Zabrat tedy není otázka silné vůle, ale načasování a přípravy. Když si budete hlídat energii, jasný cíl a klidný blok času, uspějete i napoprvé. A když ne, aspoň budete vědět proč — a to je polovina dalšího úspěchu.

Po skončení nenechávejte štětce zaschnout. Opláchněte je ihned ve vodě a otřete hadříkem, jinak ztvrdnou a při dalším použití odpadávají štětiny. Kelímky vylijte do dřezu, ne do záchodu – hustá barva může ucpat odpad. Papíry s hotovými obrázky sušte na rovném povrchu, ne na topení, kde se zkroutí. Když je vše hotové, složte igelit, otřete stůl vlhkou houbou a nechte prostor uschnout. Příště stačí jen rozložit krytí a můžete začít znovu. Podplácení typu „když sníš brokolici, dostaneš čokoládu" funguje krátkodobě, ale dlouhodobě ničí vztah k jídlu. Dítě se naučí jíst zeleninu jen za odměnu a sladké se stane cílem. Místo toho zapojte dítě do přípravy. Dvouleté dítě může mýt zeleninu, tříleté míchat těsto, pětileté krájet banán tupým nožem. Když se dítě podílí na vaření, jí ochotněji, protože jídlo zná. Nechte ho také vybrat, co se bude vařit – nabídněte dvě možnosti, ne neomezený výběr. Hry, které staví na hledání pravidel Velmi cenné jsou hry, kde dítě objevuje skryté pravidlo. Patří sem hádanky typu „myslím si číslo", posloupnosti čísel nebo obrázků, kde má dítě určit, co následuje. Dobře poslouží i jednoduché logické hry s kartami, kde se hledá čtveřice podle barvy a tvaru. U těchto aktivit platí: čím méně nápovědy, tím lépe. Dospělý má být trpělivý a nechat dítě chybovat. Chyba je totiž nejlepší učitel, pokud po ní následuje otázka „proč to nevyšlo?". Když se stavba hroutí, učení teprve začín Zabrat tedy není otázka silné vůle, ale načasování a přípravy. Když si budete hlídat energii, jasný cíl a klidný blok času, uspějete i napoprvé. A když ne, aspoň budete vědět proč — a to je polovina dalšího úspěchu. Začněte tím, že učivo rozdělíte na malé kousky. Místo celé abecedy berte tři písmena. Místo počítání do dvaceti jen do pěti. Dítě tak zažije úspěch a chce pokračovat. Dobré je střídat činnosti po pěti až deseti minutách: chvilku psaní, chvilku pohyb, chvilku mluvení. Když vidíte, že pozornost padá, nechte úkol nedokončený a vraťte se k němu později. Nedokončený úkol je lepší než slzy. Logické myšlení se nevyvíjí samo od sebe. Dítě potřebuje podněty, které ho nutí přemýšlet o tom, co dělá, a ne jen mechanicky opakovat naučený postup. Hra je pro tento účel ideální, protože v ní dítě jedná dobrovolně a s chutí. Rozhodující ale není samotná hra, nýbrž to, jak ji dospělý uvede a co po dítěti chce. Začněte u her, které mají jasná pravidla a zároveň nutí k rozhodování. Šachy, dáma nebo piškvorky fungují dobře už od předškolního věku, pokud se pravidla zjednoduší. U šachů stačí nejprve jen pohyb pěšců a koní, u dámy menší pole. Důležité je nechat dítě hrát samo a nesrážet ho poznámkami typu „to nemá cenu". Lepší je ptát se: „Co se stane, když tam půjdeš?" Tím se dítě učí předvídat důsledky, což je základ logiky. Nakonec pamatujte, že každé dítě má jiné tempo. Někdo zvládne složitější hru dříve, jiný potřebuje více času. Není to závod. Důležité je udržet radost ze hry a nabízet přiměřeně těžké výzvy. Když dítěti něco nejde, uberte na obtížnosti, ne na pozornosti. Právě v rovnováze mezi výzvou a zvládnutím se logické myšlení rozvíjí nejrychleji. Oblečení řešte předem, ne až podle skvrn. Staré tričko přes oblečení funguje lépe než zástěra na suchý zip, která se u krku povolí. Rukávy zastrčte nebo stáhněte gumičkou. Dlouhé vlasy svažte dozadu, jinak se do nich dostane barva při sklánění nad papírem. Na ruce se hodí vlhčené ubrousky v dosahu, ale pozor – některé barvy se jimi jen rozmazávají. Na temperu je lepší hadřík navlhčený vlažnou vodou a trochou mýdla. Malování s dětmi nemusí znamenat hodiny drhnutí stolu a koberce. Rozhoduje příprava, ne umělecký talent. Než dítě dostane do ruky štětec, je potřeba vyřešit tři věci: co leží pod prací, co má na sobě a co je po ruce na utírání. Bez toho se každá barva dřív nebo později ocitne tam, kam nepatří. Typická chyba je nechat dítě pracovat s celou sadou barev najednou. Čím víc kelímků na stole, tím větší šance na převrhnutí a tím delší úklid. Dejte na stůl jen tři až čtyři barvy a zbytek mějte stranou. Stejně tak štětce: jeden na světlé a jeden na tmavé barvy stačí. Pokud dítě míchá barvy dohromady ve sklenici s vodou, voda během chvíle ztmavne a všechny odstíny jsou šedé. Připravte dvě nádoby s vodou – jednu na oplachování a druhou čistou na ředění. Základem je krytí pracovní plochy. Osvědčuje se silnější igelitový ubrus nebo vyřazený plastový ubrus z jídelny, který se po skončení jen otře. Novinový papír propouští vlhkou barvu a text se obtiskne na stůl, takže samotné noviny nestačí. Pod igelit dejte ještě vrstvu novin jako savou pojistku. Přelepte hrany malířskou páskou, aby krytí neklouzalo, když dítě tlačí loktem. Na zemi pod židlí položte starý ručník nebo karton – nejvíc kapek vzniká při vstávání a otáčení.

Войдите, чтобы оставлять комментарии