Děti ve školní družině se po vyučování potřebují hýbat, ale zároveň se musí vejít do prostoru, který často není uzpůsobený pro divoké běhání. Tradiční honičky končí u učitele, protože se někdo uhodí nebo se hádka zvrhne v konflikt. Řešením jsou pohybové hry, které mají jasná pravidla, dají se zvládnout v herně i na chodbě a nevyžadují drahé vybavení. Stačí křída, švihadlo, míč nebo jen vlastní tělo.<br>
<br>
<br>
<br>
První zásadní chyba je prát po každém nošení. Bavlna, vlna i syntetika se opotřebovávají mechanicky v bubnu, a čím častěji je perete, tím rychleji řídnou. Většinu kusů stačí vyvětrat přes noc a vyprat až ve chvíli, kdy skutečně voní potem nebo mají viditelnou skvrnu. U vlněných a hedvábných věcí platí dvojnásob: časté praní je zničí během několika měsíců. Vždy si nejdřív přečtěte štítek – pokud tam není symbol praní, raději zvolte ruční praní ve vlažné vodě.<br>
<br>
<br>
<br>
Substrát z obchodu často obsahuje hodně rašeliny a má tendenci slehat se do kompaktní hmoty. Po pár měsících se z něj stane tvrdý blok, který vodu buď odmítá, nebo ji drží jako houba. Řešením je substrát prosvětlit. K běžné zemině přimíchejte hrubý písek, perlit nebo drobný keramzit, zhruba v poměru jedna třetina objemu. Pro kaktusy a sukulenty používejte směs s převahou minerální složky, klidně dvě třetiny písku a štěrku.<br>
<br>
<br>
<br>
Zanesená houba nejprve snižuje průtok. Voda pak obtéká vložku po okrajích, takže část nečistot proniká do dalších stupňů filtrace. Postupně se v pórech usazují organické látky, které se rozkládají a mohou podporovat růst bakterií. Voda může dostat zatuchlý zápach nebo mírně zakalený vzhled, i když ostatní filtrační vložky jsou v pořádku. Typickou chybou je snažit se houbu „vyprat" pod silným proudem a vrátit ji zpět. Tím se póry mechanicky poškodí, houba ztratí tvar a přestane těsnit.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejdřív zjistěte, do čeho budete vrtat. Podle materiálu stěny vyberte hmoždinky: do plných cihel a betonu stačí běžné rozpěrné, do pórobetonu potřebujete speciální tvarované, do sádrokartonu bez pevného podkladu použijte kovové nebo chemické kotvy, které se rozepřou za deskou. Pokud nevíte, co je za omítkou, vyhledejte nosný trám nebo betonový věnec a do něj ukotvěte alespoň dva vruty. Vrtačku veďte kolmo, aby hmoždinka sedla celou plochou.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 900;">Začněte u budovy</span> někdejšího penzionu a později hotelu, kde žila a tvořila pěvkyně Ema Destinnová. Není to muzeum s cedulí, ale běžný dům s dochovanou fasádou a původním schodištěm. Pokud chcete vidět víc než průčelí, sledujte otevírací dobu přilehlé galerie nebo se zeptejte v informačním centru na komentovanou procházku. Bez toho zůstanete na ulici. Typická chyba: lidé si pletou tento dům s jinou budovou o dvě ulice dál, kde je pouze pamětní deska.<br>
<br>
<br>
<br>
Většina pokojovek neumírá kvůli tomu, že by se o ně majitel nestaral. Umírá kvůli nevhodné nádobě a substrátu, který drží příliš mnoho vody. Než začnete řešit hnojení nebo světlo, srovnejte si tyto dvě věci. Právě tady vzniká většina problémů, které se později projeví jako žloutnutí listů nebo uhnívání kořenů.<br>
<br>
<br>
<br>
Na co si dát pozor prakticky: mnoho průčelí je zanedbaných a opravy probíhají postupně. Nečekejte muzejní čistotu. Pokud narazíte na lešení, obejděte blok a vraťte se o týden později — někdy stačí pár dní a detail je znovu viditelný. Dále: v pondělí mají menší galerie zavřeno, což je častý omyl při plánování.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak číst funkcionalistickou fasádu a neztratit se Funkcionalismus v Novém Městě poznáte podle tří znaků: plochá střecha, pásová okna a hladká omítka bez štuků. Když uvidíte dekorativní prvky, nejste u funkcionalismu, ale u pozdního historismu nebo art deco. Praktický tip: berte si s sebou malý zápisník a fotografujte detaily — vchody, zábradlí, mozaiky nad vstupem. Většina lidí fotí celek a pak si nevzpomene, co je zaujalo.<br>
<br>
<br>
<br>
U květináče platí, že velikost má odpovídat kořenovému balu, ne rostlině nad zemí. Když dáte malou rostlinu do velké nádoby, zůstane v ní mokrá zemina, kterou kořeny ještě nestačí prostoupit. Voda se v ní drží dlouho a kořeny začnou hnít. Jako pravidlo stačí nový květináč o dva až tři centimetry v průměru větší, než byl ten předchozí. U pomalu rostoucích druhů, jako jsou sanseviera nebo zamiokulkas, klidně o jeden centimetr.<br>
<br>
<br>
<br>
Palác, který dal tématu jméno, není jediný. V okolních ulicích najdete bývalé obchodní domy, spořitelny a činžovní domy se zachovanými výtahy z třicátých let. Pozor na dvě věci: některé budovy jsou v soukromém vlastnictví a vstup do dvora je zakázán. Druhá chyba je chůze bez přestávky. Trasa dlouhá dva kilometry vypadá krátce, ale pokud skutečně čtete architekturu, zabere dvě až tři hodiny.
