Typická chyba je broušení za vlhka, kdy se papír zanese a tmel se rozmázne do okolí. Druhá chyba je tlak na jedné místo příliš dlouho, což vytvoří důlek, který se při pohledu proti světlu jeví jako stín. Třetí chyba je přeskočení kontroly vlhkosti u silných vrstev v rozích, kde tmel schne nejdéle. Raději počkejte o půl dne déle než brousit dvakrát.<br>
<br>
<br>
<br>
Běžná látková rouška ani chirurgická maska sádrový prach nezachytí. Částice jsou příliš malé a maska netěsní kolem obličeje. Potřebujete respirátor s filtrem alespoň třídy FFP2, lépe FFP3, který těsní na tváři. Před nasazením si zkontrolujte, že vám sedí – vousy pod těsněním výrazně snižují účinnost. Respirátor noste po celou dobu práce, ne jen při samotném řezu. Prach se uvolňuje i při manipulaci s deskami, broušení spojů a úklidu.<br>
<br>
<br>
<br>
<strong>Špatně vytmelený</strong> sádrokarton se neprojeví hned. Trhliny, vyduté spoje nebo viditelné přechody se objeví až po nátěru, kdy je oprava nejdražší. Většina chyb přitom vzniká ze spěchu a z podcenění přípravy, ne z nedostatku zručnosti. Následující přehled shrnuje pět nejčastějších problémů a způsoby, jak je řešit ještě před malováním.<br>
<br>
<br>
<br>
Proč se tmel vydouvá a jak to zastavit Druhý problém je příliš silná vrstva tmelu v jednom kroku. Tmel při tuhnutí zmenšuje objem a silná vrstva se stahuje, takže vznikne důlek nebo boule. Platí, že je lepší nanést tři tenké vrstvy než jednu tlustou. Každou vrstvu nechte důkladně vytvrdnout podle pokynů výrobce a teprve pak škrábejte a přebrušujte. Mezi vrstvami odstraňte prach, jinak další vrstva nedrží.<br>
<br>
<br>
<br>
Podkroví má jedno specifikum, které se podepíše na celém postupu: krokve jsou šikmé a strop se láme do roviny. Rastr na sádrokarton tu proto nekopíruje podlahu, ale drží se roviny, kterou chceš mít hotovou. Než vezmeš do ruky laťový kříž, rozhodni, zda budeš pracovat v rovině stropu, nebo v rovině spodní hrany krokevního nosníku. Od toho se odvíjí všechno ostatní — výška podhledu, rozteč i to, jak hluboko půjdou vruty.<br>
<br>
<br>
<br>
První a nejrozšířenější chyba je tmelení spár bez výztužné pásky. Sádrokarton pracuje s vlhkostí a teplotou, takže se spára rozevírá. Pokud ji vyplníte pouze tmelem, téměř jistě praskne. Řešení je jednoduché: spáru nejprve vyplňte tenkou vrstvou tmelu, do ní vtlačte papírovou nebo sklotextilní pásku a přetáhněte další vrstvou. Pásku nikdy nelepte na suchý povrch, neměla by mít pod sebou vzduchovou kapsu.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 900;">Pátá vada se týká rohů a</span> spojů s jinými materiály. Vnitřní rohy se mají vyztužit páskou a vytmelit do hladka, vnější rohy chrání hliníkový nebo plastový profil. Napojení na zeď nebo strop řešte pružným tmelem, protože tuhý tmel tam kvůli pohybu praskne. Pokud se některá z těchto chyb už stala, není nutné vše bourat. Prasklinu rozšiřte, vyplňte, vložte pásku a znovu vytmelte. Vydutá místa přebruste a dotmelené. Oprava vyžaduje trpělivost, ale při dodržení tenkých vrstev a dostatečného schnutí vydrží stejně jako původní práce.<br>
<br>
<br>
<br>
Kde se dělá nejvíc chyb Nejčastější chyba je nedotažené přelepení spojů. Stačí malá mezera a vlhkost si cestu najde. Další problém vzniká kolem rozvodů – trubky od vody, odpady nebo elektrické kabely se často protáhnou fólií bez utěsnění. Každý prostup je potřeba přelepit manžetou nebo fólii pečlivě oblepit kolem trubky. Pozor také na to, že se parozábrana nesmí protrhnout při montáži desek. Poškozené místo se musí okamžitě zalepit, ne přehlédnout.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je tmelit přes prach a nesoudržný povrch. Další bývá příliš silná vrstva tmelu najednou, která popraská při schnutí. Někteří lidé také vynechají výztužný pásek a prasklinu jen přetřou. Výsledek vydrží do prvního otřesu nebo změny vlhkosti. Důležité je nechat každou vrstvu pořádně zaschnout, jinak se tmel vrásčí a nedrží.<br>
<br>
<br>
<br>
Čtvrtou chybou je tmelení za nevhodných podmínek. Tmel potřebuje stabilní teplotu a vlhkost. V chladné místnosti nebo v průvanu tuhne nerovnoměrně, na přímém slunci zase příliš rychle. Před prací místnost vytemperujte a zavřete okna. U větších ploch pracujte po menších úsecích, abyste stihli tmel zpracovat, než začne tuhnout.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je správně zvolený materiál. V koupelně se běžně používá sádrokarton impregnovaný proti vlhkosti, ale ten sám o sobě parozábranu nenahrazuje. Parozábranu tvoří fólie s vysokým difuzním odporem, která se klade na teplou stranu konstrukce, tedy z interiéru. Fólie musí být spojitá přes celou plochu včetně rohů, prostupů a napojení na podlahu a strop. Přelepení přesahů se dělá speciální lepicí páskou určenou pro parozábrany, ne obyčejnou izolepou.<br>
<br>
<br>
<br>
U sprchového koutu se parozábrana kombinuje s hydroizolační stěrkou nebo fólií. Samotná parozábrana na sádrokartonu nestačí, protože povrch desky je vystavený přímé vodě. Stěrka se nanáší v rozích a v místech, kam stříká voda. Sádrokarton se před stěrkou napenetruje a pásy se vloží do čerstvé hmoty. Teprve pak se obkládá.
