Nejčastější chyba je spěch. Lidé se dotknou povrchu, zdá se suchý, a hned nanášejí další vrstvu. Jenže film může být suchý na dotek, ale uvnitř ještě měkký. Řešením je zkouška na malém místě: přitlačte čistý bílý hadřík nebo kousek papíru. Pokud se nic neotiskne a povrch nelepí, můžete pokračovat. U barevných nátěrů zkontrolujte i to, zda se barva nepřenáší.<br>
<br>
<br>
<br>
Co přesně hydroizolace na sádrokartonu řeší Hydroizolace vytváří souvislou nepropustnou vrstvu mezi sádrokartonovou deskou a obkladem nebo dlažbou. Nejde o to desku „natřít" a mít hotovo. Rozhoduje správné napojení na podlahu, na rohy stěn, na vpusť a na všechny prostupy – trubky, rohové ventily, uchycení baterie. Právě v těchto detailech vzniká většina netěsností. Hydroizolační stěrka se nanáší ve dvou vrstvách, do první se vkládá výztužná tkanina do rohů a spojů. Desky se předtím musí spojit a přebrousit tak, aby povrch byl rovný a pevný.<br>
<br>
<br>
<br>
Do koupelny patří sádrokarton, který je proti vlhkosti upravený už ve výrobě. Pozná se podle barvy jádra a značení na hraně desky. Běžná bílá deska nasákne vlhkost, nabobtná a časem ztratí pevnost, i když je obložená dlažbou. Impregnovaná deska mívá zelené jádro a sníženou nasákavost. Ani ta ale není samospasitelná: chrání jen do té míry, do jaké ji před vodou zakryjete. V koupelně proto vždy řešte sádrokarton a hydroizolaci jako jeden celek, ne jako dvě samostatné vrstvy.<br>
<br>
<br>
<br>
Další chybou je příliš silná vrstva. Jednotliv má vytvořit tenký, rovnoměrný film. Když ho nanesete tlustě, schne mnohem déle, může se zvrásnit nebo zůstat lepkavý. Nanášejte štětcem nebo válečkem rovnoměrně, v jedné vrstvě, a přebytek vždy setřete. Mezi jednotlivými tahy udržujte mokrou hranu, aby se nevytvořily šmouhy.<br>
<br>
<br>
<br>
Většina vad na sádrokartonových spojích nevzniká kvůli materiálu, ale kvůli spěchu a špatnému postupu. Tmel potřebuje čas a správnou konzistenci. Když se to podcení, po nabílení se každá nerovnost zvýrazní bočním světlem. Následující chyby se opakují pořád dokola a jejich oprava je zbytečně pracná.<br>
<br>
<br>
<br>
V koupelně nejde jen o přímý kontakt s vodou při sprchování. Vlhkost se do vzduchu dostává neustále – z páry, z mokrých ručníků, ze sprchové zóny. Sádrokarton tuto vlhkost pohlcuje a předává dál do konstrukce. Pokud deska není chráněná, vlhkost se dostane ke kovovému roštu, začne korodovat a pod dlažbou vznikne problém, který se navenek projeví, až když je pozdě.<br>
<br>
<br>
<br>
Sádrokarton v koupelně tedy fungovat může, ale pouze tehdy, když je vlhkost od desky spolehlivě oddělená. Hydroizolace není formalita pro kontrolu, ale technická ochrana, která drží celou skladbu pohromadě. Bez ní se dřív nebo později objeví vlhké mapy, odpadlý obklad nebo zkorodovaný rošt. S ní má koupelna z sádrokartonu stejnou životnost jako zděná konstrukce.<br>
<br>
<br>
<br>
Zelená deska sama o sobě nestačí. Vlhkost do konstrukce proniká spárami, rohy, prostupem u baterie a netěsností u vany. Rozhodující je proto souvislá hydroizolační vrstva nanesená na desky nebo na podklad pod nimi. Pokud izolaci vynecháte s tím, že deska je „voděodolná", po několika měsících se objeví mapy, odpadlá spára a zápach. Stejně důležité je větrání a to, aby voda po sprchování skutečně odtékala, ne aby zůstávala na spojích.<br>
<br>
<br>
<br>
Před obkladem nechte vše důkladně vytvrdnout a zkontrolujte, že v izolaci nejsou bubliny ani přerušení. Po dokončení zkuste sprchu, ale vodu veďte mimo spáry, ať vidíte, zda někde neprosakuje. Do koupelny se hodí i deska s vyšší tuhostí v místech, kde se o stěnu opíráte. Pokud si nejste jistí detailem, raději přidejte vrstvu izolace navíc než abyste spoléhali na „voděodolný" nápis na desce.<br>
<br>
<br>
<br>
Před obkladem je nutné nechat hydroizolaci dostatečně vytvrdnout podle pokynů výrobce. Pokud se dlažba lepí na vlhkou stěrku, spoj se poruší a izolace ztratí smysl. Stejně tak se nesmí do hydroizolace vrtat bez následného zatmelení otvoru. Každý prostup, který vznikne po dokončení, je potenciální místo vniknutí vody. Když se to podcení, oprava znamená bourání obkladu a často i části konstrukce.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je nalepení dlažby přímo na neošetřenou desku. Lepidlo sice drží, ale vlhkost jde skrz spáry do jádra a deska se rozpadá od okraje. Další chybou je utěsnění pouze vany, zatímco sprchový kout zůstane bez izolace. Někteří také překryjí hydroizolaci sádrokartonem dodatečně a přeruší tím souvislou vrstvu. Pořadí je vždy: nosná konstrukce, desky, spáry a rohy, hydroizolace, dlažba.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://i.ytimg.com/vi/CzVXn5MBBB0/hq720.jpg" alt="Máš doma málo místa? Tipy, jak zorganizovat i malý prostor!" style="max-width:400px;float:right;padding:10px 0px 10px 10px;border:0px;">Jednotliv je označení pro tenkovrstvou hmotu, která se nanáší v jedné vrstvě a vytváří souvislý film. Může jít o lazuru, mořidlo, ale i o některé druhy základních nátěrů. Právě proto, že se nanáší pouze jednou, je doba schnutí klíčová. Než začnete s dalším krokem, musí být povrch dokonale suchý. Jinak se vrchní vrstva nechytí, vzniknou mapy nebo se film sloupne.
