Prvním krokem je změřit hloubku i šířku a ujasnit si, kudy se v předsíni skutečně chodí. Zbytek je skladovací plocha. Většina botníků má hloubku 30–35 cm, což je zbytečně moc na pantofle. Police na míru o hloubce 20 cm ušetří desítky centimetrů a do úzké chodby se vejdou i dvě řady nad sebou. Pozor na dveře — pokud se otevírají dovnitř, nesmí police přesahovat jejich dráhu.<br>
<br>
<br>
<br>
Kontrolujte slepice každý den při krmení. Sledujte hřebínek, oči a dýchání – sípání, výtok z nozder nebo ospalost znamenají, že je něco špatně. Zdravá slepice má hřebínek jasně červený a hladký. Pokud se objeví bledost nebo fialové zbarvení, jde o varovný signál, že v kurníku je příliš vlhko nebo průvan. Zazimovaný kurník není ten nejteplejší, ale ten nejsušší a bez průvanu.<br>
<br>
<br>
<br>
Zeď nad hlavou postele unese víc, než se zdá. Police padesát až sedmdesát centimetrů nad matrací poslouží na knihy, brýle nebo telefon, ale musí být pevně ukotvené do zdi, ne jen do sádrokartonu. Nad postelí nikdy nepokládejte těžké předměty — stačí jedno neopatrné gesto a spadnou na spícího. Za dveřmi se vyplatí úzká police nebo věšák na výšku dveří. Další místo je nad dveřmi: horní prostor, kam se vejdou krabice s věcmi, které vytáhnete jednou za rok.<br>
<br>
<br>
<br>
Šikmý strop v dětském pokoji nevypadá jako výhoda, dokud nezačnete počítat. Většina lidí nejdřív postaví postel a pak zjistí, že se pod ní nedá stát, že se dveře skříně otevírají do prostoru, kde není místo, a že na psací stůl zbývá pruh široký sotva na židli. Chyba není v pokoji, ale v pořadí rozhodnutí. Nejdřív se měří, pak se kreslí, teprve potom se kupuje.<br>
<br>
<br>
<br>
Než cokoli koupíte, udělejte si plánek na milimetrovém papíře a zakreslete do něj šikminu jako šrafovanou plochu. Pak si stoupněte do každého rohu a zkuste si sednout, kleknout a předpažit. Co v plánu vypadá dobře, v reálu často neprojde. A ještě jedna věc: nechte dítě, ať si pár dní v prázdném pokoji hraje. Zjistíte, kam přirozeně chodí, kde si staví a kam se schovává — a to je nejlepší návod, který dostanete.<br>
<br>
<br>
<br>
Poslední věc, kterou lidé podceňují, je venkovní výběh. Slepice potřebují i v zimě čerstvý vzduch a pohyb, ale nesmí stát na promrzlé nebo zledovatělé zemi. Do výběhu proto nasypejte vrstvu slámy nebo pilin, kterou každý týden obnovte. Pokud venku leží sníh, vyšlapejte slepicím cestičky, aby se dostaly k napáječce a krmítku, aniž by si promočily peří. Mokré peří v mrazu je nejrychlejší cesta k nachlazení a k zánětu vejcovodu.<br>
<br>
<br>
<br>
Úložný prostor se nedělá jen do skříní. Pod šikminou vzniká klín, který je ideální pro zásuvky na kolečkách, hluboké boxy nebo police na knihy a hračky. Police ale nikdy nenasazujte do míst, kde by do nich dítě mlátilo hlavou při hraní. Praktické je nechat spodních 30 cm volných a teprve nad nimi začít s policemi. Dveře skříně pod šikminou volte posuvné, ne otočné — ušetříte půl metru, který jinak zůstane mrtvý.<br>
<br>
<br>
<br>
Hrany rozhodují, ne plocha Sklo praská nejčastěji od hrany. Každou hranu proto obalte měkkým materiálem do tvaru U a teprve pak řešte zbytek. Na hrany se hodí pěnový profil, silnější mikropěna nebo složená bublinková folie. Na velké plochy stačí tenčí vrstva, důležité je, aby nic netlačilo přímo na sklo. Fólii veďte přes rohy do trojúhelníku a přelepte páskou, která drží, ale nejde přes hranu skla – lepicí páska na samotné hraně se při otřesech odlepí a ochrana se rozpadne.<br>
<br>
<br>
<br>
Opravy a údržba prodlužují život víc než jakékoli praní. Uvolněný knoflík přišijte hned, jak si ho všimnete – jinak ho ztratíte a shánět stejný je otrava. Žmolky odstraňujte strojkem nebo holicím strojkem, ne taháním rukou. Malé dírky sešijte ještě před dalším nošením. A oblečení skladujte čisté a suché, nejlépe složené, protože ramínka u pletenin vytahují ramena.<br>
<br>
<br>
<br>
Desky nikdy neukládejte na sebe bez prokladu. Mezi jednotlivé kusy dejte pěnovou desku, karton nebo silnou netkanou textilii, a to po celé ploše, ne jen na krajích. Sklo položené přímo na sklo se při sebemenším pohybu poškodí a mikroskopické škrábance se po sestavení projeví jako mléčné stopy. Nepřehánějte to ani s vrstvami – příliš silný obal znemožní sklo zkontrolovat a zbytečně zvětší rozměry, takže se nevejde do připraveného prostoru.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyby: obalení jen plochy bez ochrany hran, pásky přelepené přímo přes sklo, sklo položené na kovové části a nedostatečné zajištění proti posunu. Po příjezdu obal sundávejte pomalu, na měkké podložce, a díly před sestavením prohlédněte proti světlu. Prasklinu u hrany často odhalí až boční pohled, ne pohled zepředu.<br>
<br>
<br>
<br>
Skleněný nábytek snese hodně, ale ne náraz hranou o hranu při převozu. Rozhodující není, kolik obalového materiálu spotřebujete, ale jestli je sklo oddělené, zpevněné a zajištěné proti posunu. Ještě před prvním kusem pásky si připravte pracovní plochu – deku na zemi nebo velký stůl, kam se vejde celá deska. Na tvrdé podlaze hrozí, že sklo při pokládání praskne o nečistoty nebo o vlastní hranu. Všechny díly nejdřív očistěte vlhkým hadrem a nechte uschnout; prach pod fólií působí jako brusivo a při otřesech se do skla otiskne.
