Základem je orientace v půdorysu. Gotika přináší lomený oblouk, žebrovou klenbu a hluboké sklepy. Renesance vsází na pravoúhlá okna s kamenným ostěním, bosované portály a arkády ve dvoře. Baroko přidává dynamickou křivku, štukový štít a mohutné římsy. Klasicismus zklidňuje, zavádí trojúhelníkový fronton a přísnou symetrii. Historismus a secese pak doplňují barevné fasády, mozaiky a secesní ornament. Když vidíte dům, projděte si tyto znaky od sklepa po střechu. První vrstva bývá nejstarší, ale ne vždy: někdy je gotické zdivo ukryté za mladší omítkou a prozradí se jen tloušťkou zdi nebo tvarem okenního výklenku.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 800;">Kdy je lepší data nejdřív</span> protřídit než je rovnou mapov<br>
<br>
<br>
<br>
Košíře dnes působí jako běžná pražská čtvrť, ale její podoba vznikala skládáním několika vrstev. Původně šlo o vesnici na okraji Prahy, jejíž jádro se rozkládalo kolem kostela svatého Jakuba a několika usedlostí. Kdo se dnes chce v Košířích zorientovat, měl by začít právě tady: v okolí kostela a bývalé návsi. Právě tam poznáte, co zůstalo ze středověké vsi a co už patří průmyslovému a městskému období.<br>
<br>
<br>
<br>
Zmizelé ghetto není jen historická kuriozita. Je to případ, jak se město mění k nepoznání, i když si myslí, že jen opravuje. Kdo chce porozumět dnešní Praze, měl by vědět, co přesně zmizelo a proč. Bez toho zůstane jen povrchní dojem a spousta mýtů.<br>
<br>
<br>
<br>
Procházka po Praze často končí u fasády, která vypadá jako jedna stavba, ale ve skutečnosti je koláží několika epoch. Gotické jádro, renesanční okna, barokní štít, klasicistní úpravy a secesní doplňky se potkávají v jediném domě. Není to výjimka, ale pravidlo. Praha se nikdy nebourala plošně, takže se vrstvy slohů doslova prořezávají zdí. Kdo se chce v těchto vrstvách vyznat, musí se naučit číst dům jako text, ne jako obrázek.<br>
<br>
<br>
<br>
Židovské ghetto v Praze nezmizelo naráz. Mizelo po částech, v průběhu několika let, a rozhodně nešlo o jednorázovou demolici. Asanace byla plánovaná městská přestavba, která měla z ghetta udělat moderní čtvrť. Jenže místo citlivé obnovy se část staré zástavby srovnala se zemí. Pokud se o toto téma zajímáte, je užitečné vědět, jak se v tom vyznat a čeho se vyvarovat.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktický postup pro badatele je jednoduchý. Začněte v archivech, kde jsou uloženy asanační plány a fotografie. Projděte si historické mapy, které ukazují stav před zásahem a po něm. Porovnejte je s dnešní katastrální mapou. Typická chyba je spoléhat se na jediný zdroj nebo na vzpomínky pamětníků, které bývají zkreslené. Další častá chyba je zaměňovat asanaci s likvidací ghetta za druhé světové války. To jsou dvě různé věci a míchat je dohromady vede k nesmyslným závěrům.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejdřív je potřeba rozlišit dva pojmy, které se často pletou. Asanace znamená ozdravění, tedy odstranění nezdravého bydlení a nahrazení novou výstavbou. Demolice je jen nástroj, kterým se to provádí. V případě pražského ghetta se bouralo hlavně kvůli hygienickým předpisům, ale také kvůli tomu, že staré domy stály v cestě novým ulicím a kanalizaci. Kdo si myslí, že šlo o cílené ničení židovského dědictví, tomu uniká širší kontext. Šlo o kombinaci ekonomických, sociálních a urbanistických tlaků.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 800;">Když si osvojíte tento</span> přístup, přestanete vidět jen malebné průčelí a začnete číst skutečný příběh. Praha není skanzen jednoho slohu, ale živý organismus, kde se gotika potkává se secesí na jedné zdi. Právě v tom je její největší hodnota i past pro toho, kdo spěchá. Zpomalte, dívejte se na detaily a nechte dům, ať vám poví, čím vším si prošel.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud vás ďáblova bible zajímá, navštivte raději Národní knihovnu nebo jiné instituce, které pořádají přednášky o středověkých rukopisech. Codex gigas je unikátní dílo, ale s Faustem nemá přímou souvislost. Pověst vznikla až v době romantismu a byla přiživována turistickým ruchem. Pražská mystika je bohatá, ale je třeba ji hledat s kritickým odstupem. Faustův dům je krásná kulisa, ale není to vstupenka do pekla. Na závěr: přijďte s otevřenýma očima, ne s očekáváním hollywoodského trháku. Odnesete si víc, když budete číst mezi řádky.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="http://www.imageafter.com/image.php?image=b11objects_signs004.jpg&dl=1" style="max-width:450px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Základní princip je starý jako samo město: místo aby se stavitelé snažili terén zarovnat, nechali ho pracovat pro sebe. Dům se postaví tak, že jeho přední část stojí níž a zadní výš. Vzniká takzvaný stupňovitý půdorys, kdy se jednotlivá podlaží posouvají podle vrstevnice. Není to jen estetika. Ušetří se tím obrovské množství práce s odkopem a především se zachová přirozený odtok vody. Kdo kdy viděl dům, který se snaží svah jen „překryt" betonovou deskou, ví, že voda si cestu najde. V Praze se proto už od středověku používaly opěrné zdi a terasy, které svah rozloží na menší, zvládnutelné kroky.
