Při výměně svítidla vždy nejprve vypněte jistič, ne jen vypínač. Zkontrolujte, zda je vodič ochranného uzemnění skutečně připojen a zda svorky odpovídají průřezu vodičů. U starších instalací bez proudového chrániče je vhodné nechat okruh koupelny doplnit elektrikářem. Častá chyba je utěsnění svítidla silikonem po obvodu – brání odvodu tepla a zkracuje životnost LED. Další chybou je umístit vypínač dovnitř zóny 1 nebo 2; vypínače patří mimo dosah vody, ideálně u dveří.<br>
<br>
<br>
<br>
Poslední věc, kterou lidé podceňují, je údržba výdechu u recirkulace. Vzduch se vrací mřížkou nahoře nebo po stranách a pokud je ucpaná prachem a tukem, účinnost klesá stejně jako u zaneseného filtru. Stačí ji jednou za čas otřít. U odtahu je zase nutné kontrolovat zpětnou klapku, aby se do bytu nevracel studený vzduch a pachy zvenčí. Bez ní je digestoř v zimě otevřeným oknem.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Obývací pokoj o rozloze</span> 18–25 m² snese víc světelných vrstev než malý pokoj, ale nesnese chaotické míchání teplot a výkonů. Základem je rozhodnout, co má která vrstva dělat: celkové osvětlení pro pohyb po místnosti, pracovní pro čtení a ruční práce, náladové pro večer a doplňkové pro zvýraznění stěn nebo obrazů. Pro prostor této velikosti počítejte se čtyřmi až pěti nezávislými zdroji, které se dají zapínat po skupinách. Jeden centrální lustr s vysokým výkonem vám situaci nevyřeší, jen vytvoří ostré stíny a nepříjemný kontrast mezi středem a rohy.<br>
<br>
<br>
<br>
Kondenzát z vnitřní jednotky musí mít kam odtékat. Nejčastější chyba je svedení hadičky do květináče nebo na balkon souseda pod vámi. Voda kape, šplouchá a za mrazu vytváří led. Řešením je odvod do kanalizace, případně kondenzační čerpadlo, které vodu odvede tam, kam má. Trubku veďte se spádem, bez protispádu, a v místech, kde může mrznout, ji chraňte nebo veďte vnitřkem. U split systému vzniká kondenzát i na vnější jednotce a při topení v zimě odtává, což je další zdroj kapek.<br>
<br>
<br>
<br>
Důležité je také vědět, kdy sušit. V noci a za deštivého počasí je venkovní vzduch často vlhčí než ten v bytě. V takovém případě větráním vlhkost spíše přivedete. Sledujte, zda se na oknech sráží voda. Pokud ano, je to signál, že vzduch v místnosti je přesycený a je potřeba větrat intenzivněji nebo omezit sušení. Pokud máte balkon, sušte prádlo tam, kdykoli to počasí dovolí. I v chladném dni venku prádlo schne, pokud neprší a je alespoň mírný vítr.<br>
<br>
<br>
<br>
<strong>Nejprve zkontrolujte, co na</strong> obou koncích máte. Prodlužovací kabel má na jednom konci vidlici (samec) a na druhém zásuvku (samice). Vysuvná zásuvka, tedy ta, kterou chcete připojit, má obvykle také vidlici. To znamená, že propojujete dvě samice, což není možné přímo – potřebujete buď kabel s vidlicí na obou koncích, nebo zásuvkový adaptér. Pokud si nejste jistí, podívejte se na tvar kolíků a otvorů: kolíky patří do otvorů, ne naopak. Pokus nasadit vidlici do vidlice je častá chyba začátečníků a končí ohnutými kontakty.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je omezit množství vody, které se do vzduchu dostane. Prádlo po vyprání co nejvíce odstřeďte. Čím méně vody v něm zůstane, tím kratší bude sušení a menší vlhkostní zátěž. Sušte vždy v jedné místnosti, ideálně v koupelně nebo na chodbě, kde lze snadno otevřít okno. Sušák neumisťujte do rohu ani těsně k radiátoru. Vzduch musí kolem prádla proudit, jinak vlhkost zůstává v látce a odpařuje se pomalu.<br>
<br>
<br>
<br>
Pomocníkem může být odvlhčovač vzduchu. Není to ale všelék. Umístěte ho do místnosti, kde sušíte, a nechte ho běžet, dokud prádlo neuschne. Pravidelně vylévejte vodu z nádoby, jinak přestane fungovat. Pozor na typy, které vzduch příliš vysušují. Příliš suchý vzduch dráždí dýchací cesty a není zdravý. Pokud odvlhčovač nemáte, postačí větrání a správné rozmístění sušáku. V žádném případě prádlo nesušte v uzavřené místnosti bez přístupu vzduchu.<br>
<br>
<br>
<br>
Větrejte nárazově, ne neustále Mnoho lidí řeší vlhkost tím, že má okno pootevřené celý den. To je chyba. Při celodenním mikroventilaci se vzduch v místnosti ochlazuje, ale vlhkost neodchází dostatečně. Mnohem účinnější je krátké intenzivní větrání. Otevřete okno dokořán na pět až deset minut, ideálně několikrát denně. V zimě tím vyměníte vlhký vzduch za suchý studený, který se po zavření okna rychle ohřeje. Během sušení prádla větrejte alespoň dvakrát až třikrát denně. Pokud to jde, vytvořte průvan mezi dvěma okny nebo oknem a dveřmi.<br>
<br>
<br>
<br>
Sušení prádla v panelákovém bytě je nejčastější zdroj nadměrné vlhkosti. Jeden cyklus praní a sušení v místnosti dokáže do vzduchu uvolnit i několik litrů vody. Pokud ji neodvedete ven, sráží se na studených stěnách, v rozích u oken a za nábytkem. Následkem je nejen nepříjemný pocit, ale také plíseň a poškozené zdivo. Řešení přitom nezačíná u odvlhčovače, ale u způsobu, jakým prádlo sušíte a jak s vlhkým vzduchem v bytě zacházíte.
