<span style="font-weight: 600;">Před montáží si</span> <b>rozmyslete, kudy povedou</b> světla a jak budete větrat. Dodatečná instalace znamená řezání do hotové plochy a další tmelení. Stejně tak si ověřte, že pod deskami nezůstaly zbytky izolace nebo piliny — v podkroví se z nich stává zdroj vlhkosti i zápachu. Kdo tyto kroky přeskočí, ten po pár letech řeší praskliny, plíseň a předělávání celé konstrukce.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 700;">Poslední vrstvu dělejte po</span> dokončení broušení jemným tmelem zředěným do kašovité konzistence a setřete ji hadrem do ztracena. Tím se vyplní drobné póry a přechod se sjednotí s okolím. Teprve potom penetrujte a natírejte. Barva nanesená na nedobroušený tmel zvýrazní každou nerovnost, proto se kontrola roviny dělá vždy před malováním, ne až po něm. Když je schod vidět i po dvojím nátěru, vrátíte se k broušení a začnete znovu od tenké vrstvy tmelu.<br>
<br>
<br>
<br>
U montáže na zeď nikdy nepodceňujte nosnost a typ podkladu. Do sádrokartonu patří hmoždinky určené přímo pro něj, do plné cihly jiné. Vrtačku držte kolmo, aby hmoždinka neseděla křivě. Před vrtáním zkontrolujte, kudy vedou rozvody – stačí malý otvor a můžete mít problém. Pokud si nejste jistí, zavolejte někoho s detektorem vedení. Ušetříte si opravu zdi i nervy.<br>
<br>
<br>
<br>
Co rozhoduje o tom, jak prostup utěsn<br>
<br>
<br>
<br>
U děr menších než asi pět centimetrů stačí do otvoru vložit kousek sádrokartonu o něco většího, než je díra, a přilepit ho k zadní straně desky pomocí sádrové hmoty nanesené na proužek papíru nebo na tenký pásek. Větší díry už potřebují pevnější základ — do otvoru vložte dvě latě nebo zbytek profilu, přišroubujte je k okrajům desky a teprve na ně přišroubujte výplňový kus sádrokartonu. Výplň musí být zapuštěná asi milimetr pod úroveň okolního povrchu, ne zarovnaná s ním.<br>
<br>
<br>
<br>
Spoje vytmelte dvakrát: nejprve hrubší vrstvou, po zaschnutí jemnější a přebruste. Pásku vkládejte do prvního tmelu ještě mokrého, jinak se odlepí. Na šikminy používejte desky s menší tloušťkou, lépe se lámou do oblouku. Pokud je sklon velmi malý, zvolte desky impregnované, protože v takovém místě se drží vlhkost nejdéle.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak poskládat nosnou konstrukci, aby drže<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je rošt. Na krokve nebo na pomocné latě montujte profily tak, aby desky nikde netlačily na izolaci. Kovový rošt se k podkladu připevňuje vruty, nikdy ne hřebíky, protože v podkroví dochází k neustálému pohybu dřeva. Rozteč profilů držte kolem 40 cm u stropu a 60 cm u šikmin, kde se desky méně namáhají. Každý profil zkontrolujte vodováhou nebo rektifikační šňůrou, jinak se nerovnosti projeví až na finálním povrchu.<br>
<br>
<br>
<br>
Samotné desky řežte o něco větší, než je otvor, a přebytek odřízněte nožem po přiložení. Vruty vrtat tak, aby hlava byla mírně pod povrchem, ale papír se neprotrhl. Mezi deskami nechte spáru asi 3 mm a stejnou mezeru držte i u stěn. Desky nikdy nedotahujte na pevno do rohu — podkroví pracuje a tuhý spoj praskne.<br>
<br>
<br>
<br>
<strong>Podkroví má dva nepřátele:</strong> vlhkost a teplotní rozdíly. Sádrokarton je uvnitř suchý, ale za ním často vzniká kondenzace, která ho během pár let zničí. Než začnete řezat první desku, ověřte, že je střecha správně odvětraná a že mezi krytinou a tepelnou izolací zůstává mezera pro proudění vzduchu. Bez toho vám veškerá práce vydrží jen do první zimní sezony.<br>
<br>
<br>
<br>
Parozábrana rozhoduje o životnosti Parozábranu kladejte na teplou stranu izolace, tedy vždy pod sádrokarton. Přelepte všechny spoje a prostupy páskou určenou přímo pro tento účel. Kabeláž a rozvody veďte předem, protože každý pozdější zásah do parozábrany znamená riziko pronikání vlhkého vzduchu do konstrukce. Typická chyba je ponechat parozábranu volně, bez přelepení spojů — vlhkost pak putuje netěsnostmi a sádrokarton začne měknout od rohů.
