Největší nepořádek vzniká u tekutých barev. Pokud chceš malovat vodovkami nebo temperami, nalij vodu do nízké nádoby a postav ji mimo dosah loktů. Štětce drž v kelímku, ne na stole. Tempo je důležité: dej dítěti jen dva až tři štětce, ne celou sadu. Když má na výběr zbytečně mnoho, přelévá, míchá a cáká. Omezený výběr snižuje nepořádek víc než jakékoli upozorňování.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:450px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Pozitivní výchova neznamená neustálé chválení ani vyhýbání se hranicím. Jde o přístup, kdy dítěti dáváte jasná pravidla a zároveň respektujete jeho potřeby. Cílem není dokonalé dítě, ale dítě, které umí zvládat emoce a spolupracovat. V praxi to znamená méně křiku a více konkrétních kroků, které zvládnete i ráno před odchodem do školky.<br>
<br>
<br>
<br>
Láhve z plastu jsou lehké a nerozbitné, skleněné lépe drží teplotu a snáze se myjí, ale jsou těžší a při upuštění se rozbijí. U plastových lahví sledujte, zda jsou určené pro opakované použití a zda je lze sterilizovat. Savičky se vyrábějí ze silikonu a z latexu. Silikon je průhledný, bez zápachu a vydrží déle, latex je měkčí a některé děti ho lépe přijmou, ale rychleji se opotřebí a může zapáchat. Tvar savičky – kulatý, nebo asymetrický – není zásadní, důležitější je velikost a to, zda dítěti sedí v ústech tak, aby mělo rty obemknuté po celém obvodu.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy stačí náplast a kdy volat záchranku Malou odřeninu bez krvácení překryjte prodyšnou náplastí nebo sterilním čtvercem. Náplast měňte každý den a vždy, když se namočí. Větší plochu kryjte gázou a obinadlem, ale ne příliš těsně. Když obvaz zaškrtí prst nebo dlaň, kůže zmodrá a otéká, uvolněte ho. Hlubší ránu s široce rozevřenými okraji, silné krvácení, které se nezastaví do deseti minut tlakem, nebo ránu od zvířete či rezavého předmětu nechte vyšetřit lékařem. Stejně postupujte, pokud je v ráně cizí těleso, které nejde odstranit, nebo pokud dítě nemá platné očkování proti tetanu.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 600;">Začněte tím, že budete</span> popisovat, co vidíte, místo abyste dítěti přisuzovali vlastnosti. Místo „Ty jsi ale nepořádný" řekněte „Vidím, že hračky jsou po celém pokoji." Dítě tak dostane informaci, kterou může okamžitě zpracovat, a nemá pocit, že je špatné. Stejně funguje ocenění konkrétního chování: „Líbí se mi, jak jsi sám uklidil kostky." Vyhnete se obecnému „Jsi šikovný", které dítěti nic neřekne o tom, co má dělat příště.<br>
<br>
<br>
<br>
Častou chybou je příliš mnoho slov. Dítě do šesti let zpracuje krátkou větu lépe než dlouhé vysvětlování. Místo „Kolikrát ti mám říkat, že se máš obout, když už je čas jít?" řekněte „Teď si obuj boty." Pokud dítě nereaguje, přejděte k činu: vezměte ho za ruku a veďte ke botám. Klidný tón je důležitější než dokonalá formulace. Když zvýšíte hlas, dítě se soustředí na váš hlas, ne na obsah.<br>
<br>
<br>
<br>
Pozitivní výchova nefunguje, když jste vyčerpaní. Proto si dopředu připravte rutiny. Ráno mějte stejný sled kroků: snídaně, oblékání, čištění zubů. Dítě ví, co přijde, a méně protestuje. Večer zase opakujte stejnou sekvenci: koupel, pyžamo, pohádka, světlo. Rutiny snižují počet konfliktů až o polovinu. Pokud se přesto vztekáte, přiznejte to: „Jsem naštvaný, potřebuji chvilku." Dítě se tak učí, že emoce jsou normální a dají se zvládat.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak zavést pravidla, která dětem pomohou Děti potřebují vědět, co se od nich čeká. V klidné chvíli, ne uprostřed hádky, si společně řekněte základní pravidla. Například: kdo si hračku půjčí, může si ji nechat, dokud si s ní hraje, ale nesmí ji ničit. Kdo ji chce, může se zeptat a nabídnout výměnu. Pokud se nedohodnou, hračku dostane ten, kdo si o ni řekl dřív, nebo se použije časovač. Pravidla by měla být krátká, srozumitelná a vyvěšená na viditelném místě. Děti si je tak snáze zapamatují a vy se na ně můžete odvolat.<br>
<br>
<br>
<br>
Domácí péče zvládne většinu drobných poranění, pokud dodržíte pořadí: omýt, vyčistit, dezinfikovat, krýt a kontrolovat. Když se stav do tří dnů nezlepší, nebo se dokonce zhorší, nečekejte a vyhledejte odbornou pomoc.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak zavést hranice bez trestů Hranice jsou pro dítě bezpečným rámcem. Stanovte jich málo, ale držte se jich. Například tři pravidla: jíme u stolu, mluvíme spolu slušně, po hře si uklidíme. Když dítě pravidlo poruší, nereagujte trestem, ale důsledkem. „Když házíš jídlem, jídlo ti vezmu, dokud se neuklidníš." Důsledek musí přijít okamžitě a musí souviset s chováním. Vyhněte se odnímání něčeho nesouvisejícího, jako je zákaz televize za to, že dítě nechce jíst.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je řešit každou hádku zvlášť a bez jasného rámce. Rodiče pak působí nekonzistentně a děti se učí, že stačí dostatečně křičet a prosadí si svou. Další častou chybou je brát hračku oběma a říkat: „Když se neumíte dohodnout, nebude ji mít nikdo." To sice okamžitě ukončí spor, ale děti se nic nenaučí. Lepší je podpořit je v hledání řešení. Můžete se zeptat: „Co byste mohli udělat, aby si mohli hrát oba?" Někdy stačí nabídnout alternativu – jinou hračku nebo jinou činnost.
