Vyhýbejte se několika typickým chybám. Nepřesvědčujte dítě, že „tam musí vydržet, když to stojí tolik peněz" – vzbudí to pocit viny. Netrvejte na tom, že se nic neděje, když dítěti opravdu smutno je. A nezavírejte hovor slovy „tak jo, ahoj", když je dítě rozrušené. Lepší je domluvit se na dalším kontaktu: „Zavoláme si zítra po obědě a řekneš mi, jak se ti povedla hra."<br>
<br>
<br>
<br>
U láhve rozhoduje především savička, ne tělo lahve. Savičky se dělí podle průtoku na pomalý, střední a rychlý. Pro novorozence a kojené děti je vhodný nejpomalejší průtok, aby se mléko neřinulo samo a dítě muselo sát podobně jako z prsu. Pokud dítě při krmení kašle, polyká vzduch nebo mu mléko vytéká koutkem, je průtok příliš rychlý. Když naopak usíná vyčerpáním a láhev se vyprazdňuje velmi pomalu, je čas na vyšší stupeň. Výrobci značí průtok čísly nebo symboly, ale mezi značkami se stupně liší, takže se řiďte chováním dítěte, ne etiketou.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak na to, aby dílo vydrželo Druhou technikou je lepení obrázků z přírodnin. Na tvrdý karton nejdřív naneste vrstvu lepidla a pak na něj děti skládají listy, semínka a kousky kůry. Lepidlo na papír nestačí, přírodniny jsou těžké a odpadnou. Použijte raději tavnou pistoli, ale tu obsluhujte sami a dítěti podejte už nanesený kus. U menších dětí vzniká riziko popálení, proto pistoli nikdy nenechávejte bez dozoru. Hotový obrázek přetřete zředěným lepidlem na dřevo, zpevní to povrch a zabrání opadávání. Nechte schnout přes noc na rovném místě.<br>
<br>
<br>
<br>
Čtvrtou technikou je stavění z kaštanů a špejlí. Do kaštanu udělejte dřevěnou špejlí dírku, zastrčte druhou špejli a spojujte. Vznikají zvířata, postavy i mosty. Na co si dát pozor: kaštany musí být čerstvé a tvrdé, staré se drolí. Špejle mějte krátké a hroty zastrčené, ostré konce děti píchnou. Pokud se dílo rozpadá, pomůže kápnutí lepidla do spoje. Tato technika učí trpělivosti, protože první pokusy se často rozpadnou a je třeba začít znovu.<br>
<br>
<br>
<br>
Třetí technikou je tisk razítky z brambor a jablek. Rozkrojte bramboru, do řezné plochy vyřízněte jednoduchý tvar, třeba srdce nebo hvězdu. Namočte do barvy a tiskněte na papír. Jablko rozpulte, vydlabejte jádřinec a tiskněte kolečka. Barva musí být hustá, jinak se rozteče. Po každém otisku přitlačte stejně silně, jinak jsou otisky nestejné. Děti do deseti let potřebují s vyřezáváním pomoci, ostrý nůž do ruky nepatří. Desku pod tvoření podložte novinami, ušetříte si čištění stolu.<br>
<br>
<br>
<br>
Častou chybou je foukání na ránu nebo přikládání bylinkových obkladů bez znalosti jejich účinku. Další chybou je nechat odřeninu bez krytí, aby „dýchala". Prach a nečistoty se do ní dostanou snadno. Děti si ránu často olizují nebo si ji škrábou špinavýma rukama. Vysvětlete jim, proč si mají rukou všimnout a proč si je mají mýt. Menším dětem pomozte s převazem a náplast jim přelepte tak, aby ji nemohly strhnout.<br>
<br>
<br>
<br>
U všech technik platí několik pravidel. Pracujte na chráněném povrchu, přírodniny barví a špiní. Materiál sbírejte jen tam, kde je to dovolené, a neničte živé rostliny. Hotové výrobky nenechávejte na vlhkém místě, začnou plesnivět. A hlavně: nechte děti, ať si cestu najdou samy. Dokonalý výsledek není cíl, důležitá je práce s rukama a radost z toho, co vzniklo.<br>
<br>
<br>
<br>
Typickou chybou je vyhrožování, které nikdy nedodržíte. Pokud řeknete, že za kopání do sourozence přijde o večerní pohádku, musí to platit i ve chvíli, kdy jste unavení a je vám to líto. Děti testují hranice opakovaně – ne aby vás zničily, ale aby zjistily, zda svět má pevné obrysy. Když ustoupíte, dáváte najevo, že pravidlo je jen doporučení. Stejně tak nefunguje křik a dlouhé kázání. Dítě v afektu nevnímá obsah, jen hlasitost. Místo toho použijte krátkou větu, oční kontakt a jasný pokyn.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Každé dítě potřebuje</span> vědět, co se od něj očekává. Bez jasných hranic se cítí ztracené a začne si je testovat – ne proto, že by bylo zlobivé, ale protože potřebuje zjistit, kde je ta pomyslná čára. Pravidla nastavujte co nejdříve, ideálně v předškolním věku, kdy dítě přirozeně napodobuje dospělé. Nebavte se o nich v momentě konfliktu, ale v klidu, třeba při společné večeři nebo před spaním. Sepište si maximálně pět pravidel, která jsou pro chod rodiny klíčová – například jak se chováme k sobě navzájem, kdy se odchází od stolu, kolik času trávíme u obrazovky. Příliš mnoho pravidel vede k tomu, že si je nikdo nezapamatuje a vy sami je přestanete vymáhat.<br>
<br>
<br>
<br>
První technikou je otisk listů. List položte žilkami nahoru na papír, přiložte druhý papír a přejeďte přes něj suchým voskovkem nebo silnou pastelkou. Dítě vidí, jak se žilkoví objevují jako na dlaždičkách. Na co si dát pozor: list musí být suchý, jinak se papír protrhne. Pastelka nesmí být příliš tuhá, jinak otisk nevznikne. Typická chyba je tlačit na list rukou místo na papír, tím se žilkoví rozmázne. Menší děti zvládnou techniku samy, u předškoláků stačí držet papír, aby neujížděl.<img src="https://picography.co/page/1/600" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">
