Materiál se dá pořídit v několika variantách. Základní sádrový tmel, výztužná páska nebo síťka a brusný papír. Na vlhká místa zvolte tmel určený do vlhka, do obytných prostor stačí standardní. Cena závisí na množství a typu materiálu, ale u malé praskliny se vejdete do několika málo položek. Pokud si nejste jistí, zda jde o pohyb konstrukce, zavolejte odborníka. Oprava povrchu bez odstranění příčiny je jen dočasná a za pár měsíců budete stát na stejném místě.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je rozhodnutí, zda použijete přímý závěs, nebo nosný rošt. U nerovností do tří centimetrů stačí přímé závěsy, které se dají podložit distančními podložkami. U větších nerovností je nutné sáhnout po kotevních nebo posuvných závěsech, případně po CD profilech zavěšených na nosných profilech. Rozestup závěsů volíme maximálně šedesát centimetrů, u stropů ještě hustší. Každý závěs musí být ukotven do nosného podkladu, ne do omítky, která se může odloupnout.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://i.ytimg.com/vi/cahqVTiB5OU/hq720.jpg" alt="Coleen Rooney: What Was Really Happening Behind The Headlines" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Práce se účtuje buď za hodinu, nebo za metr čtvereční. Hodinová sazba je výhodná u malých a členitých stěn, metr čtvereční u velkých rovných ploch. Vždy se ptejte, co je v ceně zahrnuto. Montáž konstrukce, opláštění a první tmelení bývá standard, ale druhé tmelení, broušení a penetrace už ne. Někteří řemeslníci účtují i dopravu a odvoz odpadu. Tyto položky mohou rozpočet navýšit i o desítky procent, proto je nutné je vyjasnit předem.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktická zkušenost říká, že se vyplatí najmout firmu, která má s podhledy dlouholetou praxi a umí doložit reference. Nekupovat materiál bez předchozího výpočtu spotřeby, protože přebytek se špatně vrací a nedostatek zdrží stavbu. Před podpisem smlouvy si ujasněte, kdo zajišťuje elektroinstalaci, kdo uklidí staveniště a jak se řeší případné reklamace. Kvalitní podhled v rodinném domě vydrží desítky let, pokud se dodrží technologické postupy a nepoužijí se nekvalitní desky.<br>
<br>
<br>
<br>
U děr větších než pět centimetrů síťka nestačí. Vyřízněte z nového sádrokartonu záplatu o dva centimetry větší než díra. Do díry vložte dvě tenké latě nebo zbytky profilu, které přesahují okraje, a přišroubujte je ke kartonu. Záplatu přilepte a přišroubujte k latím. Spáry přelepte páskou a zatmelte stejně jako u menší opravy. Důležité je, aby záplata byla v rovině s okolním povrchem – vystouplé místo je později vidět.<br>
<br>
<br>
<br>
Prvním krokem je změřit plochu stěny a určit její tloušťku. Ta rozhoduje o tom, jaký typ profilů použijete. Pro příčku mezi místnostmi obvykle stačí profily šířky 50 nebo 75 mm, pro stěnu s vyššími nároky na zvukový útlum je vhodnější 100 mm a více. Do kalkulace pak vstupuje počet svislých profilů po 60 cm, vodorovné profily, příčky a případné zesilující profily. Na každou stranu stěny se počítá jedna vrstva desek, u protipožárních nebo akustických stěn dvě vrstvy.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je zapomenutí dilatace u velkých ploch. U stěn delších než deset metrů je nutné nechat dilatační spáru, jinak se sádrokarton při změnách vlhkosti a teploty zvlnil a popraská. Další častou chybou je nedostatečné kotvení do podkladu. Pokud závěs drží jen v omítce, časem se uvolní a stěna se rozkmitá. Také se nevyplácí šetřit na spojovacím materiálu, protože levné šrouby se snadno strhnou a zůstanou trčet nad povrchem.<br>
<br>
<br>
<br>
Po obložení přichází na řadu spárování a tmelení. Spáry nejprve vyplníme tmelem a vložíme výztužnou pásku, která zabrání praskání. Pásku přitlačíme a necháme zaschnout. Poté naneseme druhou vrstvu tmelu a po zaschnutí přebrousíme. Povrch kontrolujeme pod bočním světlem, které odhalí každou nerovnost. Teprve potom je možné stěnu penetrovat a natřít nebo obložit obkladem. Pokud jste rošt vyrovnali správně, bude finální povrch hladký a bez vln.<br>
<br>
<br>
<br>
Rozpočet na sádrokartonovou stěnu se skládá ze dvou částí, které se navzájem ovlivňují: materiál a práce. Nejde jen o desky a profily. Do materiálu patří i spojovací prvky, izolace, parozábrana, těsnění, hmoždinky a spotřební materiál, jako jsou šrouby, tmel a pásky. Práce zahrnuje zaměření, montáž konstrukce, opláštění, tmelení spár a finální povrchovou úpravu. Pokud si tyto dvě složky nesepíšete odděleně, snadno se stane, že někde ušetříte a jinde utratíte dvojnásobek.<br>
<br>
<br>
<br>
Typické chyby se opakují. Podcenění počtu šroubů, které se při dvojitém opláštění spotřebují výrazně více. Vynechání dilatačních spár u velkých ploch, což vede k prasklinám. Použití nevhodných desek do vlhkého prostředí. A hlavně: nákup materiálu bez rezervy. Vždy počítejte o deset až patnáct procent desek a profilů navíc, protože se může stát, že část materiálu se poškodí při přepravě nebo se prostě spletete v řezu.
