<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:400px;float:right;padding:10px 0px 10px 10px;border:0px;">Kdo se vydá po stopách zrušené trati, měl by vědět, že většina kolejnic byla vytrhána a povrch zalit asfaltem. Přesto existují místa, kde se dochovaly fragmenty. Nejznámější je krátký úsek v ulici U Letenského tunelu, kde je dodnes patrný původní oblouk kolejí. Pozor ale na to, že některé informační tabule v okolí uvádějí nepřesné datum zrušení. Správně je to 1. července 1960, kdy byla linka č. 23 oficiálně zrušena a nahrazena autobusy.<br>
<br>
<br>
<br>
Třetí věc je patka žeber. V gotice žebro nenasedá na stěnu přímo, ale přes konzolu, která má rostlinný nebo figurální motiv. Konzola bývá ve výšce, kam člověk nedosáhne, takže si vezměte dalekohled nebo si stoupněte dál. Pokud žebro vychází ze stěny bez konzoly, může jít o pseudogotiku z 19. století. Ta napodobuje tvar, ale detaily jsou schematické a často chybí právě plastická konzola.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud se chcete po stopách pověsti vydat, naplánujte návštěvu na dobu, kdy ulice není přeplněná. Nejlepší je brzké ráno nebo naopak doba po zavření obchodů, kdy se provoz zklidní a je slyšet vlastní kroky. Projděte ulici dvakrát – jednou po levé straně, jednou po pravé. Právě rozdíl mezi tím, co vidíte z jednoho a z druhého směru, je jádrem celého zážitku. Všímejte si hlavně horních oken a průchodů do dvorů, kde se světlo láme jinak než v přízemí.<br>
<br>
<br>
<br>
Rozdíl mezi otiskem v terénu a na předmětu Stopa v terénu (bláto, prach, sníh) se hledá podle kontextu – v místech, kde se mění podklad, kde se mění výška terénu, u dveří, pod okny, na přechodech mezi tvrdým a měkkým povrchem. Naopak otisk na předmětu (sklo, lak, plast) se hledá na místech, kterých se člověk musel dotknout, aby se dostal dál: klika, rám, hrana stolu, madlo. Rozdíl je v tom, že v terénu hledáte celek, zatímco na předmětu hledáte detail. Záměna těchto dvou přístupů vede k tomu, že se přehlédne buď kontext, nebo samotný otisk.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je hledat usedlost podle samotné budovy. Ta je dávno pryč. Mnohem lepší je sledovat vodu. Usedlosti stávaly u pramene nebo studny, protože bez vody se hospodářství neobešlo. Když najdete v lese kamennou studnu, obezděnou jámu nebo jen vlhké místo s kamenným věncem, prohlédněte okolí. Do sta metrů obvykle narazíte na schody nebo zbytek cesty. Další chybou je spoléhat na to, že cesta vede po vrstevnici. Staré cesty často stoupaly přímo, protože koně a povozy potřebovaly nejkratší spojení.<br>
<br>
<br>
<br>
Opěrné zdi jsou dalším nástrojem. V Praze mají často podobu kamenných zdí, které zároveň vymezují pozemek a drží svah. Při jejich obnově se vyplatí nechat původní kámen, pokud drží, a doplnit ho drenáží za zdí. Moderní betonové zdi bez odvodnění jsou sice rychlé, ale voda za nimi tlačí a po pár sezónách je posune. Stará pražská zeď má vždycky vzadu štěrk a drenážní trubku, i když to na pohled není vidět.<br>
<br>
<br>
<br>
Na místě činu se stopy ran hledají nejdřív vizuálně, a to ze dvou úhlů: v rovině povrchu a šikmo proti světlu. Šikmé světlo odhalí stopy, které jsou jinak neviditelné – například otisky na hladkých plochách. Používejte boční svícení z různých stran, ne jen jedno. Typická chyba je přiblížit se přímo po linii, kde pachatel pravděpodobně šel; tím se stopy zničí dřív, než je stihnete zdokumentovat. Vždy postupujte od okraje k centru a měňte úhel pohledu.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte u schodů. Kamenné stupně v lese, které nikam nevedou, jsou nejspolehlivější indicií. Hledejte je v místech, kde se terén láme do svahu. Staré schody totiž vedly od studny nebo ze dvora k hospodářským budovám. Typicky jde o tři až pět stupňů vsazených do svahu, často zarostlých mechem. Pokud najdete schod, prohlédněte si okolí do deseti metrů. Hledejte kamenné základy, zídky nebo prohlubně v zemi. Právě tam stávala usedlost.<br>
<br>
<br>
<br>
Pozor na mladé lesní cesty a svážnice. Ty vznikly v posledních desetiletích a nemají s historií nic společného. Rozdíl je v povrchu. Stará cesta má pevný, udusaný podklad a po stranách kameny. Nová svážnice je široká, bez kamenů a často vede po hraně porostu. Když si nejste jistí, projděte cestu oběma směry a hledejte místa, kde se napojuje na jiné staré cesty. Zaniklé usedlosti totiž nebyly izolované. Byly součástí sítě, která se dodnes dá vystopovat.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak číst staré cesty v terénu Staré cesty nejsou dnešní lesní cesty. Poznáte je podle toho, že se zařezávají do svahu. Mají podobu mělkého zářezu, který se táhne stovky metrů a jehož okraje jsou vyšší než střed. Často jsou lemované kamennými valy nebo kameny vyházenými na stranu. Dalším znakem je šířka. Úvozové cesty měří dva až tři metry, protože po nich jezdily povozy. Když narazíte na cestu, která se náhle stáčí k okraji svahu a končí, hledejte pokračování pod listím. Cesty se totiž nepřerušily, jen se na nich přestalo jezdit.
