Když chcete vyfotit Mléčnou dráhu, rozhoduje hlavně místo a trpělivost

Praktický tip pro fotografy: stativ, krátká expozice a vysoká citlivost nestačí, chcete-li zachytit slabší kusy. Zkuste delší expozici s intervalovým snímáním a poté vyberte snímky s úlovkem. Pozor na rosu a zamlžení objektivu – pomůže rosička nebo alespoň pravidelná kontrola. A hlavně: nenechte se zlákat přehnaným očekáváním. I když uvidíte jen pár meteorů, pořád jste viděli něco, co většina lidí nikdy cíleně nepozoruje. <img src="https://picography.co/page/1/600" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Začněte tím, že si s dětmi ujasníte, jak jsou planety od Slunce seřazené. Můžete jim to ukázat na obrázku v knize nebo na vlastním náčrtu. Potom si připravte pracovní místo – prostorný stůl nebo podlahu s novinami. Budete potřebovat modelínu nebo těsto na hraní v různých barvách, špejle, karton, lepidlo a případně barvy. Pro Slunce se hodí žlutá nebo oranžová, pro Merkur šedá, pro Venuši světle hnědá, pro Zemi modrá se zelenými skvrnami, pro Mars červená. Vnější planety mohou být odstíny modré, fialové a béžové. Rozdíl mezi hvězdou a meteorem je zásadní. Hvězda je obrovská koule žhavého plynu, která září vlastním světlem a je od nás vzdálená mnoho světelných let. Meteor vzniká jen několik desítek kilometrů nad našimi hlavami. Jeho světlo není světlo hvězdy, ale rozžhavený vzduch a odpařující se hmota. Když tedy vidíte něco, co během mrknutí oka přeletí oblohu, rozhodně to není hvězda. Hotový model postavte na viditelné místo a nechte děti, aby vám vysvětlily, která planeta je která. Můžete je nechat přemýšlet, proč jsou vnitřní planety menší a horninové, zatímco vnější jsou plynné. Během povídání si procvičí názvy i pořadí. Pokud chcete, přidejte k modelu malé štítky s názvy – děti si je samy napíší a tím si je lépe zapamatují. Najděte místo alespoň hodinu jízdy od většího města, ideálně v horách nebo v řídce osídlené krajině. Rozhodující je tma k severu a k jihu, protože jádro Mléčné dráhy je nízko nad jižním obzorem. Zkontrolujte si mapu světelného znečištění a vyberte lokalitu s tmavou oblohou, ne jen "někde za městem". Přijetím na místo za světla si prohlédnete terén a najdete bezpečné místo pro stativ. Vyberte místo daleko od pouličního osvětlení, ideálně mimo město. Nechte oči přizpůsobit tmě alespoň dvacet minut – nesvítíte-li mobilem, uvidíte několikanásobně více meteorů. Lehněte si nebo si vezměte skládací lehátko, dívejte se zhruba do poloviny výšky oblohy, ne přímo nad hlavu. Zorné pole je pak větší a zachytíte i slabé meteory. Během pozorování neměňte často polohu a zbytečně nemluvte, soustředění se vyplácí. Vybavení, které skutečně potřebujete Stačí fotoaparát s manuálním režimem, stativ a objektiv se světelností alespoň f/2,8, lépe f/1,8 nebo f/1,4. Široký objektiv kolem 14–24 mm na plný formát vám umožní zachytit jak krajinu, tak velkou část oblohy. Stativ musí být pevný, ne lehký cestovní, který se ve větru rozklepe. Nezapomeňte na dálkovou spoušť nebo samospoušť, čelovku s červeným světlem a náhradní baterie, protože v chladu rychle odcházejí. Hotový model využijte k povídání. Nechte děti ukazovat prstem a říkat, která planeta je blíž Slunci a která dál, která je největší a která má prstenec. Můžete přidat jednoduchý pohyb – Země obíhá kolem Slunce za rok, zatímco Jupiter je mnohem pomalejší. Pokud chcete model oživit, přidejte malou kuličku jako Měsíc k Zemi nebo použijte barevné samolepky na označení planet. Není potřeba nic složitého. Jak na to prakticky Nejprve vytvořte Slunce – kouli o průměru asi pěti centimetrů. Pak postupně modelujte planety. Merkur a Mars budou malé kuličky, Venuše a Země o něco větší. Jupiter a Saturn by měly být výrazně větší, Uran a Neptun střední. Saturnovi nezapomeňte přidat prstenec z plochého kartonu. Všechny planety propíchněte špejlí a nechte je zaschnout. Mezitím z kartonu vystřihněte podstavec – může to být kruh nebo obdélník. Špejle s planetami do něj zapíchněte v pořadí od Slunce. Slunce umístěte doprostřed a ostatní planety do oblouku nebo do řady za sebe. Stavění modelu sluneční soustavy je činnost, která zabaví děti na celé odpoledne a ještě je něco naučí. Nepotřebujete k tomu drahé stavebnice. Stačí pár základních pomůcek a trocha trpělivosti. Největší výhodou je, že si děti zapamatují pořadí planet a jejich přibližné velikosti, aniž by si to musely memorovat ze sešitu. Nakonec model neničte hned. Nechte ho několik dní stát a klidně ho použijte při dalších otázkách typu „Kde je Mars, když je vidět na obloze?" nebo „Která planeta je nejblíž Slunci?" Výsledek nemusí být dokonalý. Důležité je, že si děti odnesou konkrétní představu o uspořádání sluneční soustavy a vlastní zkušenost s tím, že si ji dokážou samy postavit.

Войдите, чтобы оставлять комментарии