Výběr nábytku začíná mnohem dřív, než vejdete do showroomu. Změřte místnost, zakreslete dveře, okna, radiátory a vývody elektřiny. Zjistěte, kolik místa skutečně zbývá na průchody – optimálně 60 cm, u hlavních cest 80 cm. Teprve pak řešte, co potřebujete. Většina zbytečných nákupů vzniká z nadšení, ne z potřeby.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak poznat kvalitu podle otěru a hustoty tkaniny U textilu sledujte dva údaje: počet otěrů podle Martindaleovy zkoušky a hustotu vazby. Pro domácí gauč, na kterém se sedí denně, je rozumné minimum kolem 25 000 otěrů, u křesla v obývacím pokoji stačí i méně. Dále tkaninu prohlédněte proti světlu: pokud prosvítá nit po niti, je řídká a brzy se vytlačí. Prstem přejeďte po povrchu – hustá vazba drží tvar, řídká se po pár měsících ohne do sedačky. Typická chyba je koupit dekorativní látku s vysokým leskem a nízkou otěruvzdorností jen proto, že ladí k závěsům.<br>
<br>
<br>
<br>
Čalounický materiál rozhoduje o tom, jak bude pohovka vypadat za pět let a jak snadno se udrží v použitelném stavu. Na trhu se potkávají tři základní skupiny: tkané textilie, mikrovlákna a useň. Každá má jinou odolnost, jinak se čistí a jinak stárne. Než začnete vybírat podle barvy nebo podle toho, co je zrovna v akci, projděte si, jaký provoz bude nábytek snášet.<br>
<br>
<br>
<br>
U jídelních židlí platí jiná pravidla než u pohovky. Sedák se otírá mnohem víc, protože na něj lidé dosedají, odsouvají židli a občas na něm stojí. Hodí se hustě tkané směsi s podílem syntetiky, které se neroztahují. Hladké tkaniny bez textury jsou praktičtější než hrubé struktury, do kterých se chytá chloupek a drobky. Pokud má být židle v kuchyni, kde se vaří, zvažte raději hladkou useň nebo kompaktní mikrovlákno, které setřete vlhkou houbou.<br>
<br>
<br>
<br>
Denní světlo se během dne mění jak v intenzitě, tak v barevnosti i směru. Jinak vypadá místnost v sedm ráno, jinak v poledne a úplně jinak v podvečer. Plánování interiéru, které s tím nepočítá, skončí buď jako tmavá kóje přes den, nebo jako oslnivý prostor, kde se nedá odpoledne pracovat. Nejde o to vybrat jednu „správnou" barvu stěn, ale sladit dispozici, povrchy a stínění s tím, kudy světlo skutečně prochází.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://live.staticflickr.com/7426/11696473996_ee133e5c37.jpg" alt="Rekonstrukce bytu 001" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Nakonec si určete pravidlo pro přírůstky. Nová věc musí odpovídat jedné ze dvou základních barev nebo materiálu, jinak zůstane v obchodě. Trvejte na tom i u dárků a sezónních dekorací. Jednotný interiér nevzniká velkým rozpočtem, ale schopností říct ne. Když vydržíte půl roku, uvidíte, že se místnosti začnou samy doplňovat.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je příliš mnoho vzorů a barev najednou. Když dáte dohromady pruhy, květiny a geometrii, oko nemá kam spočinout. Držte se toho, že jeden výrazný vzor stačí. Ostatní plochy nechte barevně klidné nebo je doplňte jen jemnou texturou. Stejně tak nepřehánějte počet barevných odstínů. Tři základní barvy a jejich světlé či tmavé varianty obvykle stačí na celý byt.<br>
<br>
<br>
<br>
Mikrovlákno a alcantara vypadají jako semiš, ale snesou víc. Jsou příjemné na dotek a dobře se udržují, ovšem každý typ má jinou údržbu. Sametové mikrovlákno se nesmí drhnout kartáčem, jinak ztratí jemný vzhled. Prach z něj dostanete vysavačem s měkkým nástavcem, skvrny řešte hadříkem a jemným mýdlovým roztokem, ne agresivní chemií. U levnějších variant se po čase objeví „mapy" od otěru na opěradlech a sedácích – to je signál, že vazba byla příliš krátká.<br>
<br>
<br>
<br>
Vytrhávání plevele za stonku je nejčastější chyba. U pcháče, bršlice nebo svlačce tím rostlinu jen rozdělíte a podpoříte její další růst. Plevel se musí odstranit i s kořenovým systémem, ideálně za vlhka, kdy půda drží pohromadě. Pomůže malá motyčka nebo rycí vidle, kterými kořen nadzvednete a vytáhnete vcelku. Pokud je půda suchá a tvrdá, nejdřív ji zalijte a nechte půl hodiny vsáknout. Nikdy nekompostujte kořeny vytrvalých plevelů – v kompostu přežijí a vrátí se vám do záhonů.<br>
<br>
<br>
<br>
Posledním krokem je sladit materiál s tím, kdo ho bude používat. Děti, domácí zvířata a časté stravování u gauče znamenají, že potřebujete omyvatelný povrch a tmavší odstín se vzorem, který skryje skvrny. Hladké světlé plochy vypadají skvěle v katalogu, ale v reálném provozu ukážou každý dotek. Odstřihněte si vzorek látky, položte ho na sedačku a zkuste na něj několik dní sahat, sedět a otřít ho. Teprve potom se rozhodněte – materiál, který projde tímto testem, vám doma vydrží.<br>
<br>
<br>
<br>
Useň rozdělujte na pravou kůži, štípenou kůži a umělou kůži. Pravá kůže dýchá, stárne přirozeně a drobné škrábance se dají rozleštit. Je ale náchylná na přímé slunce a potřebuje pravidelné ošetření. Štípená kůže má jen tenkou svrchní vrstvu, takže se snáz odře a v rozích popraská. Umělá kůže je nejlépe omyvatelná, ale v horku lepí a v mrazu tuhne. Pokud máte doma kočku, kůže je sázka do loterie – drápky na ní zanechají stopy, které už nezmizí.
