<span style="font-weight: bolder;">Spoje, tmelení a pastovitý</span> <span style="font-weight: bolder;">podklad Sádrokarton má</span> spáry a hlavy šroubů. Ty je nutné vytmelit, přebrousit a opět zapenetrovat, jinak se každá nerovnost po nalepení tapety zvětší. Ideální je podklad nejdřív vyrovnat tenkovrstvou stěrkou a přebrousit jemným brusným papírem. Po broušení povrch důkladně odprašte – prach je nejčastější důvod, proč tapeta po pár dnech povolí. Pozor také na vlhké prostory: běžná sádrokartonová deska tam nepatří, použijte impregnovanou variantu a na ni už jen tapetu do vlhka.<br>
<br>
<br>
<br>
Na hodně křivých zdech se vyplatí nejdřív vyrovnat podklad. Vyčnívající místa se srazí, hluboké prohlubně se vyplní maltou nebo lepidlem. Nejde o to mít zeď dokonalou, ale zbavit se výstupků, které by rošt nadzvedávaly. Když se podklad nechá, profily se kroutí a díra mezi zdí a deskou se pak těžko zakrývá.<br>
<br>
<br>
<br>
Poslední rada: pracujte ve dvou, zejména u velkých desek na šikminách. Jednomu se deska na šikmém stropě špatně drží a vznikají zbytečné praskliny. Když dodržíte rovinu, správnou rozteč a dvoufázové tmelení, vydrží sádrokarton v podkroví roky bez viditelných vad.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 700;">Při lepení postupujte od</span> okna do místnosti a pracujte s malými přesahy. Na sádrokartonu se dobře vyplácí váleček na vytlačení vzduchu – přejeďte pás shora dolů a do stran, ale netlačte na hrany, abyste tapetu neposunuli. Spoje k sobě přitlačte válečkem na spoje. Pokud tapeta po zaschnutí tvoří bubliny, není to nutně chyba lepidla: často jde o málo penetrace nebo o příliš rychlé schnutí v přetopené místnosti. Větrejte, ale neprofukujte přímo na čerstvou tapetu.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je pochopit, že parozábrana patří na teplou stranu konstrukce, tedy blíže k interiéru koupelny. U sádrokartonové příčky to znamená umístit ji mezi desku a nosný rošt, případně přímo na rošt ještě před montáží desek. Pokud se parozábrana dá naopak za izolaci nebo až za sádrokarton zvenčí, vlhkost z místnosti do konstrukce pronikne a uzavře se tam. Typickou chybou je také to, že se parozábrana přeruší v místech, kde vedou rozvody vody nebo odpadu. Každý prostup je nutné přelepit těsnicí páskou určenou pro tento účel, jinak vznikne most, kterým vlhkost proniká dál.<br>
<br>
<br>
<br>
Před obkládáním je vhodné provést kontrolu celistvosti parozábrany. Pomůže jednoduchý test – na spoj se položí ruka a zkoumá se, zda jím neprofukuje vzduch. Další možností je použít vlhkoměr a změřit vlhkost sádrokartonu po několika dnech provozu. Pokud hodnoty stoupají, je někde netěsnost. Oprava se dělá přelepením nebo vložením nového pásu, nikdy ne přetřením barvou či tmelem. Tmel ani barva parozábranu nenahradí.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyby, které celý výsledek pokazí: vynechaná penetrace, tmelení spár bez následného přebroušení, lepení na zaprášený povrch a použití univerzálního lepidla na těžkou tapetu. Další past je lepení přes rohy bez prořezu – tapeta se tam napne a časem se odlepí. Rohy vždy přestřihněte a další pás začněte zvlášť.<br>
<br>
<br>
<br>
U lepení přímo na zeď se pracuje s lepidlem nanášeným v hrudkách po obvodu a ve středu desky. Hrudky se dělají vyšší tam, kde je zeď hlubší, a nižší tam, kde vyčnívá. Desku po přitlačení zkontrolujte dvoumetrovou latí a případně doklepejte. Nikdy ji netlačte silou na doraz, jinak se ohne a vznikne boule. Spáry mezi deskami nechte s mezerou a vyplňte je tmelem se stužujícím páskem.<br>
<br>
<br>
<br>
Podhled v rodinném domě se dělá nejčastěji ze dvou důvodů: potřebujete schovat rozvody, nebo chcete upravit světelné a akustické vlastnosti místnosti. Rozhodnutí padá ještě před první vrtačkou, protože určuje, jak vysoko budete mít strop a kolik prostoru nad ním zůstane. U novostavby se vyplatí nechat si v projektu rezervu alespoň patnáct až dvacet centimetrů nad úrovní budoucí konstrukce. U rekonstrukce si nejdřív změřte skutečnou světlou výšku a teprve pak volte typ roštu.<br>
<br>
<br>
<br>
Parozábrana v koupelně má smysl jen tehdy, když je souvislá a správně umístěná. Deska, která je z výroby impregnovaná proti vlhkosti, sama o sobě nestačí, protože chrání jen povrch, ne konstrukci. Kombinace impregnované desky a kvalitně provedené parozábrany je to, co rozhoduje o tom, zda koupelna vydrží bez opravy mnoho let, nebo zda se po pár sezonách objeví problém, který se řeší jen bouráním obkladu.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:430px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Dalším častým problémem je prostup elektroinstalace. Zásuvky a vypínače v koupelně se do sádrokartonu osazují tak, že se parozábrana nejprve vyřízne s malým otvorem, krabice se vsadí a spoj se důkladně přelepí. Nikdy se nemá parozábrana pouze proděravit a krabici do otvoru jen zastrčit. Voda v podobě páry má tendenci pronikat i nepatrnými netěsnostmi a postupně se srážet na studeném povrchu za deskou. Tam vzniká plíseň, kterou z interiéru nevidíte, dokud není pozdě.
