Svačina do školy nemá být sladká tyčinka ani přeslazený nápoj. Má dodat energii na dopoledne, zasytit bez pocitu těžkosti a vydržet několik hodin v batohu, aniž by se rozpadla nebo zvlhla. Rozhoduje proto skladba: kombinujte sacharidy, bílkoviny a trochu tuku. Tato trojice drží krevní cukr v rovnováze, takže dítě nemá hlad v deset hodin a po obědě neusíná.<br>
<br>
<br>
<br>
Návštěva lékaře s dítětem bývá náročná i pro zkušené rodiče. Dítě neví, co ho čeká, často je unavené nebo má hlad, a vy potřebujete mít volnou hlavu na to, abyste dokázali odpovídat na otázky a zapamatovali si doporučení. Klidný průběh nezařídí náhoda, ale příprava. Následujících pět zásad vychází z běžné praxe a pomáhá snížit stres na obou stranách.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://picography.co/page/1/600" style="max-width:450px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Žádost podejte co nejdříve po narození dítěte, ideálně do několika týdnů. Dávka se přiznává zpětně, ale zbytečné odkládání komplikuje dokazování příjmu. Rozhoduje příjem otce v rozhodném období, obvykle v roce před nástupem na dovolenou. Pozor na to, že se posuzuje hrubý příjem, nikoli čistý. Pokud jste měli více zaměstnání, sčítají se příjmy ze všech, ale musíte doložit potvrzení od každého zaměstnavatele zvlášť.<br>
<br>
<br>
<br>
S čištěním začněte hned, jak se objeví první zub. U kojenců stačí vlhká gáza nebo silikonový kartáček na prst. Od dvou let přejděte na malý klasický kartáček s měkkými vlákny a zubní pastu s fluoridem. Množství pasty je důležité: do tří let jen tenká vrstva velikosti zrnka rýže, od tří do šesti let velikost hrášku. Dítě si pastu neumí samo vyplivnout, proto ho učte plivat, ale nedělejte paniku, když ji spolkne.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba: rodiče založí stavební spoření s vidinou rychlého zisku, ale po pár letech zjistí, že dítě peníze nepotřebuje, a chtějí smlouvu zrušit. Tím přijdou o státní příspěvek i úroky. Další chybou je zapomenout na daňové dopady – úroky z dětského spoření jsou osvobozené jen do určité výše, u stavebního spoření platí jiná pravidla. Vždy si přečtěte podmínky, zejména jak se mění úroková sazba po skončení vázací lhůty.<br>
<br>
<br>
<br>
Co si připravit předem, abyste nemuseli improvizovat Druhou zásadou je připravit si informace ještě před odchodem z domu. Sepište si na papír nebo do telefonu, kdy příznaky začaly, jak často se objevují, jaké léky dítě dostává, jaké má alergie a kdy naposledy bylo nemocné. Tyto údaje lékař potřebuje a vy je v ordinaci snadno zapomenete. Stejně tak si dopředu rozmyslete dvě až tři hlavní otázky, na které chcete odpověď – například co dělat, když se stav nezlepší, a kdy se ozvat znovu. Během vyšetření si dělejte stručné poznámky, klidně jen hesla.<br>
<br>
<br>
<br>
Důležité je také nastavit pravidla předem, ne až uprostřed hádky. Sepište s dětmi tři až čtyři věty, které platí vždy: např. „Neberu, co druhý drží v ruce", „Když se mi něco nelíbí, řeknu to slovy", „Když se nedohodneme, jdeme za dospělým." Vyvěste je na viditelné místo a odkazujte na ně klidně a bez kázání. Opakování bez emocí funguje lépe než dlouhé vysvětlování.<br>
<br>
<br>
<br>
Poslední zásadou je zvládnout cestu domů. Právě tam se často rozhoduje o tom, zda dítě bude příště spolupracovat. Nevyčítejte mu pláč ani strach, naopak pojmenujte, co zvládlo. Až se uklidní, zopakujte mu jednoduše, co lékař řekl, a co se bude dít dál. Zapište si termín další kontroly nebo čas, kdy máte zavolat. Pokud se stav zhorší nebo se objeví něco neočekávaného, nečekejte a volejte znovu – to není selhání, ale součást péče.<br>
<br>
<br>
<br>
Třetí zásadou je načasování. Ordinační hodiny mívají špičky hned po otevření a pak znovu odpoledne. Pokud to jde, objednejte se na klidnější čas nebo přijďte s předstihem, ale ne příliš brzy – čekání v plné čekárně děti vyčerpá. Vezměte s sebou pití, malou svačinu, oblíbenou hračku nebo knížku a náhradní plenu či oblečení. Nic z toho není zbytečnost, ale nástroj, jak předejít pláči z nudy nebo hladu.<br>
<br>
<br>
<br>
První zásadou je mluvit o návštěvě předem a konkrétně. Nepoužívejte fráze jako „to bude v pohodě" nebo „nic se nestane" – dítě je slyší jako prázdné uklidňování. Místo toho popište, co se bude dít: kdo ho prohlédne, že se podívá do uší nebo do krku, že to může trochu tlačit, ale ne na dlouho. U menších dětí pomůže sehrát scénu s plyšákem. U větších se vyplatí říct, že se může na cokoli zeptat, a že pokud něčemu nerozumí, má se zeptat znovu.<br>
<br>
<br>
<br>
Čtvrtou zásadou je mluvit s lékařem přímo a bez omluv. Není potřeba předesílat, že „možná otravujete". Formulujte jasně: „Pozoruji to a to už tři dny, zhoršuje se to večer." Pokud něčemu nerozumíte, řekněte to hned a požádejte o vysvětlení. Stejně tak se ptejte na praktické věci – jak podávat lék, co dělat, když ho dítě vyzvrací, kdy přestat s léčbou. Lékař ocení konkrétní dotazy víc než tiché přikyvování.
