Naplánovat zařízení bytu nebo domu znamená nejdřív změřit, potom kreslit. Vezměte metr a zapište si půdorys místností včetně stěn, okenních výklenků, radiátorů, dveřních rámů i výšek parapetů. Zapište také, kde jsou zásuvky, vypínače, přívody vody a odpad. Tato základní data rozhodují o všem ostatním. Bez nich nakreslíte sebehezčí plán, který po dovezení nábytku nebude fungovat. Typická chyba je plánovat podle katalogových obrázků a ne podle skutečných rozměrů.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 800;">Rozvržení kuchyně rozhoduje</span> o tom, jestli v ní bude vaření plynulé, nebo jestli budete neustále obcházet překážky. Než začnete cokoli kupovat, změřte místnost a nakreslete si na papír půdorys se všemi pevnými prvky: okny, dveřmi, radiátorem, přívody vody a elektřiny, odpadní trubkou a digestoří. Do stejného plánku zakreslete i to, kudy se dá projít a kde se otevírají dveře. Teprve pak má smysl mluvit o linkách.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec si plán ověřte v prostoru. Vytiskněte půdorys v měřítku a vystřihněte si nábytek z papíru. Položte ho na plán a projděte se po místnosti. Páskem vyznačte na podlaze obrys budoucí skříně a postele. Zjistíte tak, že dveře se nedají otevřít nebo že u stolu se nevejde druhá židle. Lepší je zjistit to na papíře než při stěhování. Plán, který projde rukama i nohama, se pozná podle toho, že v něm nic nepřekáží a všechno má své místo.<br>
<br>
<br>
<br>
Jedno velké světlo uprostřed stropu je pro ložnici špatné řešení. Osvětluje celý prostor a nutí vás být vzhůru. Potřebujete tři zdroje: slabé světlo u postele pro čtení, tlumené světlo pro pohyb po místnosti a tmu pro spaní. Čtečku umístěte tak, aby její světlo nedopadalo na druhého v posteli. Zásuvky na nabíječky řešte předem — pokud je nemáte, vznikne prodlužovačka přes celou místnost a o tu se dá v noci zakopnout.<br>
<br>
<br>
<br>
<b>Do obýváku platí opačné</b> priority. Regál tu nebývá přetížený, ale je vidět. Nosnost 40–60 kg na polici stačí na knihy, elektroniku i dekorace. Důležitější je, aby police neklouzaly, nevržou a aby regál stál rovně i na parketách. Podložte nohy filcem nebo plastovými kluzáky, jinak podlaha dostane škrábance.<br>
<br>
<br>
<br>
Volba typu barvy se odvíjí od namáhání povrchu. Na nábytek, který se často otírá, se hodí vodou ředitelné akrylátové barvy, které rychle schnou a téměř nezapáchají. Na dřevo v koupelně nebo kuchyni je vhodnější polyuretanová barva, protože lépe odolává vlhkosti a čištění. Naopak nitrocelulózové barvy schnou příliš rychle a při nanášení štětcem mohou zanechávat stopy. Univerzální barva „na všechno" je kompromis, který málokdy funguje dobře.<br>
<br>
<br>
<br>
Barva na dřevo v interiéru selhává nejčastěji kvůli tomu, že se podcení příprava povrchu. Dřevo je hygroskopické, mění objem podle vlhkosti a obsahuje pryskyřice, třísloviny a zbytky olejů. Pokud se tyto látky dostanou pod nátěr, barva se odloupne, zežloutne nebo zůstane lepivá. Prvním krokem není výběr odstínu, ale zjištění, zda je dřevo dostatečně suché a zda je povrch zbavený starých nátěrů, vosků a nečistot.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte tím, že si prostor obejdete v několika časech dne a zakreslíte, kam dopadá přímé slunce. Pomůže půdorys s vyznačením oken a světových stran. Východní okna přinesou ostré ranní světlo, které rychle mizí, západní naopak klidné dopoledne a intenzivní odpoledne. Jižní okna dodávají světlo celý den, ale v létě i přebytek tepla. Severní světlo je měkké, rovnoměrné a bez přímých paprsků, což je ideální pro místnosti, kde se pracuje s barvami nebo detaily. Poznamenejte si, kde vznikají ostré hrany stínů a kde je naopak šero i v poledne.<br>
<br>
<br>
<br>
Příprava povrchu rozhoduje o všem Vlhkost dřeva by měla být pod dvanácti procenty. Změřit se dá vlhkoměrem, ale orientačně poslouží i to, že dřevo po přiložení ruky nepůsobí chladně a vlhce. Staré nátěry se odstraní mechanicky smirkovým papírem nebo chemickým odstraňovačem. Po broušení se prach důkladně vysaje a povrch se otře hadříkem namočeným v ředidle, aby se odstranily mastné zbytky. Smirkovat se má po směru vláken, nikdy napříč, jinak vzniknou rýhy, které barva nezakryje, jen zvýrazní.<br>
<br>
<br>
<br>
U dřev obsahujících třísloviny, jako je dub nebo ořech, hrozí reakce s vodou a vznik tmavých skvrn. Před nátěrem se proto aplikuje izolační základ, který pronikne do pórů a uzavře je. Bez něj se barva může vybarvit nerovnoměrně a na plochách se objeví mapy. Stejně důležité je testovat na zbytku materiálu: nanést barvu na malý kousek a nechat zaschnout alespoň dva dny. Teprve pak je vidět skutečný odstín i krytí.<br>
<br>
<br>
<br>
Potom si definujte, jak se v prostoru skutečně pohybujete. Kolik lidí bydlí v domácnosti, kdo vaří, kdo pracuje z domova, kde se ukládá oblečení a kam se odkládají klíče a tašky. Průchozí trasy by měly zůstat volné alespoň v šířce ramen. Mezi jídelním stolem a stěnou nechte prostor, aby se dalo pohodlně vstát od stolu. Mezi postelí a skříní musí projít člověk i s otevřeným šuplíkem. Když tyto vzdálenosti podceníte, budete se v bytě neustále otírat a přemisťovat věci.
