Postup tmelení a vyztužení spo<br>
<br>
<br>
<br>
Po broušení povrch důkladně otřete navlhčenou houbou nebo mikrotextilií. Prach z broušení je jemný a ulpívá v pórech. Pokud ho neodstraníte, barva na něm nedrží a po zaschnutí se loupe. Nakonec zkontrolujte spoj rukou i proti světlu. Teprve když je povrch stejně hladký jako okolní papír, můžete natírat. Trpělivost při broušení zkrátí práci s barvou na polovinu.<br>
<br>
<br>
<br>
Na zaoblení potřebujete materiál, který drží v tloušťce a jde brousit do ztracena. Univerzální spárovací tmel nanesený v jedné silné vrstvě se stáhne a po přebroušení zůstane vidět mapa. Lepší je nanášet dvě až tři tenčí vrstvy, každou nechat vytvrdnout a teprve pak přejít brousítkem. Mezi vrstvami vždy zkontrolujte rovinu pravidlem, ne jen pohledem.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte kontrolou spojů. Tmel musí být zcela suchý. Vlhký tmel se při broušení rozmazává a ucpává brusný papír. Vezměte nejdřív širokou stěrku nebo hranu a přejeďte spojem. Vystouplá místa označte tužkou. Brousit budete jen je, ne celou plochu.<br>
<br>
<br>
<br>
Sadrokarton je v koupelně naprosto běžný materiál, ať už jde o podhled, předstěnu s rozvody nebo obklad instalační šachty. Jenže právě tady platí jedno pravidlo: samotná deska, i ta do vlhkého prostředí, není vodotěsná. Vlhkost do ní proniká spárami, rohy a místy, kde se protíná s obkladem. Hydroizolace není kosmetická úprava navíc, ale vrstva, která rozhoduje o tom, jestli konstrukce vydrží roky, nebo se začne rozpadat po první sezóně.<br>
<br>
<br>
<br>
Broušení sádrokartonu není totéž co broušení dřeva. Sádra je měkká a papír na povrchu se snadno protrhne. Jakmile se dostanete přes papír na jádro, spoj bude vypadat jinak než okolí a při pohledu proti světlu vynikne. Proto platí: brousit co nejméně a vždy jen to, co je potřeba srovnat.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejspolehlivější je kombinace času a zkoušky prstem. Po uplynutí uvedené doby zkuste na nenápadném místě přejet vrstvu čistým prstem. Pokud se lepidlo nelepí a nechává na kůži jen matný film, je povrch připravený. Pokud se táhne nebo je cítit chlad, dejte mu ještě čas. U rozpouštědlových jednotlivů je situace odlišná: povrch může být suchý už po třiceti až šedesáti minutách, ale zbytkové rozpouštědlo potřebuje delší dobu na odpar. Zde se vyplatí počkat, dokud není cítit žádný zápach, jinak se při dalším nátěru uzavře a vzniknou puchýře.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je broušení dokulata. Lidé tlačí na střed spoje a okraje nechají. Vznikne boule. Další chyba je příliš jemné broušení hned na začátku. Povrch se zdá hladký, ale vrypy zůstanou pod barvou. A třetí: zapomenuté broušení mezi jednotlivými vrstvami tmelu. Každou vrstvu je nutné lehce přebrousit, jinak se hrany vrší a výsledek je zvlněný.<br>
<br>
<br>
<br>
<strong>Kde vlastně vzduchová mezera</strong> patří Vzduchovou mezeru nevytváříte mezi sádrokartonem a izolací, ale mezi izolací a podstřešní membránou nebo bedněním. Pokud je izolace natlačená až na membránu, přerušíte odvod vlhkosti a zároveň zablokujete proudění vzduchu od okapu k hřebeni. Mezera má být souvislá, obvykle dva až čtyři centimetry, a musí být otevřená na obou koncích střechy. U nízkých střech se to řeší distančními latěmi přišroubovanými ke krokvím, u šikmých střech stačí kontralatě pod membránou.<br>
<br>
<br>
<br>
Před zaklopením sádrokartonem si udělejte jednoduchý test. Vezměte kousek papíru, položte ho na izolaci a foukněte z jedné strany mezery. Pokud papír odletí, vzduch proudí. Pokud zůstane ležet, mezera je ucpaná a musíte ji otevřít. Zkontrolujte také, že se sádrokarton nedotýká přímo krokví – mezi deskou a dřevem má zůstat malá dilatační spára, kterou se vlhkost nešíří do dřeva. Spáry mezi deskami přelepte a přetmelte, aby parozábrana zůstala souvislá.<br>
<br>
<br>
<br>
Pracujte krátkými tahy křížem, ne jedním směrem. Tlak držte lehký, váhu nechte na nástroji. Pravidelně kontrolujte povrch dlaní. Ruka pozná nerovnost dřív než oko. Proti bočnímu světlu postavte lampu tak, aby paprsek klouzal po stěně. Každá nerovnost vrhne stín, který jinak přehlédnete.<br>
<br>
<br>
<br>
Vzduchová mezera není zbytečný luxus. Je to jediná cesta, jak odvést vlhkost, kterou do konstrukce přinese každodenní provoz domu. Když ji vynecháte, ušetříte pár hodin práce a zaplatíte to opravou celé skladby střechy. Když ji uděláte správně, sádrokarton zůstane suchý, izolace si drží vlastnosti a dřevo nemá důvod hnít.<br>
<br>
<br>
<br>
Jaké zrnitosti a nástroje použít Na hrubé srovnání stačí zrnitost 120. Na jemné sjednocení povrchu použijte 180 až 220. Nikdy nezačínejte zrnitostí 80 nebo 100, ty na sádrokartonu vytvoří rýhy, které už nezakryjete. Pro ruční broušení se osvědčila brusná mřížka místo papíru. Neucpává se tak rychle a netrhá se. Pro větší plochy použijte excentrickou brusku s odsáváním a nízkými otáčkami. Příliš vysoké otáčky spálí papír a vytvoří důlky.
