Láhve z plastu jsou lehké a nerozbitné, skleněné lépe drží teplotu a snáze se myjí, ale jsou těžší a při upuštění se rozbijí. U plastových lahví sledujte, zda jsou určené pro opakované použití a zda je lze sterilizovat. Savičky se vyrábějí ze silikonu a z latexu. Silikon je průhledný, bez zápachu a vydrží déle, latex je měkčí a některé děti ho lépe přijmou, ale rychleji se opotřebí a může zapáchat. Tvar savičky – kulatý, nebo asymetrický – není zásadní, důležitější je velikost a to, zda dítěti sedí v ústech tak, aby mělo rty obemknuté po celém obvodu.<br>
<br>
<br>
<br>
Do plánování zapojte i děti. Školák zvládne připravit si oblečení nebo umýt nádobí. Menší dítě zase může uklidit hračky, pokud mu to ukážete a budete to dělat společně. Nejde o to, abyste z dětí udělali uklízeče, ale abyste je naučili, že domácnost není hotel. Zároveň tím získáte deset až dvacet minut denně, které jinak strávíte běháním kolem nich. A děti si osvojí návyky, které jim zůstanou.<br>
<br>
<br>
<br>
Co funguje v praxi a co situaci zhoršuje Mluvte krátce a konkrétně. Místo „ukliď si to" řekněte „dej kostky do krabice". Dejte dítěti na výběr ze dvou možností: „Chceš si vzít červené tričko, nebo modré?" Tím získává pocit kontroly a vzdor často zmizí. Naopak vyhněte se dlouhým vysvětlováním, výhrůžkám a ironii. Těm batole nerozumí a jen je zmatou.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejprve se podívejte dítěti do krku při dobrém světle. U virové infekce bývá hrdlo zarudlé rovnoměrně, často spolu s rýmou, kašlem a chrapotem. Pro angínu je typický jiný obrázek: mandle jsou výrazně zvětšené, na povrchu sedí bílé nebo nažloutlé čepy či souvislý povlak a okolní sliznice je ostře ohraničeně červená. Dítě přitom odmítá polykat, sliny někdy vytékají z úst a hlas zní zastřeně. Tyto změny samy o sobě nestačí k jisté diagnóze, ale jsou silným signálem, že jde o něco víc než obyčejné nachlazení.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">V ordinaci mluvte s dítětem</span> <span style="font-weight: 600;">přímo, ne přes něj</span>. Vysvětlete lékaři, co dítě už ví, a nechte ho, ať samo odpoví na jednoduché otázky. Dítě tak získá pocit, že není jen objektem vyšetření. Pokud je potřeba nějaký zákrok, jako je odběr krve, držte ho pevně, ale citlivě. Nechte ho sedět na klíně, pokud to jde. Dítě se cítí bezpečněji, když cítí blízkost rodiče.<br>
<br>
<br>
<br>
Zásuvky a skříňky v dosahu zajistěte mechanicky. Nejde jen o chemii pod dřezem – nebezpečím je i příbor, ostré nože, sáčky a igelitové tašky. U zásuvek používejte záslepky, které dítě nevytáhne silou, u skříněk západky, které se otevírají stisknutím dvou míst současně. Pozor na nábytek, který se dá převrhnout: komody, poličky a televizní skříňky ukotvěte ke zdi vruty nebo úhelníky. Dítě se na otevřenou zásuvku postaví a nábytek půjde k zemi.<br>
<br>
<br>
<br>
Prvním krokem je zastavit vlastní emoce. Když dítě řve v obchodě, nejde o to, co si myslí ostatní. Zhluboka se nadechněte a snižte hlas. Čím tišeji mluvíte, tím větší šanci máte, že vás dítě začne poslouchat. Křik na křik situaci jen prodlužuje. Pokud cítíte, že explodujete, odejděte na chvíli do vedlejší místnosti – samozřejmě jen pokud je dítě v bezpečí.<br>
<br>
<br>
<br>
Batole křičí, válí se po podlaze, hází hračkami. Rodiče často reagují buď přehnaně přísně, nebo naopak ustoupí. Ani jedno dlouhodobě nefunguje. Vzdor není boj o moc, ale vývojová fáze, kdy dítě zjišťuje, že je samostatná bytost. Čím klidněji dospělý zareaguje, tím dřív afekt odezní.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je ustoupit po prvním křiku. Dítě se rychle naučí, že řevem dosáhne svého. Pokud jste něco zakázali, držte to. Klidně řekněte: „Vím, že tě to zlobí, ale na zmrzlinu teď nejdeme." Uznat pocit neznamená změnit rozhodnutí. Další častou chybou je trestat vzdor jako zlobení. Dítě nezkouší vaši trpělivost, testuje hranice světa.<br>
<br>
<br>
<br>
Předcházejte výbuchům tam, kde to jde. Unavené nebo hladové batole vzdoruje častěji. Naplánujte nákupy po spánku, ne před ním. Přechody ohlaste předem: „Za pět minut půjdeme z pískoviště." Dejte mu úkol: „Pomůžeš mi nést tašku?" Zapojení snižuje potřebu vzdorovat. Pokud už afekt propukne, zůstaňte nablízku, ale nenuťte dítě do objetí. Počkejte, až se uklidní, a pak mluvte o tom, co se stalo.<br>
<br>
<br>
<br>
Po zvládnuté situaci se vraťte k rutině. Děti potřebují předvídatelnost – stejný čas jídla, koupání, spánku. Když je den chaotický, vzdor se stupňuje. A hlavně: neberte si to osobně. Batole se nebouří proti vám, ale proti tomu, že ještě nemá všechno pod kontrolou. Klidný dospělý je pro něj kotva, i když to v tu chvíli vypadá opačně.
