U předního světlometu nejdřív odpojte konektor přívodu, zmáčkněte pojistku a vytáhněte ho. Pak sejměte prachovou krytku, která bývá z tvrdého plastu nebo gumy. Žárovku drží pružinová sponka nebo bajonetový zámek. Sponku stiskněte a odklopte, bajonet pootočte proti směru hodinových ručiček a vytáhněte. Novou žárovku nasaďte stejným způsobem, ale bez dotyku skla. Zapojte konektor a až potom zkuste světlo rozsvítit. Teprve když svítí, zavřete krytku a upevněte sponku.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejprve zjistěte, kolik kapaliny v nádržce zbývá. Většina aut má hrdlo pod přední kapotou označené symbolem ostřikovače, často s víčkem v barvě skla. Pokud je nádrž plná staré letní směsi, je lepší ji nejdřív vyjet nebo odsát, protože míchání letní a zimní kapaliny snižuje bod tuhnutí. Před samotným doléváním motor nechte vychladnout, pokud jste právě jeli – horké díly v okolí hrdla můžou způsobit nepříjemné popálení nebo vyšplíchnutí.<br>
<br>
<br>
<br>
Při montáži nových dílů nikdy nepoužívejte silikonové tmely určené pro jiné teploty. Výfukové potrubí pracuje s teplotami, které běžný tmel spálí a vznikne netěsnost. Stejně tak nepřetahujte šrouby – pružné spoje mají předepsaný moment a jejich přetažením zničíte těsnění i závity. Pokud výfuk rezonuje v určitých otáčkách, hledejte příčinu v uvolněném uchycení, ne v přidávání dalších podložek.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:400px;float:right;padding:10px 0px 10px 10px;border:0px;">Dalším krokem je kontrola lambda sondy. Ta měří obsah kyslíku ve výfukových plynech a řídící jednotka podle ní upravuje směs. Vadná sonda se projeví zvýšenou spotřebou, kolísavým volnoběhem nebo rozsvícenou kontrolkou motoru. Diagnostika přes OBD zásuvku dokáže odhalit chyby, ale pozor: někdy je příčinou jen zkorodovaný konektor nebo poškozený kabel, ne sonda samotná. Vyměnit sondu bez ověření vedení je častá a zbytečně drahá chyba.<br>
<br>
<br>
<br>
Základní vizuální kontrola začíná pod vozidlem. Nastartujte motor a nechte ho běžet na volnoběh. Prohlédněte potrubí od motoru až po koncovku. Hledejte černé saze na spojích, rezavé skvrny, praskliny a otvory. Zvláštní pozornost věnujte vlnovci, který bývá namáhán teplem a vibracemi, a přírubám, kde se jednotlivé díly spojují. Když uvidíte saze kolem těsnění, znamená to, že těsnění netěsní a výfukové plyny unikají ještě před katalyzátorem. To ovlivňuje jak hluk, tak emise.<br>
<br>
<br>
<br>
Odstranění klimatizace vypadá jako práce na hodinu, ale většina škod vzniká při vypouštění chladiva a při manipulaci s rozvody. Pokud jednotku jen odšroubujete ze zdi a trubky přeříznete, unikne chladivo do ovzduší, v měděném potrubí zůstane olej a vlhkost a při zpětné montáži už zařízení nikdy nebude fungovat správně. Proto se vyplatí postupovat podle pořadí, které respektuje fyziku okruhu, ne pořadí, v jakém jdou šrouby.<br>
<br>
<br>
<br>
Na jaře se zase vyplatí přejít na letní směs, která lépe rozpouští hmyz a mastnotu. Zimní směs s vysokým podílem alkoholu se v teple rychleji odpařuje a na skle může zanechávat šmouhy. Pokud auto používáte celoročně, držte se jednoduchého pravidla: dolévat podle sezony, ne dolévat, co je po ruce. Právě tohle rozhodnutí určuje, jestli vás příští mráz zastihne s funkčními ostřikovači, nebo s výhledem přes rozmazané sklo.<br>
<br>
<br>
<br>
Dezinfekce ozonem nebo ultrazvukem pomůže jen krátkodobě, pokud zůstane vlhký výparník a ucpaný odtok. Po každém použití klimatizace doporučuji vypnout chlazení dva až tři kilometry před koncem jízdy a nechat foukat ventilátor. Tím se výparník vysuší a omezí se růst mikroorganismů. V domácí klimatizaci platí totéž: po vypnutí nech větrák běžet, dokud není výměník suchý.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Poslech a vůně prozradí</span> víc než oči Nechte motor běžet a poslouchejte. Svištivý nebo hvízdavý zvuk při přidání plynu často ukazuje na prasklý vlnovec nebo uvolněné těsnění. Hlasité dunění zvláště v nízkých otáčkách bývá známkou protrženého tlumiče. Pokud při jízdě cítíte ve voze výfukové plyny, je to vážné – může jít o netěsnost v místech, která nejsou vidět ze země. V takovém případě neodkládejte návštěvu servisu, protože oxid uhelnatý je bez barvy a zápachu jen do určité míry a ve vyšších koncentracích je nebezpečný.<br>
<br>
<br>
<br>
Zimní směs neředíte vodou, jinak si koledujete o zamrzlou trysku Základní pravidlo zní: zimní ostřikovací kapalina se neředí vodou. Koncentrát má v sobě alkohol a další složky, které snižují bod tuhnutí, a když ho naředíte, bod tuhnutí se posune nahoru. V praxi to znamená, že při prvním pořádném mrazu vám směs ztuhne v tryskách, hadičkách nebo v nádržce. Nemusí to prasknout hned, ale čerpadlo ostřikovače běží naprázdno a může se zničit. Pokud už v nádržce vodu máte, dolijte koncentrovanou zimní směs v poměru, který výrobce na obalu uvádí pro danou teplotu, ať se výsledná směs dostane na bezpečnou hranici.
