Druhý krok je vrchol klenby. Gotická klenba není kruhová, ale špičatá. Vrchol tvoří dvě kružnice, které se protínají. Čím vyšší a užší vrchol, tím pozdější gotika. U rané gotiky bývá vrchol nižší a širší, u pozdní je ostrý jako hrot. Pokud je klenba plochá nebo půlkruhová, gotika to není. Tady dělá většina lidí chybu: vidí žebra a myslí si, že jde o gotiku, ale půlkruhový vrchol je románský.<br>
<br>
<br>
<br>
Pověst vypráví, že Faust byl učenec, který se nechal zaměstnat na dvoře Rudolfa II. Císař tehdy podporoval alchymisty a astrology, takže by to nebylo nic divného. Faust se ale prý nezabýval jen vědou. Měl vyvolávat duchy, léčit lidi a nakonec být odnesen čertem. Právě v tom spočívá jádro místní legendy: ďábel si pro něj přišel skrz strop. Dům měl údajně otvor, který se nikdy nepodařilo pořádně opravit, a každý, kdo v něm bydlel, měl špatný konec.<br>
<br>
<br>
<br>
Prvním krokem je objednat průzkum ještě před koupi pozemku nebo před zahájením projektových prací. Stačí dva až tři vrty v místech budoucích základů. Výsledkem je protokol s popisem vrstev a doporučením základové spáry. Pokud se průzkum odflákne, hrozí sedání stavby, praskliny v nosných zdech a dodatečné injektáže, které stojí násobky ceny původního vrtu. Typickou chybou je spoléhat na sousedovu zkušenost – pozemky vedle sebe mohou mít zcela odlišné podloží.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud vás oba příběhy zajímají, nechoďte na ně jako na dvě oddělené atrakce. Lepší je naplánovat si procházku po Starém Městě a přidat i další místa, která s pověstmi souvisí. Vyhněte se ale dvěma typickým omylům. Za prvé, nečekejte, že v Faustově domě uvidíte muzeum nebo expozici. Za druhé, neberte ďáblovu bibli jako pražskou knihu — je to středověký rukopis, který Prahou jen prošel. Kdo to ví předem, nemusí být zklamaný.<br>
<br>
<br>
<br>
Při hledání bydlení nebo kanceláře na Vinohradech řešte dvě věci: hluk a parkování. Ulice blízko hlavních tahů jsou živé ve dne i v noci, zatímco vnitrobloky bývají klidné. Parkování je zde dlouhodobě napjaté, takže pokud počítáte s autem, ověřte si podmínky ještě před podpisem smlouvy. Častou chybou je také podcenit orientaci vůči centru – některé adresy vypadají blízko, ale kvůli kopci a jednosměrkám je cesta delší, než se zdá.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je fotografovat s bleskem a přitom si nevšimnout samotné architektury. Blesk navíc v úzkých prostorech vytváří odlesky a výsledek je nepoužitelný. Lepší je delší expozice s oporou nebo stativ, pokud to pravidla objektu dovolují. Další častá chyba je chodit příliš rychle. Gotický prostor funguje jinak než barokní – světlo se v něm mění během dne a mění i dojem z celku. Vyhraďte si alespoň hodinu, ne patnáct minut.<br>
<br>
<br>
<br>
Vinohrady dnes působí jako elegantní městská čtvrť s širokými bulváry, kavárnami a nájemními domy. Málokdo si při procházce uvědomí, že ještě před dvěma sty lety šlo o krajinu vinic, zahrad a usedlostí. Právě proto se vyplatí znát několik souvislostí, které vám pomohou čtvrť nejen obdivovat, ale i prakticky využívat – od orientace v ulicích až po to, jak se vyhnout turistickým pastem.<br>
<br>
<br>
<br>
Co si z domu odnést, když ho navštívíte Dům stojí na rohu a běžně se do něj nedostanete — slouží jako kanceláře a ordinace. Prohlédnout si ho tedy můžete jen zvenčí. To ale neznamená, že by návštěva byla zbytečná. Věnujte pozornost fasádě a portálu. U vchodu je pamětní deska a také soška Fausta, která připomíná, že místo je spojené s pověstí. Největší chybou je přijít sem v poledne a čekat, že uvidíte interiér. Další častou chybou je fotografovat dům jako celek z protějšího chodníku, aniž byste si všimli detailů — třeba reliéfu nebo nápisu. Lepší je projít se kolem dokola a zastavit se u nároží.<br>
<br>
<br>
<br>
Vinohrady nejsou muzeum. Proměňují se dál a jejich hodnota spočívá v kombinaci staré struktury a nového života. Kdo přijde s očekáváním, že najde jen historické vinice, bude zklamaný. Kdo naopak pochopí, že jde o vrstvený prostor, získá čtvrť, která funguje pro každodenní život – stačí se ptát, kudy chodili lidé dřív, než přišly domy.<br>
<br>
<br>
<br>
Kudy chodit a čeho si všímat Vydejte se po obvodu areálu. Hledejte místa, odkud je vidět na fasádu z různých úhlů — od severu bývá chladnější a vlhčí, proto se na ní objevují jiné druhy kamenů a omítek. Všímejte si oken: jejich tvar, velikost a rozmístění prozradí, které části jsou původní a které byly přistavěny později. Na zdech hledejte stopy po zazděných otvorech, starých vratech nebo erbech. Právě tyto detaily ukazují, jak se budova v průběhu staletí měnila.<br>
<br>
<br>
<br>
Název Vinohrady není náhodný. Ve středověku se na svazích mezi dnešními ulicemi pěstovalo víno a vznikaly zde vinice patřící královským i měšťanským rodinám. Teprve v 19. století se z vinic stala stavební parcela a začala vznikat pravidelná čtvrť. Pokud chcete pochopit její logiku, všímejte si dvou věcí: výškového rozdílu mezi horní a dolní částí a směru ulic, které kopírují bývalé cesty mezi vinicemi. Kdo to ví, snadněji se vyhne zbytečnému bloudění.
