<span style="font-weight: 700;">Většina návštěvníků</span> Pražského hradu projde Zlatou uličkou, vyfotí si věžičku a pokračuje dál. Daliborka přitom stojí jen pár kroků stranou a patří k nejzajímavějším stavbám severního opevnění. Kdo k ní přijde od Daliborovy ulice, často mine vstup, protože vypadá jako uzavřený dvorek. Správný přístup vede z Jiřské ulice po schodech dolů k Černé věži a odtud značenou trasou. Bez platné vstupenky do okruhu hradního opevnění se dovnitř nedostanete, takže si ji kupte předem nebo u pokladny u Zlaté uličky.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější omyl je, že se lidé zastaví, vyfotí průčelí z protějšího chodníku a jdou dál. Tím přijdou o to podstatné. Kubismus není jen plošná dekorace; je to práce s prostorem, lomenými plochami a světlem. Fasádu je potřeba obejít. Z Celetné ulice vypadá jinak než z Ovocného trhu, protože nároží je záměrně tvarované tak, aby se hmota domu „lámala" do více směrů. Projděte kolem celého přízemí, podívejte se na okna, římsy a portál. Teprve pak si všimnete, že každý prvek má svůj sklon a řád.<br>
<br>
<br>
<br>
Co si naplánovat předem, aby prohlídka nebyla zmaten<br>
<br>
<br>
<br>
Zaniklé usedlosti se nedají najít jen podle map. Mapy jsou často aktualizované podle katastru, kde už žádná budova nestojí, nebo naopak zmizely z evidence, ale v terénu po nich zůstaly stopy. Nejspolehlivější vodítka bývají staré cesty a schody. Ty totiž vznikaly kvůli obydlí a ještě dlouho po jeho zániku přežívají v podobě terénních vln, kamenných prahů nebo zarostlých průchodů. Kdo se naučí číst tyto stopy, dokáže najít místo, kde stál dům, i když po něm nezůstaly zdi.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://i.pinimg.com/736x/19/5d/9d/195d9da53251d9b8893dbbd5f72cd85f.jpg" style="max-width:420px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Praktické je také sledovat, kudy vede doprava. Košíře byly dlouho průjezdní, protože spojují několik částí města. Hlavní tahy proto mají širší profil a méně klidných míst. Kdo hledá ticho, měl by se stočit do bočních ulic. Naopak kdo potřebuje obchody a spojení, najde je právě podél hlavních cest. Tento rozdíl je užitečný, ať už jde o procházku, nebo o rozhodování, kde bydlet.<br>
<br>
<br>
<br>
Typické chyby: hledat jen podle mapy a nevšímat si terénu, přehlédnout schody kvůli listí, považovat každý kámen za zbytek stavby nebo se vydat po cestě, která je ve skutečnosti nová svozová linka. Také se nevyplácí kopat bez povolení – jde o archeologickou lokalitu a můžeš napáchat škodu. Pokud najdeš výrazné stopy, raději si je vyfoť a polohu si poznamenej, ale nech je na místě.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická past je také zaměňování Karla IV. s jeho synem Václavem IV. Oba mají podobná jména v různých jazycích a oba vládli ve stejné dynastii, ale jejich politika i povaha byly odlišné. Pokud si je spletete, přestane vám dávat smysl řada událostí po roce 1378. Stejně tak pozor na dataci: Karel se narodil roku 1316 a zemřel 1378, takže všechny události mimo toto období nemohou být jeho přímým činem, i když se o něm mluví v souvislosti s nimi.<br>
<br>
<br>
<br>
Když si osvojíš čtení starých cest a schodů, přestaneš bloudit a začneš nacházet místa, která v mapách nejsou. Zaniklá usedlost se neprozradí na první pohled, ale její přítomnost cítíš v každém schodu, který nikam nevede. Stačí se dívat pod nohy a ptát se, proč tady vlastně jsou.<br>
<br>
<br>
<br>
Druhým vodítkem jsou schody. Kamenné schody v lese, které nevedou k žádné stavbě, jsou téměř jistým znakem zaniklé usedlosti. Může jít o vstupní schody do domu, schody do sklepa nebo schůdky k vodě. Často bývají částečně zasypané listím a mechem, ale jejich tvar zůstává čitelný. Všímej si i jednotlivých kamenů v řadě, které vypadají jako stupně, ale jsou rozvalené. Pokud najdeš schody, prohlédni si prostor před nimi – obvykle tam bývala studna, dvůr nebo ohniště.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Dalším krokem je kombinace</span> stop. Stará cesta, schody a plošina ve svahu dohromady tvoří půdorys usedlosti. Pomůže ti, když si zakreslíš, kudy cesta vede a kde se láme. Často zjistíš, že cesta vedla od zdroje vody k domu a odtud k polím. Pokud narazíš na kamennou zídku nebo zarovnaný terén, může jít o základovou desku. Pozor na to, že ne všechny kameny patří k usedlosti – některé mohou být z novějších úprav lesa nebo z těžby.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak číst starou cestu, která nikam nevede Prvním krokem je všimnout si cesty, která se náhle stáčí, zužuje nebo mizí v lese. Staré přístupové cesty k usedlostem bývaly zpevněné kameny, měly odvodňovací příkopy a často vedly po vrstevnici. Když narazíš na úvoz, tedy zahloubenou cestu s kolmými stěnami, pravděpodobně ji používali lidé po desítky let. V místě, kde se úvoz rozšiřuje do plošiny nebo se větví, stávalo stavení. Typická chyba je jít přímo po cestě a nevšímat si okolí. Cesta sama o sobě nestačí – důležité je, kam ústí a co je na jejím konci.
