<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Parozábrana v koupelně nefunguje jako izolace proti vodě. Jejím úkolem je zabránit tomu, aby vodní pára z teplého a vlhkého vzduchu pronikla do konstrukce a tam zkondenzovala. U sádrokartonu je to kritické, protože sádra i papír na povrchu vlhkost přijímají a při dlouhodobém působení měknou, bobtnají a ztrácejí pevnost. Když se parozábrana udělá špatně, problém se neprojeví hned, ale až po měsících – plísní na protilehlé straně konstrukce nebo rozpadlým rohem desky.<br>
<br>
<br>
<br>
Většina vad na sádrokartonových spojích nevzniká kvůli materiálu, ale kvůli spěchu a špatnému postupu. Tmel potřebuje čas a správnou konzistenci. Když se to podcení, po nabílení se každá nerovnost zvýrazní bočním světlem. Následující chyby se opakují pořád dokola a jejich oprava je zbytečně pracná.<br>
<br>
<br>
<br>
Montáž končí tmelením. Spáry se vyplní tmelem a vloží se výztužná páska, u požárních příček se používají spárovací hmoty s deklarovanou požární odolností. Rohy, kouty a napojení na jiné konstrukce se přetmelí pružným tmelem. Před předáním je vhodné si vyžádat protokol o provedení a ověřit, že použitá skladba odpovídá projektové dokumentaci. Fotografie skrytých vrstev před zaklopením druhé strany ušetří mnoho vysvětlování při kontrole.<br>
<br>
<br>
<br>
Podhled v rodinném domě řeší většinou dva problémy: potřebu skrýt rozvody a zároveň získat rovný strop bez nutnosti bourat a omítat. Nejčastěji se montuje v místnostech, kde vedou elektrické kabely, voda, odpady nebo vzduchotechnika. Pokud plánujete rekonstrukci, rozhodně ho navrhněte ještě před rozvodem instalací. Dodatečné vedení trubek nad hotový podhled znamená vše demontovat a začít znovu.<br>
<br>
<br>
<br>
Malování sádrokartonu vypadá jako jednoduchá práce, dokud se na stěně neobjeví první odlesk. Právě boční světlo ukáže každou vlnku, šroub a spáru. Rozdíl mezi amatérským a profesionálním výsledkem není v barvě, ale v přípravě povrchu. Sádrokarton je savý, papírový a citlivý na vlhkost, takže potřebuje jiný přístup než omítka.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejdřív zkontrolujte všechny spoje a hlavy šroubů. Šrouby musí být mírně pod povrchem, ale papír nesmí být protržený. Spáry vyplňte tmelem a do něj vložte výztužnou pásku. Na rovné spoje stačí papírová páska, do rohů a na vnitřní hrany použijte pásku s kovovým středem. Tmel nanášejte v tenkých vrstvách, každou nechte úplně vytvrdnout a přebruste. Silná vrstva tmelu se při schnutí stáhne a vznikne viditelný val.<br>
<br>
<br>
<br>
Zaoblené rohy na rovné stěně vypadají čistě jen do chvíle, kdy mezi rovnou plochou a obloukem vznikne ostrá hrana. Tomuto přechodu se říká schod a pozná se tak, že po přejetí dlaní nebo hranou pravítka ucítíte skok. Nejčastěji vzniká proto, že se oblouk lepí nebo tmelený povrch brousí v jedné rovině s rovnou stěnou, místo aby plynule navazoval.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 800;">Nejčastější chyby</span> vznikají ve spěchu. Lidé brousí tmel příliš brzy, malují přes prach nebo používají univerzální tmel na velké spáry. Další chybou je ignorování rohů a hran, kde barva ráda vytváří silnější vrstvu a po zaschnutí praská. Rohy proto vždy přetřete menším válečkem nebo štětcem a sjednoťte je s plochou. Pokud je místnost vlhká, použijte barvu i tmel určené pro vlhké prostředí, jinak začne povrch bobtnat.<br>
<br>
<br>
<br>
Penetrace a barva rozhodují o finálním dojmu Po vybroušení povrch důkladně odprašte. Prach z tmelu je jemný a barva se na něm špatně chytá. Následuje penetrace určená pro sádrokarton. Bez ní barva vsákne nerovnoměrně, obzvlášť přes přechody tmelu a papíru. Penetraci naneste válečkem ve dvou tenkých vrstvách a nechte proschnout. Pokud přecházíte ze světlé na tmavou barvu, použijte nejdřív bílý základní nátěr.<br>
<br>
<br>
<br>
Poslední kontrolu dělejte za denního světla a z boku. Vezměte si lampu nebo baterku a prosvěťte stěnu pod úhlem. Všechny nerovnosti, které uvidíte, uvidí i malíř po vás. Menší vady přebruste jemným brusným papírem, znovu penetrujte a přetřete. Trpělivost při přípravě zabere většinu času, ale právě ona rozhoduje o tom, zda bude sádrokarton vypadat jako hladká deska, nebo jako opravená zeď.<br>
<br>
<br>
<br>
Barvu nanášejte ve dvou až třech slabších vrstvách, ne v jedné silné. Silná vrstva steče, vytvoří mapy a špatně schne. Váleček s krátkým vlasem je pro hladký sádrokarton vhodnější než dlouhosrstý, který zanechává texturu. Mezi vrstvami dodržte doporučenou dobu schnutí. Nikdy se nepokoušejte druhou vrstvu nanést na lepivý povrch, jinak váleček strhne spodní barvu.
