží sklo jen v horní a dolní kolejnici nebo ve stěnových úchytech. Vypadá vzdušněji, ale montáž je náročnější na přesnost a vyžaduje tvrzené sklo o síle alespoň osm milimetrů. Posuvné provedení je vhodné tam, kde není místo na otevírání dveří. Pevná příčka zase lépe tlumí zvuk, protože nemá spáru, kterou by zvuk procházel.<br>
<br>
<br>
<br>
U plovoucích podlah platí, že potřebují dilatační spáru u všech stěn. Zapomenutá mezera znamená, že podlaha při změně vlhkosti vytlačí střed místnosti nahoru. U lepených podlah zase záleží na kvalitě lepidla a na tom, zda je podklad opravdu suchý. Samostatnou kapitolou je akustika: kročejový hluk se řeší podložkou pod plovoucí podlahu, ne tloušťkou nášlapné vrstvy. Pokud bydlíte v bytě, řešte to předem, ne až po stížnosti sousedů.<br>
<br>
<br>
<br>
Montáž bez velkého bourání stojí na suchém postupu. Nejprve vytyčte osu příčky a zkontrolujte svislost laserem. Do zdi vyvrtejte otvory pro kotvy, do stropu a podlahy ukotvěte nosný profil. Sklo se nasazuje až po osazení rámu a jeho vyrovnání. U posuvného systému musí být kolejnice vodorovná s tolerancí do dvou milimetrů, jinak bude vozík drhnout. Sklo nikdy nedotahujte napevno do rámu bez distančních podložek, jinak praskne při tepelné roztažnosti. Spáry mezi sklem a konstrukcí vyplňte pružným tmelem, ne sádrou.<br>
<br>
<br>
<br>
Typické chyby se opakují. Lidé zapomenou na elektrické rozvody vedené v místě budoucí příčky a při vrtání je přeruší. Někteří osadí příčku přímo na plovoucí podlahu, která pak nemůže dilatovat. Další podcení váhu skla a použijí plastové hmoždinky do sádrokartonu místo kotev do nosné konstrukce. U akustiky se často vynechá těsnění u podlahy, protože se schová pod lištu. Výsledkem je příčka, která vypadá dobře, ale zvuk propouští stejně jako otevřené dveře.<br>
<br>
<br>
<br>
2. Rozvržení galerie na schodech Schodišťová stěna se prohlíží zespodu a ze strany, takže obrazy musí být výš, než byste čekali. Oko je vnímá v perspektivě, a co se zdá na rovině, na schodech působí nízko. Střed galerie umístěte přibližně ve výšce očí člověka stojícího na prostředním schodu – orientačně 150 až 160 cm nad podlahou příslušného schodu, ne nad podlahou celého patra. Mezi rámy nechte stejné rozestupy, obvykle 5 až 8 cm. Menší rozestupy působí přeplácaně, větší rozbíjejí celek.<br>
<br>
<br>
<br>
<strong>Poslední věc: před</strong> vrtáním zkontrolujte, jestli ve zdi nevedou rozvody elektřiny nebo vody. Na schodišti bývají často kabely ke světlům nebo vypínačům. Vrtejte mimo ně, případně použijte detektor vedení.<br>
<br>
<br>
<br>
Skleněná příčka řeší situaci, kdy v bytě chybí světlo nebo soukromí, ale nechcete bourat nosné zdivo ani měnit dispozici. Nejčastěji se staví mezi obývacím pokojem a kuchyní, mezi ložnicí a šatnou nebo jako oddělení pracovního koutu. Rozhodující je ještě před výběrem skla zjistit, zda stěna, ke které příčku připevníte, unese její váhu. U lehké sádrokartonové příčky se váha skla pohybuje od několika desítek kilogramů, u bezrámového řešení i více. Do stropu se často kotví přes ocelovou konzolu, do podlahy pomocí stavěcího profilu.<br>
<br>
<br>
<br>
1. Zjistěte, z čeho zeď skutečně je U novějších domů a po rekonstrukcích jde často o sádrokarton na kovovém roštu, u starších staveb o plnou cihlu, někdy i o beton. Klepněte na zeď: dutý zvuk znamená sádrokarton, tupý a plný cihlu. Do sádrokartonu nikdy nezatloukejte hřebík ani nevrtajte bez hmoždinky – drží jen v papíru a sádře, takže i lehký rám se časem vyklá. Do plné cihly stačí běžná hmoždinka, do betonu potřebujete vrták do betonu a kvalitní hmoždinku. Pokud narazíte na dutinu bez roštu, použijte speciální kotevní prvky pro duté stěny.<br>
<br>
<br>
<br>
Akustika je nejčastější slabina skleněných příček. Sklo samo o sobě zvuk nevede dobře, problém vzniká netěsnostmi. U rámové příčky proto nechte těsnění po celém obvodu a spáry vyplňte akustickým tmelem. U bezrámové příčky počítejte s tím, že i malá mezera pod sklem sníží útlum o několik decibelů. Pokud potřebujete skutečné oddělení zvuku, sáhněte po dvou sklech různých tlouštěk s vzduchovou mezerou. Kombinace osm a deset milimetrů s mezerou kolem dvaceti milimetrů funguje výrazně lépe než jedno silné sklo.
