Práce se sádrokartonem vypadá nenáročně, dokud člověk nezačne řezat, brousit a šroubovat. Prach z jádra desky je jemný a drží se v plicích, ostré hrany řežou do rukou a zvedání velkých desek ničí záda. Většina úrazů a zdravotních potíží nevzniká kvůli složitému nářadí, ale kvůli vynechané základní ochraně. Následky se neprojeví hned – prach se usadí v dýchacích cestách, oči zareagují až po hodinách a ploténka se ozve druhý den. Proto je lepší věnovat pět minut přípravě než týden léčbě.<br>
<br>
<br>
<br>
Před obkladem nechte vše důkladně vytvrdnout a zkontrolujte, že v izolaci nejsou bubliny ani přerušení. Po dokončení zkuste sprchu, ale vodu veďte mimo spáry, ať vidíte, zda někde neprosakuje. Do koupelny se hodí i deska s vyšší tuhostí v místech, kde se o stěnu opíráte. Pokud si nejste jistí detailem, raději přidejte vrstvu izolace navíc než abyste spoléhali na „voděodolný" nápis na desce.<br>
<br>
<br>
<br>
Co tvoří cenu a kde se šetří jen zdánliv<br>
<br>
<br>
<br>
Jak poznat, že je jednotliv opravdu připraven<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 700;">Nejčastější chyba je</span> nanesení příliš silné vrstvy v jednom kroku. Tmel se pak smršťuje, praská a vytváří bouli. Správný postup je tři tenké vrstvy: první vytmelí spáru a zpevní ji páskou, druhá vyrovná povrch, třetí jen vyhladí. Každou vrstvu nechte úplně zaschnout, jinak se při dalším nanášení protrhne a vznikne důlek. Mezi vrstvami vždy přebruste jemným brusným papírem a prach setřete vlhkým hadrem.<br>
<br>
<br>
<br>
Rozdíl mezi britskou a americkou terminologií není jen jazykový. Týká se i rozměrů a tloušťěk. Zatímco v Česku kupujete desky nejčastěji 1200 × 2000 mm nebo 1200 × 2600 mm, v anglosaských zemích se setkáte se stopami a palci, typicky 4 × 8 stop. Tloušťky se uvádějí v palcích nebo zlomcích palce, například 1/2" nebo 5/8". Pokud přebíráte rozměry z cizího návodu, vždy si je přepočítejte. Záměna palce za centimetr je nejčastější chyba, která vede k tomu, že deska nesedne do připraveného roštu.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 600;">Typická chyba je nalepení</span> dlažby přímo na neošetřenou desku. Lepidlo sice drží, ale vlhkost jde skrz spáry do jádra a deska se rozpadá od okraje. Další chybou je utěsnění pouze vany, zatímco sprchový kout zůstane bez izolace. Někteří také překryjí hydroizolaci sádrokartonem dodatečně a přeruší tím souvislou vrstvu. Pořadí je vždy: nosná konstrukce, desky, spáry a rohy, hydroizolace, dlažba.<br>
<br>
<br>
<br>
Montáž: na co si dát pozor u spár a rohů Desky se šroubují do nosného roštu tak, aby hlava šroubu byla mírně pod povrchem, ale papír se neprotrhl. Spáry mezi deskami mají být co nejtěsnější, ideálně s mírnou mezerou, kterou vyplní tmel a výztužná páska. Rohy a napojení na zeď nikdy neřešte jen tmelem: patří sem pružný tmel a těsnicí páska, protože konstrukce pracuje a vlhkost hledá každou netěsnost. U baterie a odpadu použijte manžetu, která se spojí s hydroizolací, ne jen silikonový proužek.<br>
<br>
<br>
<br>
Do koupelny patří sádrokarton, který je proti vlhkosti upravený už ve výrobě. Pozná se podle barvy jádra a značení na hraně desky. Běžná bílá deska nasákne vlhkost, nabobtná a časem ztratí pevnost, i když je obložená dlažbou. Impregnovaná deska mívá zelené jádro a sníženou nasákavost. Ani ta ale není samospasitelná: chrání jen do té míry, do jaké ji před vodou zakryjete. V koupelně proto vždy řešte sádrokarton a hydroizolaci jako jeden celek, ne jako dvě samostatné vrstvy.<br>
<br>
<br>
<br>
Zelená deska sama o sobě nestačí. Vlhkost do konstrukce proniká spárami, rohy, prostupem u baterie a netěsností u vany. Rozhodující je proto souvislá hydroizolační vrstva nanesená na desky nebo na podklad pod nimi. Pokud izolaci vynecháte s tím, že deska je „voděodolná", po několika měsících se objeví mapy, odpadlá spára a zápach. Stejně důležité je větrání a to, aby voda po sprchování skutečně odtékala, ne aby zůstávala na spojích.
