Legenda vypráví, že v domě žil doktor Faust, který uzavřel smlouvu s ďáblem. Ďábel si ho měl odnést střechou, a proto je prý střecha dodnes poškozená a nikdy se nedá plně opravit. Podle pověsti se v domě objevují podivné zvuky a světla, zejména v noci. Pokud se chcete vyhnout davům turistů, nechoďte sem v poledne. Mnozí návštěvníci dělají chybu, že si dům spletou s nedalekým Novoměstským pivovarem nebo že čekají vstup do interiéru – dům je soukromý a běžně přístupný není.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejprve se naučte rozeznávat, které dvory jsou veřejně přístupné a které ne. Mnoho domů má průjezd otevřený jen do určité hodiny, jindy je uzamčen. Nikdy neprocházejte branou, pokud na ní není zřetelně uvedeno, že jde o průchod. S ohledem na soukromí obyvatel platí, že fotografovat se má jen to, co je vidět z volně přístupného prostoru. Typickou chybou je vstupovat do dvora, kde se suší prádlo nebo kde si hrají děti – to není muzeum, ale domov.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Začněte u samotného vjezdu</span>. Renesanční portál bývá kamenný, osazený do zdi jako samostatný architektonický útvar. Hledejte půlkruhový nebo segmentový záklenek, případně pravoúhlé ostění s římsou. Typické je orámování pilastry nebo polosloupy, které nesou kladí. To bývá buď rovné, nebo s drobnou římsou. Pozor na pozdější omítky: často zakryjí původní kámen. Když portál ohmatáte nebo si posvítíte z boku, poznáte rozdíl mezi hladkou omítkou a kamenným blokem.<br>
<br>
<br>
<br>
Vyhraďte si na věž aspoň dvacet minut, ne pět. Projděte nejdřív exteriér, prohlédněte si umístění oken a střílen, a teprve pak vstupte dovnitř. Uvnitř se snažte vnímat prostor, ne exponáty. Většina návštěvníků míří rovnou ke zpřístupněnému interiéru a přehlédne, že samotná konstrukce věže je tady tím hlavním exponátem. Druhá typická chyba je spěch: pokud přijdete v době největšího náporu, budete se tlačit v úzkém prostoru a příběh se vám rozplyne. Mimo hlavní sezónu nebo brzy po otevření máte mnohem větší šanci, že vám věž "promluví".<br>
<br>
<br>
<br>
Tam, kde svah nešel zastavět, nastoupily schody. V Praze jich jsou stovky a nejsou to jen zkratky. Fungují jako veřejný prostor, místo pro odpočinek, někdy i pro sousedské setkávání. Při navrhování nových schodišť se osvědčilo držet se zásady: každé rameno musí mít mezipodestu, která není jen technická, ale dost velká na to, aby se na ni vešel člověk s nákupem nebo kočárek. Zároveň platí, že schody bez zábradlí a bez odvodnění jsou v zimě past. Voda, která po svahu stéká, potřebuje mít kam odtéct, jinak si cestu najde přes schody a v mrazu je promění v kluziště.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je spoléhat na jedno znamení. Samotný portál nestačí, stejně jako samotné arkády. Renesanční palác poznáte podle souhry více prvků: kamenný portál s klasickým členěním, dvůr s arkádami nebo jejich stopami, pravidelná okna a celková symetrie. Další častou chybou je přehlédnutí mladších vrstev. Omítka, nátěr nebo novodobé dveře mohou původní prvek zakrýt. Pomáhá podívat se na stavbu z více úhlů a v různém světle. A když si nejste jisti, porovnejte ji s jinými stavbami v okolí: renesance se drží jednotného tvarosloví, které se opakuje.<br>
<br>
<br>
<br>
Opěrné zdi jsou dalším nástrojem. V Praze mají často podobu kamenných zdí, které zároveň vymezují pozemek a drží svah. Při jejich obnově se vyplatí nechat původní kámen, pokud drží, a doplnit ho drenáží za zdí. Moderní betonové zdi bez odvodnění jsou sice rychlé, ale voda za nimi tlačí a po pár sezónách je posune. Stará pražská zeď má vždycky vzadu štěrk a drenážní trubku, i když to na pohled není vidět.<br>
<br>
<br>
<br>
Dvůr také napoví, jak byl palác používán. Bývá menší, uzavřený, s pavlačí nebo ochozy. Renesanční stavitelé kladli důraz na symetrii a řád, ne na pevnostní funkci. Pokud na dvoře narazíte na nepravidelné přístavky, nemusí jít o původní stav, ale o pozdější úpravy. Všímejte se spár ve zdivu a změn materiálu: kámen vs. cihla, omítka vs. režné zdivo. Právě tyto detaily ukazují, co je původní a co přibylo později.<br>
<br>
<br>
<br>
Renesanční palác nepoznáte podle fasády do ulice. Ta bývá často přestavěná barokně nebo klasicistně a o původním charakteru stavby neprozradí téměř nic. Rozhodující je dvůr a vstupní portál. Právě tam se dochovaly prvky, které přestavby většinou nezahladily. Naučit se je číst znamená prohlédnout stavbu jako celek, ne jen její líce.<br>
<br>
<br>
<br>
Co prozradí dvůr a jeho arkády Na dvoře se soustřeďte na obvodové zdi. Renesanční palác tu mívá arkády, tedy krytou chodbu s oblouky nesenými sloupy nebo pilíři. Oblouky bývají půlkruhové, sloupy mají hlavice jednoduché, často jen s jemným profilem. Mezi oblouky hledejte pravidelné rozestupy a opakující se členění pater. Pokud jsou arkády zazděné, prozradí je obrysy oblouků ve zdivu nebo zbytky říms. Nebojte se prohlédnout i nadzemní patra: renesance miluje řazení oken v pravidelném rytmu, často se sdruženými okny nebo s ostěním z kamene.
