Vlastní obklad dělá většina lidí na závěr a právě tady vznikají chyby. Desky se šroubují tak, aby hlava šroubu neprotrhla karton, ale zároveň držela. Spoje se nedělají naostro, ale s mezerou asi tři milimetry, do které se vtlačí tmel a vloží výztužná páska. Rohy a napojení na zeď se řeší spárovacími profily. Desky se nesmí dotýkat podlahy ani stropu, nechává se malá dilatační mezera. Kdo spoje jen zamázne bez pásky, bude mít za rok praskliny.<br>
<br>
<br>
<br>
Rošt a vata musí spolupracovat Druhé pravidlo: vata se nesmí dotýkat přímo obou desek najednou, pokud jde o akustickou příčku. Sloupky roštu vytvářejí předěl a vata se vkládá mezi ně tak, aby vyplnila dutinu, ale nepřekážela při montáži desek. U kovového roštu se vata řeže o 1–2 cm širší, aby se sama držela mezi profily. U dřevěného roštu se nesmí vata přitlačit na sloupek silou, jinak ztratí pružnost. Třetí pravidlo je o mezerách: každá štěrbina, kterou vata nevyplní, přenáší zvuk i vzduch. Vznikají typicky u podlahy, u stropu a kolem elektroinstalace.<br>
<br>
<br>
<br>
Na tmelení se hodí sádrokartonářský tmel v prášku i hotový ve kbelíku. Nepoužívejte univerzální akrylátový tmel ze stavebnin — po vytvrdnutí je měkký a při dalším malování se díra znovu objeví. Spáry přelepte sklotextilní páskou a přetáhněte tenkou vrstvou tmelu. Pásku nikdy nelepte na mokrý tmel silnou vrstvou, vzniknou bulky, které se brousí jen obtížně.<br>
<br>
<br>
<br>
Minerální vata v sádrokartonové příčce není volitelný doplněk. Rozhoduje o tom, jak bude příčka tlumit hluk mezi místnostmi, jak se bude chovat při požáru a jestli se v konstrukci neusadí vlhkost. Špatně provedená izolace se pozná až po dokončení a obývání – zvuk prochází, desky duní a rekonstrukce znamená vše vybourat. Následujících pět zásad platí pro příčky s kovovým i dřevěným roštem.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Posledním krokem je tmelení</span> spojů a přechodů. Spoje u trubek nikdy netmelte napevno přes celou šířku, ale nechte je mírně pružné. Pokud použijete běžný tmel bez výztužné pásky, téměř jistě se po čase objeví prasklina přesně v místě, kde trubka prochází. Páska musí být přeložená přes spoj a do rohu. Až bude vše suché, zkontrolujte, že žádná deska nedrží jen na dvou šroubech a že revizní dvířka jdou otevřít. Právě tady se ukáže, jestli jste si práci ulehčili, nebo přidělali problém na příštích deset let.<br>
<br>
<br>
<br>
Samostatnou kapitolou je zavěšování těžkých předmětů. Do běžné příčky o tloušťce kolem deseti centimetrů se nedá bez přípravy pověsit bojler nebo velká skříň. Řešením je vložit do konstrukce výztužný prvek ještě před obložením, nebo použít speciální kotvy, které se rozepřou za deskou. Pokud se na to zapomene, jediné, co zbývá, je otevřít stěnu a přidat nosnou vložku dodatečně.<br>
<br>
<br>
<br>
Druhá častá otázka se týká izolace. Sádrokarton sám o sobě neizoluje ani zvukově, ani tepelně. Do dutiny se proto vkládá minerální vlna, a to tak, aby vyplnila celou tloušťku profilu, ale nebyla stlačená. Zároveň platí, že čím větší je hmotnost desek, tím lepší je zvukový útlum. Dvě tenké desky na sobě nedají stejný výsledek jako jedna silnější, i když je celková tloušťka stejná. U koupelen a kuchyní se navíc řeší vlhkost – běžná deska tam nepatří, používá se impregnovaná varianta a spáry se přetěsňují.<br>
<br>
<br>
<br>
Poslední okruh dotazů se týká povrchové úpravy. Spáry se nejprve vyplní tmelem a přelepí výztužnou páskou, teprve potom se přetmelí do ztracena. Před malováním je nutné nechat vše dokonale proschnout, jinak se barva časem odloupne. U rohů a napojení na jiné konstrukce se používá pružný tmel, protože tuhý materiál tam vždy popraská. Pokud se dodrží tyto zásady, příčka vydrží bez viditelných vad řadu let.<br>
<br>
<br>
<br>
První pravidlo se týká tloušťky a objemové hmotnosti. Vata musí vyplnit celou dutinu mezi deskami, ale nesmí být stlačená. Pro příčku 100 mm použij vatu o tloušťce 100 mm, ne 120 mm namačkanou na sílu. Pro zvukový útlum je vhodnější vyšší objemová hmotnost, pro tepelný komfort stačí běžná měkká varianta. Do příček se nikdy necpou zbytky, které zbyly z podkroví.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak vyřešit rohy a napojení na stávající zeď Nejčastější chyba je, že se desky dotýkají trubky nebo že se rošt dotýká zdiva bez dilatace. U stoupaček, které procházejí stropem, nechte v desce otvor o dva až tři milimetry větší, než je průměr trubky. Mezeru vyplňte akustickým tmelem, ne klasickou montážní pěnou, která se roztahuje a tlačí na desky. Rohy řešte spíš dvěma deskami sešroubovanými do rohu než jednou lomenou, protože lom se časem roztrhne. Pokud jde o rozvod vody, vždy instalujte revizní dvířka – stačí menší, ale musí být přístupná bez demontáže obkladu.
