Kontrolujte všechny čtyři pneumatiky včetně rezervy. Rozdíl větší než 0,2 baru mezi koly na stejné nápravě znamená horší stabilitu. U novějších vozů s přímým měřením tlaku se rozsvítí kontrolka, ale ta se často aktivuje až při výrazném poklesu – spoléhat na ni nestačí. U starších aut kontrolka chybí úplně, o to častěji je potřeba měřit ručně. Interval? Minimálně jednou za dva týdny a vždy před delší cestou.<br>
<br>
<br>
<br>
Kůže vyžaduje jiný přístup než látka. Mýdlo na kůži, jemné otření a následné ošetření ochranným přípravkem. Nikdy nepoužívejte prostředky na okna ani alkohol — kůže vysychá a praská. U kožených sedadel platí, že méně je více. Časté drhnutí silnými prostředky kůži zničí rychleji než běžné používání.<br>
<br>
<br>
<br>
Měkký nebo propadající se brzdový pedál téměř vždy znamená pokles hladiny brzdové kapaliny v nádržce. Než začneš dolévat, zjisti proč. Kapalina se v uzavřeném systému neztrácí sama od sebe. Úbytek znamená únik přes netěsné těsnění pístku, prasklou trubku, povolený spoj nebo opotřebené brzdové destičky, kdy se hladina snižuje přirozeně s tím, jak pístek v třmenu vystupuje víc ven. Rozdíl je zásadní: u opotřebených destiček je úbytek normální, u úniku jde o závadu, kterou dolévání jen oddaluje a maskuje.<br>
<br>
<br>
<br>
Typické chyby: dolévání za tepla a otevření víčka pod tlakem, míchání odlišných typů kapaliny, ignorování drobného úniku, který se časem zvětší, a podceňování výměny podle intervalu výrobce. Interval bývá několik let nebo desítky tisíc kilometrů, ale pokud je kapalina špinavá, výměnu neodkládejte. Hladinu kontrolujte jednou za měsíc a před každou delší cestou. Ušetříte tím mnohem víc než jen starosti – předejdete uvařenému motoru, prasklé hlavě a zbytečným opravám.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba: měření na benzínce hned po dálnici. Pneumatiky jsou rozpálené, hodnota nesedí a řidič buď upustí málo, nebo naopak přidá zbytečně. Další chyba je ignorovat změny teplot. Klesne-li teplota o deset stupňů, tlak spadne přibližně o 0,1 baru. Na podzim a v zimě tedy nestačí zkontrolovat tlak jednou a myslet si, že to vydrží do jara. V zimě navíc počítejte s tím, že správný tlak je stejný jako v létě – žádné „přifouknutí kvůli sněhu".<br>
<br>
<br>
<br>
Největší chybou je ale čištění bez větrání a bez vyschnutí. Po umytí nechte auto otevřené nebo zapněte klimatizaci na cirkulaci s otevřeným oknem, aby vlhkost odešla. Zavřené auto s mokrými koberečky je ideální prostředí pro plíseň. Zároveň nikdy nemíchejte čisticí prostředky mezi sebou — kombinace chloru a amoniaku vytváří jedovaté výpary. Pokud si nejste jistí, použijte jeden přípravek, nechte ho působit a důkladně ho setřete.<br>
<br>
<br>
<br>
Během jízdy s řetězy nepřekračujte rychlost, kterou udává výrobce. Obvykle to je maximálně padesát kilometrů v hodině, ale u některých typů i méně. Vyhněte se prudkému brzdění a ostrému zatáčení. Po několika stech metrech zastavte a zkontrolujte napnutí. Řetězy se mohou povolit a začnou mlátit do podběhu. Pokud praskne článek, okamžitě zastavte. Jízda s volným řetězem poškodí brzdové vedení i plastové kryty.<br>
<br>
<br>
<br>
Interiér se nemusí čistit každý týden. Stačí udržovat pořádek průběžně a dvakrát ročně udělat důkladnější čištění. Pravidelnost je důležitější než síla prostředků. Ať už zvolíte cokoli, vždycky testujte přípravek nejdřív na málo viditelném místě — pod sedadlem nebo na vnitřní straně dveří. Předejdete skvrnám a poškození, které se už nedá vzít zpět.<br>
<br>
<br>
<br>
Úprava softwaru v řídicí jednotce motoru, často označovaná jako chip tuning, není žádná magie. Jde o přepsání map, které určují, kolik paliva se vstříkne, kdy se otevře turbo a jak reaguje pedál plynu. U naftových motorů se tím obvykle získá vyšší točivý moment v nízkých otáčkách a plynulejší průběh výkonu. Nejde ale o zázrak, který z dvoulitru udělá závodní speciál. Reálný přínos bývá v řádu desítek procent výkonu a momentu, což je znát hlavně při předjíždění nebo s naloženým autem.<br>
<br>
<br>
<br>
Výdechy, sedadla a to, co opravdu smrdí Výdechy klimatizace jsou místo, kde se drží prach a vlhkost nejdéle. Nepomůže do nich stříkat voňavku. Vezměte štětec s jemnými štětinami nebo vatové tyčinky a nečistoty vytáhněte mechanicky. U látkových sedadel se vyhněte přemokření. Pěna se nanáší v tenké vrstvě, nechá se působit a pak se vytírá čistým hadrem. Když látku promáčíte, voda proteče do molitanu, tam zůstane a začne plesnivět. Sedadla pak zapáchají víc než před čištěním.<br>
<br>
<br>
<br>
Palubní deska je nejčastější oběť špatného postupu. Plastové díly stačí otřít hadříkem z mikrovlákna lehce navlhčeným. Agresivní univerzální čističe a prostředky s rozpouštědly matují povrch, leptají potisk tlačítek a po pár měsících se plast začne lepit. Pokud je deska lesklá a odráží slunce do očí, použijte prostředek s matným finišem, ne s leskem. Sprej nikdy nestříkejte přímo na palubní desku — vždy na hadřík. Jinak stříkáte i na čelní sklo a do výdechů klimatizace.
